Laureátem ceny Františka Kriegla se stal Yekta Uzunoglu
10. 4. 2006 - PRAHA [Radio Praha]
Uzunoglu je v Česku již 12 let bez výsledku souzen pro podezření z vydírání a omezování osobní svobody. V roce 1994 byl zadržen a strávil ve vazbě 31 měsíců. Dosud soudy nevynesly konečný verdikt. Trestní stíhání bylo v roce 2003 zastaveno, protože bylo porušeno právo obviněných na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě. To se nelíbilo ani žalobkyni, ani obžalovanému. Státní zástupkyně odmítla zavinění prodlevy; Uzunoglu zase věří, že jedině veřejné soudní líčení očistí jeho jméno.
Na pochybnosti o transparentnosti procesu v minulosti upozorňovaly význačné osobnosti, mimo jiné i bývalý ministr kultury Pavel Dostál. Skupina představitelů veřejného života letos v březnu v otevřeném dopise obvinila české politiky, soudce a státní zástupce z nečinnosti a selhání v kauze. Dopis podepsali například poslanci Taťána Fischerová a Svatopluk Karásek, někdejší mluvčí Charty 77 Dana Němcová, senátoři Jaromír Štětina a Karel Schwarzenberg, novinářka Petruška Šustrová či socioložka Jiřina Šiklová.
Uzunoglu je se třemi svými krajany obžalován za to, že se v roce 1994 údajně podílel na mučení jiných dvou krajanů. Uzunoglu tvrdí, že se stal obětí spiknutí. Soud by měl pokračovat koncem května.
Uzunoglu se narodil v roce 1953 v Turecku. Angažoval se v různých hnutích bojujících za práva Kurdů. Vystudoval v Praze lékařství a usadil se v Československu a Německu. Byl členem organizace Lékaři bez hranic. Podílel se na vydání kurdské gramatiky. Přeložil do kurdštiny části Bible a několik děl Karla Čapka. Do češtiny přeložil přísloví kurdského lidu. V roce 1979 byl vypovězen z Československa, vrátil se v roce 1990.
Cena byla ustavena ve Stockholmu v roce 1987. Ocenění připomíná postoj československého politika Františka Kriegla, který jako jediný z tehdejších představitelů odmítl po obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 podepsat potupný diktát. Loni Nadace Charty 77 cenu udělila československým občanům německé národnosti, kteří se před druhou světovou válkou, na rozdíl od většiny svých krajanů, odmítli připojit k nacistickému hnutí Konrada Henleina.
O politických kulturách a lidské slušnosti - 17. 4. 2006 - Prof.Frantisek JanouchPRÁVO30.03.2006 O politických kulturách a lidské slušnosti Byl jsem teprve několik měsíců ve Švédsku když jsem napsal dopis premiérovi Palmemu s žádostí, aby se při své nadcházející cestě do Moskvy přimluvil u Brežněva za mého tchána, 83letého akademika Kolmana, kterému úřady 16krát zamítli cestu za jedinou dcerou. Za několik dnů jsem dostal od premiéra vlastnoručně podepsaný dopis – pokusí se udělat, co bude v jeho moci. Za půl roku, v září 1975, akademik Kolman s ženou přijeli do Švédska a pro jistotu tam zůstali. Na podzim roku 1943 přestaly přicházet dopisy od otce z koncentráku v Auschwitzu. Mohlo to znamenat pouze jedno: tátovu smrt. Máma se však dozvěděla od někoho, že snad byl přetransportován do Mauthausenu a v zoufalství se dotázala vedení koncentráku, zda tam její manžel není. Evropa byla ve strašné válce. Dopis byl odeslán z Prahy16.12.1943, orazítkován v Mauthausenské kanceláři 20.12. 1943 a již 21.12.1943 odpověděl jakýsi SS-untersturmführer: otec je veden v jejich stavu a brzy napíše. Skoro čtyři roky psala má nadcházející tchýně z uljanovského vyhnanství dopisy Stalinovi a na všechny možné další instance. Žádala o zprávu, co je s jejím manželem. Ani na jeden ze stovek zoufalých dopisů nedostala odpověď. Kolman, který byl 1948-52 vězněn na Lubjance, nemohl ani jednou ženě napsat. Otevřený dopis, který napsal kurdský uprchlík, lékař a ředitel Kurdského institutu v NSR spolkovému presidentu R. Weizsäckerovi dne 13.10.1987, den před odjezdem na státní návštěvu do Turecka, přiměl presidenta Weizsäckera změnit text své děkovné řeči při přebírání Ataturkovy medaile. Po návratu z Turecka president Weizsäcker poděkoval kurdskému uprchlíkovi MUDr Uzunoglovi osobním dopisem za jeho upozornění. O neuvěřitelných policejně soudních šikanách v ČR vůči stejnému kurdskému uprchlíkovi, trvajícím bezmála 12 let, napsalo třináct českých osobností otevřený dopis „Žalujeme“ (dodatečně se připojilo 30 dalších), doručený 3.3.2006 presidentovi ČR, všem členům vlády, všem poslancům a senátorům, předsedům Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, Nejvyššímu státnímu zástupci a Ombudsmanovi pro lidská práva – dohromady 304 ústavním činitelům. Téměř úplný text dopisu byl uveřejněn v denníku Právo. Na dopis reagoval v tisku předseda parlamentu, předseda Ústavního soudu, Ombudsman pro lidská práva a bývalý místopředseda vlády Egon Lánský. Bývalý ministr vnitra Ruml se osobně panu Uzunoglovi omluvil. Příjem otevřeného dopisu potvrdila písemně Předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová. Na dopis dále reagovalo pět poslanců (Stanislav Křeček, který připojil svůj podpis, Vladimír Říha, Michaela Šojdrová, Jiří Karas, Eva Dundáčková a Zuzana Roithová z Europarlamentu), kteří potvrdili příjem rsp nabídli pomoc. Odečteme-li dva senátory (Schwarzenberg, Štětina) a dva poslance (Fischerová, Karásek), kteří byli mezi signatáři, přijetí tohoto závažného a alarmujícího dopisu nepotvrdilo za 20 dnů na kontaktní adresu celých 294 činitelů, kterým byl dopis řádně doručen - buď přímo či prostřednictvím jejich sekretariátů. Neodpovědělo tedy skoro 97% ústavních činitelů ČR. Závěry z této otřesné statistiky by asi měli udělat občané naší republiky v červnových volbách. Ale jak? František Janouch |
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout