Statistické údaje z historie výroby syntetických organických látek dokumentují fakt, že v průběhu druhé světové války a krátce po ní došlo k obrovskému nárůstu produkce a také k zavádění nových výrob jako byly pesticidy a jiné. Velké množství z nich se vyznačovalo toxickými a jinými nepříznivými účinky na lidské zdraví a na životní prostředí. Obrázek 5 uvádí časový průběh nárůstu produkce organických syntetických chemikálií ve Spojených státech (stav k roku 1985). Nepochybně se dá předpokládat, že velice podobná situace byla i v jiných částech světa a také u nás.
Vzhledem k tomu, že reálné vlivy těchto látek na lidské zdraví a životní prostředí nebyly dostatečně známy, jejím únikům do životního prostředí nebyla věnována náležitá pozornost. Tento dluh minulosti se v různých zemích světa daří s větším nebo menším úspěchem odstraňovat. Přestože situace ani zdaleka není vyřešená, můžeme alespoň konstatovat, že otázkám managementu chemických látek se začíná přikládat stále větší důraz. Za jeden efektivní nástroj pro management chemických látek je pokládán systém RUPZL. Vznik prvého systému RUPZL TRI v USA byl inicializován potřebou reálních informací. K jeho vzniku nepochybně přispěla i společenská a politická situace ve Spojených státech z doby, kdy Američané byli šokováni následky katastrofy v indickém Bhopalu, v roce 1984. Systém RUPZL (TRI) měl napomoct vyloučit výskyt dalších "Bhopalů" v budoucnosti.
Jak již bylo uvedeno, kolébkou systému RUPZL jsou Spojené státy americké. Koncem 70. a začátkem 80. let federální vláda USA a mnohé vlády jednotlivých států schválily zákony, které dávaly pracovníkům právo získat informace o výskytu nebezpečných látek v jejich pracovním prostředí. Přibližně ve stejném období se veřejné skupiny a iniciativy občanů zaměřily na problém veřejně dostupných informací o expozici populace a vlivech chemických látek i v okolí výrobních zařízení.
Nevládní ekologická organizace INFORM Inc. ve stejné době realizovala tříletý výzkum, jehož výsledky byly publikovány roku 1985 v knize s názvem Cutting Chemical Wastes (Omezování chemických odpadů). Organizace INFORM prozkoumala 29 chemických podniků s cílem zjistit, jak podniky snižují produkci odpadů a jaké organizační, ekonomické, případně legislativní faktory stimulují nebo vynucují úsilí zaměřené na snižování produkce nebezpečných odpadů. Během auditů byla mimo jiné prověřována dostupnost info rmací o používaných chemických látkách a jejich únicích do vody, vzduchu a v pevných odpadech.
Bylo zjištěno, že informace dostupné ve sledovaných podnicích byly roztroušeny v různých částech podniků, někdy přehledně zpracované, mnohdy ukryté v rozsáhlých dokumentech anebo uložené v nekompatibilních databázích. Údaje byly v takové formě, že i kdyby se vyvinulo mimořádné úsilí na jejich shromáždění z různých míst, výsledkem by byla hromada dokumentů obsahující jen nekvalitní nebo neúplné informace. Informace nebylo možné použít ani na odhad množství používaných toxických chemikálií, ani produk ce odpadů nebo úniků do prostředí. Z údajů nebylo vůbec možné sledovat trendy vývoje nebo zhodnotit snižování produkce odpadů.
Naproti tomu pozitivním zjištěním byla výzkumná prověrka realizovaná ve státě New Jersey v roce 1978. Na jednostránkových formulářích byly sesbírané informace o produkci a použití 155 chemických látek (resp. souvisejících odpadů) z více než 7000 podniků. Protože se jednalo o jednorázovou akci, výsledky neumožňovaly sledovat trendy vývoje. Přesto se tento model jednoduchého sběru informací stal základem pro návrh federálního systému sběru a zveřejňování dat.
V roce 1986 byl v USA zřízen Registr toxických úniků (Toxic Release Inventory - TRI) jako část Zákona havarijního plánování a práva komunity vědět (Emergency Planning and Community Right-to-Know Act - EPCRA). Zákon přijatý kongresem USA a podepsaný prezidentem Ronaldem Reaganem je prvním systémem PRTR/RUPZL, t.j. veřejnosti dostupné databáze o únicích toxických látek do všech médií současně (vzduch, voda, půda a injektáž do podzemí). Cílem je poskytovat občanům více informací o jejich životním prost ředí tak, aby mohli přijímat lepší rozhodnutí pro jeho řízení.
Ve všeobecnosti TRI vyžaduje, aby výrobní podniky sestavovaly každoročně hlášení, ve kterém je odhadnuto celkové množství chemikálií, které průběžně a nebo náhodně uniklo do životního prostředí. Tato hlášení musí být zaslána orgánům státu, ve kterém se výrobní zařízení nalézá a také na federální vládu USA. Agentura pro ochranu ŽP v USA (Environmental Protection Agency - EPA USA) musí tyto údaje vkládat do databáze počítačového systému, a po jejich zpracování do vhodné elektronické formy je musí zpří stupňovat veřejnosti prostřednictvím telekomunikačních, počítačových a jiných prostředků.
TRI nezahrnuje všechny odvětví ekonomiky USA a také nezahrnuje všechny toxické chemikálie. TRI zahrnuje jen výrobní sektory ekonomiky USA, např. výrobu papíru, chemikálií, kovů a petrochemický průmysl. Předmětný zákon byl navržen tak, aby zahrnoval podniky od určité velikosti. Byly stanoveny limitní množství na zpracování, výrobu, anebo jiné použití určených chemikálií, od kterých bylo požadované předkládat hlášení a také minimální počet zaměstnanců. Podniky, které v průběhu kalendářního roku zpraco vávají, dováží, a nebo vyrábějí víc jak 11 400 kg (25 000 liber), a nebo v průběhu kalendářního roku používají přibližně 4 550 kg (10 000 liber) z uvedených chemikálií a mají alespoň 10 zaměstnanců, musí předkládat uvedené hlášení na EPA USA a na vlády příslušných států.
Původní seznam chemikálií a skupin chemikálií obsahoval cca 320 látek, o kterých bylo prokázáno nebo byly podezřelé, že způsobují akutní toxické účinky nebo mají chronické vlivy na zdraví obyvatelstva popřípadě na životní prostředí. TRI pokrývá všechna média životního prostředí. Hlášení musí specifikovat jednak celková množství daných chemikálií uniklých do vzduchu, vody, půdy a injektovaných do podzemí a jednak množství látek, které byly přesunuty do veřejných čistíren odpadových vod anebo do jinýc h zneškodňovacích zařízení (např. na skládky). Podniky hlásí o každé chemikálii a pro každé médium jeden údaj (číslo) o množství, které uniklo.
V roce 1990 Kongres USA schválil Zákon prevence znečištění (Pollution Prevention Act), který rozšířil škálu požadovaných údajů. Od roku 1991 musí podniky uvádět odhadnutá celková množství chemikálií, které vstupují do všech proudů odpadů anebo jsou přímo vypouštěny do životního prostředí bez jakéhokoliv způsobu recyklace nebo skládkování. Dále podniky hlásí odhadnuté množství chemikálií, která jsou recyklována na území podniku anebo jsou odesílána mimo podnik na recyklaci. Zákon prevence znečištění také ukládá podnikům oznamovat aktivity vynaložené na identifikaci možností zavádění prevence znečištění anebo snižování zdrojů a opatření, která byla již realizována. Dalším důležitým rozšířením je požadavek oznamovat plánované aktivity na zlepšení situace v budoucnosti.
Koncem roku 1994 Kongres US schválil rozšíření seznamu sledovaných látek o 313 chemikálií, co představuje téměř dvojnásobek původního počtu. Rozšířený seznam je v platnosti počínaje ohlašovacím rokem 1995.
TRI USA je jedním z nejsilnějších nástrojů prosazování strategie životního prostředí, které kdy obyvatelé USA měli k dispozici. Pozitivní výsledky už v prvních letech po zavedení pronikly do zahraničí a motivovaly Kanadskou vládu, která v roce 1988 schválila "Kanadský zákon ochrany ŽP" (Canadian Environmental Protection Act, CEPA). CEPA byl navrhnut tak, aby sloužil současným potřebám kontroly znečišťování ŽP chemickými toxickými látkami. Následně v roce 1990 kanadská vláda zahájila akční program "Z elený plán" (The Green Plan), jehož součástí je i "Státní registr úniků znečišťujících látek" (National Pollutant Release Inventory - NPRI).
NPRI byl odvozen ze systému TRI USA a v některých parametrech ho i předčí. Je to především ve větším rozsahu ohlašovatelů a nižších mezních limitech pro povinné hlášení. Také sběr dat je realizován ve velké míře elektronicky. Prvním ohlašovacím rokem byl rok 1993 a získané výsledky byly zveřejněny koncem roku 1994. Kanada se stala druhou zemí, která zavedla systém RUPZL zákonným ustanovením.
Aktivity na mezinárodních úrovních vyplývají z rostoucích zkušeností i zájmu národních vlád, podniků i organizací zaměřených na ochranu životního prostředí. Po TRI USA a kanadském NPRI také Velká Británie vydala dokument navrhující emisní inventář chemikálií. Australská Commonwealth Environmental Protection Agency v únoru 1994 zveřejnila návrh na "Národní registr znečišťujících látek" (National Pollution Inventory - NPI) a vyzvala veřejnost k jeho připomínkování. Z veřejných diskusí vyvstala potřeba realizovat několik modelových studií. Pokud na základě získaných výsledků bude možné zodpovědět otázky vznesené ve veřejných diskusích, předpokládá se, že revidovaný návrh NPI bude dokončen v první polovině roku 1995 a následně opět veřejně diskutován. Další země (např. Holandsko), ale také Evropská unie vyvíjejí komplexní inventáře úniků a nebo modifikují existující složkové inventáře.
Velice pozitivní výsledky a získané zkušenosti z USA a navíc příznivý vývoj v Kanadě vedly EPA USA k tomu, aby navrhla TRI a princip 'Right-to-Know' jako efektivní nástroj pro ochranu ŽP na UNCED v Rio de Janeiro v roce 1992. Návrh byl přijat zástupci 170 zemí v UNCED Agendě 21, která v Kapitole 19. 'Management toxických látek' zdůrazňuje princip práva veřejnosti a pracovníků vědět o chemickém riziku. Agenda 21 vyzývá vlády, aby převzaly programy založené na právu vědět (Right-to-Know) a dále vyzývá mezinárodní instituce, aby vyvíjely metodiky pro vlády států usnadňující zřizování takových programů. Agenda 21 dál žádá podniky, aby hlásily každoročně emise toxických látek, a to i v těch případech, kdy v těchto zemích není příslušná právní úprava, která by to vyžadovala.
V poslední době byly vytvořeny platformy, na kterých vlády států spolupracují s mezinárodními organizacemi s cílem realizovat doporučení UNCED v praxi. Mezinárodní program chemické bezpečnosti (International Program of Chemical Safety - IPCS) zřízený za spoluúčasti ILO, WHO a UNEP v roce 1992, působí jako koordinátor pro realizaci doporučení Kapitoly 19, Agendy 21. Pod vedením IPCS se uskutečnili v Alexandrii, VA, USA v únoru 1993 a následně pak v Ženevě v červenci 1993 prvá zasedání zaměřená na výv oj a zavádění 'emisních inventářů' doporučených Kapitolou 19 Agendy 21. Účastníci těchto zasedání zvolili název "Registr úniků a přesunů znečišťujících látek - RUPZL" (Pollutant Release and Transfer Registr - PRTR) pro systémy, které jsou v Agendě 21 obecněji pojmenované jako 'emisní inventáře'.
Účastníci také dále doporučili, aby složky Spojených národů převzaly vedoucí úlohu v organizování kursů, školení a řízení údajů. Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation and Development - OECD) připadla úloha řídit proces vývoje "Směrnice pro zavádění státních RUPZL" (PRTR Guidance for Governments Document) (dále Směrnice OECD). Experti připravující metodiky odsouhlasili následující základní principy vývoje registrů:
Organizace OECD ustanovila výkonný orgán Skupinu pro snižování a prevenci znečištění (Pollution Prevention and Control Group - PPCG). V září 1993 skupina PPCG rozhodla, že základní dokumenty a návody na zřízení a provoz RUPZL na státních a pravděpodobně i mezinárodních úrovních budou vypracovány do konce roku 1995 pravděpodobně v sérii 5 - 7 workshopů. Evropská unie organizovala první workshop zabývající se otázkami vzniku a použití RUPZL v Bruselu od 24. do 26. ledna 1994. Kanadská vláda uspořádala v červnu 1994 druhý workshop v Ottawě, který byl zaměřen na výběr sledovaných specifických znečišťujících látek.
V lednu 1995 hostila švýcarská vláda v Basileji třetí workshop PRTR, na kterém byl diskutován charakter a rozsah požadovaných dat. Na červen 95 byl naplánován čtvrtý workshop do Londýna, který byl zaměřen na postupy stanovení množství unikajících ohlašovaných látek. Na listopadový workshop do Hágu bylo naplánováno dokončení předmětného dokumentu.
Ve snaze co nejvíce otevřít proces přípravy dokumentů, OECD/PPCG souhlasila s tím, aby účast na workshopech byla umožněna i nečlenským zemím OECD, nevládním organizacím a průmyslu, odborářským pracovníkům a skupinám zaměřeným na ochranu životního prostředí. OECD obvykle pracuje s vymezeným rozsahem dokumentů a s omezenou účastí představitelů vlád s doporučeními od průmyslu a odborových organizací. Přijatý otevřenější proces je založen na předcházejících zkušenostech OECD, které získala v průběhu výv oje příruček pro havarijní situace a také z účasti nevládních organizací v některých jiných aktivitách zaměřených na chemikálie, pesticidy apod.
OECD/PPCG předpokládala, že by bylo možné určit klíčové prvky RUPZL na základě již dosažených úspěšných zkušeností se systémem, a to:
Bezprostřední součástí IPCS a v těsné součinnosti s OECD/PPCG je program, který byl iniciován začátkem roku 1994 a je řízen United Nation Institute for Training and Research (UNITAR). Program byl nazván "Pilotní studie zavádění systému RUPZL v rozvojových zemích a v zemích budujících průmyslovou základnu" (UNITAR Pilot Studies on the Establishment of PRTRs in the Industrializing / Developing Countries). Cílem programu UNITAR je usnadnit proces zavádění systému RUPZL v pilotních zemích. Výsledkem pil otních studií v zúčastněných státech má být akční plán zavedení systému RUPZL, podle kterého by příslušná zemně v budoucnu postupovala.
Zkušenosti získané v pilotních studií mají současně poskytnout i ponaučení pro IPCS a OECD o možnostech a postupech, jak mají být RUPZL prezentovány rozvojovým zemím a zemím s transformující se průmyslovou základnou. V současnosti spolu s Českou republikou je do programu zapojeno také Mexiko, Egypt a o účast v dalším cyklu pilotních studií se uchází Maďarsko a Indie. Zástupci zemí pilotních studií UNITARu se účastní workshopů OECD a jejich zkušenosti z domácích podmínek jsou využívány při vývoji Směrnice OECD.
další stupeň vývoje a zavádění státních systémů RUPZL se chce soustředit Organizace spojených národů pro průmyslový rozvoj (United Nation Industrial Development Organization - UNIDO), která nabízí pomoc vládám při zřizování systému RUPZL a při rozšiřování a aplikaci zdokonalených výrobních technologií. UNIDO má konkrétně zájem se podílet na vývoji softwaru pro sběr, zpracování a řízení údajů o únicích specifických znečišťujících látek a předpokládá jeho široké uplatnění na mezinárodní úrovni. V létě 1994 představitelé UNIDO projevili zájem spolupracovat a fina nčně podporovat aktivity související s vývojem systému RUPZL v ČR. Další informace o situaci v ČR jsou uvedeny v kapitole 8.