Netradičním diářem ProFem připomíná slavné ženy střední Evropy
13. 1. 2004 - PRAHA [Econnect]
Obecně prospěšná společnost ProFem zahájila nový kalendářní rok již sedmým vydáním diáře s názvem Slavné ženy střední Evropy. Pokračuje tak v hledání žen, které svým celoživotním dílem ovlivnily vývoj feministického a genderového myšlení. Připomíná evropské filosofky, političky, socioložky, novinářky, spisovatelky, výtvarnice, divadelní herečky i operní pěvkyně.
V diáři najdete výročí, která se obvykle neslaví, a jména, o nichž se nehovoří. Dvanáct portrétů vás přesvědčí o tom, že si tyto ženy zmínku zaslouží. Třináctý portrét vás zavede za hranice našeho kontinentu, mezi současné světové mírotvorkyně. Dočtete se o aktuálních otázkách rovných příležitostí, o problematice domácího násilí a sexuálního zneužívání. Užitečnou pomůckou může být kompletní databáze institucí zabývajících se ženskými právy v České republice.
„K realizaci projektu nás vedla myšlenka dávat ženám a dívkám každodenně kousek půdy pro jejich identitu,“ píše Saša Lienau ze společnosti ProFem v úvodu diáře. „Soustřeďujeme se na historii střední Evropy, neboť v jiných krajinách tohoto světa ženy hledají již trochu déle, “dodává. Letos vychází diář již posedmé. Každým rokem si získává pozornost širší veřejnosti. Saša Lienau srovnává dnešní situaci s dobou, kdy s projektem začínali: „V prvních letech jsme optimisticky vydávaly celou tisícovku, což se nám nevyplatilo. Asi jedna třetina zůstávala na našich skladech a rozdávala se jako reklamní materiál. Nevadilo to, tenkrát byl projekt plně dotován německou nadací Frauen-Anstiftung, stejně jako celá naše tehdejší práce. Do minulého roku jsme vydávali něco mezi pěti sty až šest set padesáti kusy. Minulý rok nastal jakýsi zlom. Vydali jsme 650 diářů a byly hned, po asi šesti týdnech prodeje, zcela rozprodány. Takže jsme si řekli, že náklad zdvojnásobíme. Zatím je prodáno asi 850 kusů.“
Autoři dodali své texty bez nároku na honorář. Platí se pouze grafika a tisk. Distribuci si ProFem zajišťuje sám, prostřednictvím svých webových stránek. „Distribuci bychom rádi rozšířili více, ale znamenalo by to, že když se dostaneme do pultového prodeje (což vůbec není s feministickými publikacemi lehké), ponecháme meziprodejcům téměř polovinu z ceny. A tak trochu váháme,“ říká Saša Lienau.
Každé vydání diáře má netradiční design. Stará se o něj Jana Štěpánová, mladá výtvarnice s citem pro genderovou tematiku. Letošní podoba diáře je parodií na zápisník slavné panenky Barbie. Růžovou barvu a fotografie stále se usmívajících modelek s vysavačem v ruce doplňují reklamní slogany.
Saša Lienau je přesvědčena, že si diář cestu k zájemcům najde: „Odběratelkami jsou především ženy, které se již nějakým způsobem, jakkoli, dostaly do kontaktu s otázkou rovných příležitostí, respektive feminismu. Přes ženské časopisy si diář objednávají další ženy, především mladé. Některé poslankyně českého parlamentu objednávají diář už po několikáté. Letos ho dostaly prostřednictvím Michaely Tominové z Gender Studies všechny, ať už za odměnu nebo natruc. (Žádná z nich nám nepoděkovala.) Známe i dost mladých mužů, kteří svým přítelkyním či partnerkám diář kupují.“
V západní Evropě existuje několik ženských diářů. Redakce ProFemu pravidelně spolupracuje s německou lingvistkou Luise Pusch, která již patnáct let sestavuje databázi slavných žen. Obdobný diář vydává také slovenské feministické nakladatelství Aspekt.
pro pobavení - 14. 1. 2004 -To ráno jsem vstával jako obvykle. Manželka už připravovala snídani, snad ji nikdo neuvidí oknem. Už to, že zůstala „v domácnosti“ je dost nebezpečné, však byla několikrát pozvána na schůzi místní genderové organizace, aby jim vysvětlila, že doma zůstává s nejmladším synem dobrovolně.Po snídani se vydávám do práce. Na autobusovou zastávku si musím popoběhnout, abych stihl autobus. Další jede až za dvě hodiny. Od té doby, co se rozšířil paritní zákon i na řidiče/řidičky autobusů, je jich obrovský nedostatek. Řidiči, kteří k sobě nesehnali do podniku řidičku byli propuštěni. Teď absolvují rekvalifikační kurs na zdravotní bratry v místní nemocnici. Dokonce jsem si v autobuse i sedl. Po chvíli přistoupila žena asi mého věku. Chtěl jsem ji pustit sednout, ale naštěstí jsem si včas všiml genderové policistky, jejíž pohled mne přišpendlil zpátky na sedačku. Probíral jsem se svými myšlenkami. Dnes jde starší syn na konkurs na místo náměstka do velké firmy. Bohužel vzhledem k tomu, že druhý náměstek je muž, jsou jeho šance nulové. Dcera jde pozítří na potrat. Trochu mi je líto zeťáka. Já vím, že mu není nic do toho, že jde jeho manželka na potrat, ale stejně… Na dítě se docela těšil. Však kdyby Janička nedostala to vedoucí místo ve firmě, určitě by si dítě nechala. Takhle se jí ale nemůže nikdo divit. Odpoledne musím koupit mladšímu synovi tu velkou mrkací panenku, zítra má narozeniny. Snad si s těmi panenkami přeci jen začne hrát… Konečně autobus zastavil, vystupuji a spěchám do práce. Téměř současně přichází naše sekretářka. Uf! To bylo těsně! Bylo to trochu trapné, ale dveře jsem jí určitě nepodržel. To vím jistě. Teď by mi takový přehmat mohl pěkně ublížit. Před týdnem jsem neopatrně pochválil kolegyni nový kabát a v kapse už mám předvolání před genderovou komisi našeho podniku. Snad mi nedají paragraf o harašení a spraví to jen odebrané prémie. Najednou slyším prudké zvonění, které zesiluje, už je skoro k nevydržení až se konečně probudím. Fuj to byl sen! Zamáčknu budík a potichu vstávám abych nevzbudil manželku. Jen ať si ještě chvíli pospí, na feministický kongres jede až za dvě hodiny. |
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout