Jsem žena a jsem Romka
23. 4. 2004 -, Econnect
V rámci festivalu Jeden Svět byla tento týden v brněnském Muzeu romské kultury uspořádána přednáška PhDr. Jiřiny Šiklové CSc. na téma role a postavení žen v romské komunitě.
Přednáška s názvem „Me, romňi – Já žena“ byla na letošním festivalu jednou z mála akcí, která se věnovala konkrétně genderové problematice, zde navíc ve spojení s problematikou minorit. Jiřina Šiklová svým typickým mírně provokativním stylem upozornila na některá specifika postavení žen, které narážejí ve svém životě na dvojí předsudek: musejí se vyrovnat se stereotypy spojenými s ženskou rolí a s rasovými předsudky zároveň. Právě v rámci některých romských komunit jsou patriarchální struktury mnohdy silnější a přísnější než ve většinové společnosti. Ženy například musejí být poslušné nejen svým manželům, ale otcům i bratrům, kteří dokonce mohou rozhodovat i o tom, koho si žena vezme za muže. V těchto společenstvích je často nepřípustné, aby žena studovala, je nucena především pečovat o celou rodinu a heslem se stává například „žena má mít v hrnci a muž na lžíci“.
Avšak, jak upozorňuje Šiklová na příkladech emancipace černošských žen ve Spojených státech, vyvstává zde složitá a nezodpovězená otázka: má se nejdříve emancipovat etnická menšina ve většinové společnosti a teprve následně může žena prolomit bariéru genderové hierarchie nebo naopak? „Pokud totiž vytrhneme romskou ženu z kulturního kontextu, její rodina ji zatratí. My ji osvobodíme z nějakého patriarchálního modelu, ale můžeme ji nabídnout model lepší? Je ta naše genderová realita skutečně o tolik lepší či spravedlivější?“, ptá se Šiklová. A zároveň uvádí příklady, kdy se některé americké ženy vysmívaly ženám z různých kmenových kultur, které přestoupily na křesťanství, s tím, že to je přesun od jednoho dogmatu ke druhému. „Jenomže náš feminismus je úplně někde jinde, my si neuvědomujeme, jak obrovskou emancipaci a zároveň jak velké vydělení ze své mateřské kultury tento krok pro tyto ženy znamenal“.
V další části přednášky Šiklová referovala o své zkušenosti z mezinárodní konference o postavení žen. Zmínila, jak se cítila malicherně tváří v tvář ženám z některých afrických států, když měla mluvit o problémech, se kterými se potýkají české ženy. Avšak zároveň tak poukázala na častý nešvar mezikulturního srovnávání: tendence vidět vlastní problémy jako méně důležité a nepodstatné. Důsledkem může být například občasné spojování násilí na ženách pouze s islámskými zeměmi, přitom domácí násilí je rozšířeným problémem i ve všech zemích naší euro-americké kultury. Ale, jak pokračuje i Šiklová, ani další genderové nerovnosti by neměly být stavěny do méně důležité pozice jen proto, že někde jsou tyto problémy větší či jiné.
- 26. 4. 2004 - tereza
K patriarcharni strukture primo padne predsudek i fakt, ze cikanske zeny jsou promiskuitni a zacinaji se sexem o mnoho drive, nez jina, tedy "nase bile" etnikum. POchybuji silne, ze se ta devcata sama mohou rozhodovat. Antikoncepce tamni muzi zasadne nepouzivaji.Z toho vyplyva zretelne negativni pohled na romske zeny, co se sexualniho zivota tyka. Muzi, kterych se sexualni zivot rovnez tyka, nejsou nijak negativne hodnoceni.