Cizinci, našinci a média – mapování mediálního obrazu uprchlíků a menšin

21. 3. 2007 - Jiří Salik Sláma

-Foto Jiří Sláma / Radka Klvaňová z Fakulty sociálních studií a Radim Ošmera z Nesehnutí předvádějí výtvarná díla čečenského autora Muvata Vaharsola žijícího ve Finsku. -

Publikace byla představena na diskusi s několika jejími autory a odborníky na média a menšiny 22. února v prostorách brněnské Fakulty sociálních studií. Kniha se zabývá hlavně problematikou uprchlíků a azylantů, ale nechybí v ní ani kapitoly o nedobrovolných sterilizacích romských žen či mediální analýza informování o přístupu starosty Čunka k vsetínským Romům.

Cílem debaty spojené s představování knihy bylo upozornit na fakt, že v poslední době roste pozornost médií věnovaná tématům spojených s jinakostí. Média tak slouží pro většinu lidí, kteří se například s uprchlíky nebo s Romy ve vyloučených lokalitách nestýkají, jako klíčová a často jediná cesta, jak se o těchto tématech dozvědět. Autory proto zajímalo, jakým způsobem jsou cizinci a menšiny obecně zobrazovány v českých médiích a výsledný obraz, který je o nich vytvářen. Jako svůj cíl si stanovili poskytnout díky publikaci východisko pro veřejnou debatu o roli médií ve vytváření veřejného mínění o uprchlictví, migraci a menšinách v České republice a o možnostech kultivace veřejné debaty na toto téma.

Uprchlíci a menšiny jsou jako mediální téma okrajoví až nezajímaví. Informace o nich se vyskytují hlavně v regionálních přílohách a zde jsou vnímáni jako zdroj potencionálního nebezpečí či ohrožení. Uprchlíci jsou prezentováni jako někdo, kdo se náhle „zhmotní“ u hranic státu a pak kamsi tiše zmizí. Nevyrovnanost je také ve zdrojích článků, kterými jsou vesměs policejní prohlášení. Za posledních 5 let se změnila situace ve vnímání nevládních a neziskových organizací (NNO), jako informačního zdroje. Z toho však vyplývá další paradox, že tím pádem se o uprchlících píše převážně v souvislosti s jejich kulturními aktivitami (vaření, tance), ale již se nezmiňují jejich skutečné problémy.

Obraz Romů v médiích je stále plný stereotypů. Jsou představováni primárně jako „nepřizpůsobivá skupina obyvatel“ (v ČR i SR). V ČR nastala nerovnováha v počtu otisknutých článků s romskou tématikou kvůli kauze vsetínského starosty Čunka, lze tedy předpokládat, že vyšší frekvence článků s romskou tématikou se časem utlumí. Kromě této kauzy byly zmiňovány také „romské krkavčí matky“ v souvislosti se dvěma porody mrtvých dětí v Ostravě. V SR vyšel na podobné téma dokonce 3 stránkový článek. Pozitivně naopak média referovala o úspěchu romského rapera Gipsyho a jeho skupiny, která se v současnosti chystá na své evropské turné. V mnoha médiích byl také citován Gipsyho výrok o tom, že „jednou bude chtít být každý rapující cikán“.

Podle mediálního odborníka Václava Štětky se o uprchlících a menšinách obecně píše negativně (a málo) kvůli tomu, že toto téma není mediálně zajímavé a není mu přikládána dostatečná pozornost ze strany veřejnosti. Téma také není úplně srozumitelné a jednoznačné, protože v něm chybí souboj dobra se zlem, celebrity a kulturní blízkost. O problematice se píše převážně v lokálních médiích, protože je braná jako lokální téma. Například v otázce utečeneckého tábora či chudinského ghetta je situace podávána tak, že lidé v této oblasti zůstanou „navždy“ a nikdy se nezapojí do života většinové společnosti.

Média také vytvářejí umělý pocit ohrožení a nebezpečí. Vytváří se tzv. morální panika, kdy jsou témata podávaná negativně a ještě zveličeně. Používá se katastrofický jazyk (záplava uprchlíků) či deratizační (policie vyčistila bagetárnu), militaristický (invaze uprchlíků) nebo lovecký (odchycení běženci). Média také podléhají stereotypu připisování národností, jako určujícího charakteru člověka – určujícím rysem je tedy, že je někdo Rom, Rus nebo Afgánec a podle toho jsou dále odvozovány jeho vlastnosti.

V diskusi zazněla důležitá poznámka od sociologa Viktora Pioreckého, že média uvažují pouze v kontextu národních států. Z článků pak vyplývá, že „my“ jsme domácí a „oni“ jsou cizí jen proto že se narodili v jiném státě. „Cizího“ člověka tak buďto zavřeme do tábora, asimilujeme nebo odvezeme pryč. Zajímavým poznatkem je také to, že s uprchlíky z jihovýchodní Asie mají Češi problém, ale levné zboží vyrobené v tomto regionu jim nečiní problém kupovat a používat.

Novináři by tedy měli narušovat stereotyp uvažování pouze v rámci národních států a národností a tím přispívat k větší vzájemné toleranci. Proč se toto neděje osvětlil Václav Štětka. Podle něj je cílem médií kromě informování také posilovat vzájemnou identitu čtenářů jako „národa“. Všichni jsou na tento přístup navyklí – zvyšuje sounáležitost mezi většinou v regionu a tím pádem i prodej novin. Média jsou totiž ovlivňována hlavně ekonomickým tlakem (podle novináře MF Dnes Jiřího Smetany jsou články v novinách pouze vycpávky mezi tím nejdůležitějším – reklamními inzeráty) ale také společensko – politickou objednávkou, ve které hraje důraz na nacionalismus i v dnešní době velkou roli.

Ze závěrů diskuse vyplynulo, že mediální stereotypy zůstanou pravděpodobně ještě dlouho a ani nástup mladých progresivních novinářů nemůže příliš změnit. Dokud se budou muset velká média podřizovat nátlaku inzerentů a politickým objednávkám, nebude existovat prostor pro objektivní informovanost o menšinách.