Evropa diskutuje o právu na sloučení rodin cizinců: co bude dál?
8. 3. 2012 - PRAHA [Sdružení pro integraci s migraci]
Přijetí Směrnice přineslo v mnoha ohledech zvýhodnění pro cizince usilující o sloučení rodiny, které je nezbytným předpokladem pro fungování rodinného života. Na druhou stranu některé členské státy omezují v posledních letech pravidla pro slučování rodin a volají po změně směrnice, především z údajného důvodu „čelit zneužívání práva na sloučení rodiny a lépe zvládat vysoký příliv cizinců,“ jak popisuje Zelená kniha. Podle Komise problémy spíše vězí v nesprávné implementaci směrnice, která ovšem sama ponechává členským státům přílišný prostor při provádění některých nepovinných ustanovení. Cílem konzultace proto bylo otevřít celospolečenskou diskusi na téma slučování rodin cizinců v EU, která upozorní na problémová místa samotné směrnice či způsobu jejího vnitrostátního provádění. Na základě došlých podnětů Komise pak rozhodne, jaké kroky dále podniknout.
SIMI připomínkovalo 11 z celkových 14 položených otázek v Zelené knize, ve kterých se vyjadřovalo ke konkrétním bodům české právní úpravy ohledně sloučení rodin cizinců ze třetích zemí. Třebaže se organizace přiklání k všeobecnému názoru, že v České republice je předmětná právní úprava dostačující, ve svém stanovisku upozorňuje na některé přetrvávající problémy v této oblasti. Zejména se jedná o dlouhé čekací lhůty k vyřízení pobytového povolení z rodinných důvodů, které se může protáhnout až na 2 roky, či nezařazení slučovaných osob (převážně dětí a žen) do systému veřejného zdravotního pojištění. Závažným problémem je také přílišná závislost pobytu přijíždějících rodinných příslušníků na svém sponzorovi, tedy cizinci s dlouhodobým či trvalým pobytem na území ČR (obvykle muži). „Česká právní úprava zakotvuje možnost změny účelu pobytu ze sloučení rodiny až po 3 letech pobytu na území. Opakovaně jsme řešili případy domácího násilí na ženách ze strany manžela, nebo psychické vydírání, do kterého byli vtaženy i děti, ale díky této úpravě sloučená osoba neměla možnost svou situaci řešit, protože by tím ztratila oprávnění k pobytu a musela se vrátit do země původu, což je pro mnohé sloučené osoby již nemožné. Navrhujeme tedy, aby směrnice harmonizovala úpravu možnosti změny účelu pobytu ve lhůtě 12 měsíců s možností zohlednit právě výše popsanou situaci,“ uvádí se ve stanovisku SIMI.
V obecné rovině se SIMI připojilo k výzvě evropských lidsko-právních sítí, jako např. European Network Against Racism (ENAR) či European Women‘s Lobby (EWL), které vyzývají Evropskou komisi, aby předně zajistila a vynutila správnou implementaci stávající Směrnice členskými státy. Pokud by i přesto bylo nutné některá pravidla obsažená ve Směrnici zpřesnit, Unie by se měla vydat cestou doporučení nebo usnesení Evropského parlamentu, nikoliv znovuotevřením a novelizací Směrnice. Opětovné projednávání Směrnice by totiž odstartovalo zdlouhavý a složitý proces vyjednávání s nejistým výsledkem a s ohledem na současné politické klima v Evropě by se novelizace Směrnice mohla stát nástrojem pro neúměrné zpřísnění podmínek v oblasti rodinné migrace.
Všechna došlá stanoviska a připomínky k Zelené knize lze najít na stránkách Evropské komise: http://ec.europa.eu/home-affairs/news/consulting_public/consulting_0023_en.htm
Stanovisko Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) vzniklo v rámci projektu "Zvýšení role neziskového sektoru v oblasti sociální integrace pracovních migrantů v České republice", financovaného z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR, v prioritní ose Mezinárodní spolupráce. Projekt realizuje Sdružení pro integraci a migraci ve spolupráci s portugalskou organizací Solidariedade Imigrante a rakouskou organizací Zentrum für MigrantInnen in Tirol.
slučování rodin - proč na území EU - 11. 3. 2012 - Tomáš PetrůjOtázka je, proč se mají slučovat rodiny původem z třetích zemí zrovna v EU. Pakliže jeden z rodiny vycestoval do EU, aby rodinu zabezpečil, ať tak činí a případně se po našetřených finančních prostředků vrátí zpět k rodině do třetí země, ne naopak. Často to nejsou političtí migranti, kteří by doma byli pronásledováni, ale ekonomičtí, kteří by tu jen čerpali výdobky sociálních států, které ovšem za sebou mají generace platících předků finančních prostředků do systému. |