Nadace Charty 77 vyhlašuje Cenu Jaroslava Seiferta pro rok 2004

24.9.2004
PRAHA [Nadace Charty 77 ]
Autor: Dana Frantálová

Letošním laureátem prestižní literární Ceny Jaroslava Seiferta, udělované od roku 1986 z iniciativy prof. Františka Janoucha Nadací Charty 77 za vynikající beletristické dílo vydané v posledních třech letech, se stali Viktor Fischl a Josef Škvorecký.

Počtvrté v historii udělování CJS se porota rozhodla tuto cenu rozdělit, tentokrát mezi dva významné české prozaiky, jejichž jména jsou dobře známa široké veřejnosti a jejichž dílo se stalo již dávno důležitou součástí moderní české literatury. V obou případech byla CJS udělena za celoživotní dílo.

JUDr. Viktor Fischl se narodil 30. 6. 1912 v Hradci Králové v českožidovské rodině. Po absolvování reálného gymnázia studoval sociologii a práva na UK v Praze. Koncem března 1939 emigroval do Velké Británie, kde od roku 1940 procoval na ministerstvu zahraničních věcí naší exilové vlády. Byl blízkým spolupracovníkem Jana Masaryka. Po válce pracoval v diplomatických službách, od roku 1947 na ministerstvu zahraničí. V roce 1949 odešel do Izraele, kde žije dodnes. Od poloviny 50. let zastával postupně funkci izraelského velvyslance v Japonsku, Barmě, Polsku, Jugoslávii, Norsku a Rakousku. Literárně debutoval roku 1933 knihou básní Jaro. Po ní následovaly sbírky Kniha nocí, Evropské žalmy, Mrtvá ves, Lyrický zápisník, Anglické sonety. K osobnosti poválečného čs. ministra zahraničních věcí se vrátil ve vzpomínkové próze Hovory s Janem Masarykem. Z jeho próz, které směly vyjít v České republice (respektive v Československu) až po roce 1989, jsou nejznámější Píseň o lítosti, Kuropění, Dvorní šašci, Jeruzalémské povídky a Pátá čtvrť. Zatím posledním dílem Viktora Fischla jsou vzpomínkové črty Prstoklady, vydané v letošním roce.

PhDr. Josef Škvorecký se narodil 27. 9. 1924 v Náchodě v úřednické rodině. Po absolvování reálného gymnázia byl totálně nasazen jako pomocný dělník. Roku 1945 začal studovat na lékařské fakultě, odkud přešel na fakultu filozofickou – tam si zvolil studijní kombinace angličtina – filozofie. Po krátké pedagogické praxi nastoupil do Státního nakladatelství krásné literatury a umění, od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. Roku 1969 odešel nejprve do USA, odkud zamířil do Kanady, kde žije dodnes. V Torontu pracoval jako vysokoškolský učitel, tam také se svou manželkou Zdenou Salivarovou, rovněž literárně činnou, založil roku 1971 nakladatelství české literatury Sixty–Eight Publischer (do roku 1993 vydali 227 titulů). Škvorecký debutoval roku 1958 románem Zbabělci, ostře odsouzeným oficiální marxistickou kritikou. V Československu pak vyšly mimo jiné prózy Legenda Emöke, Sedmiramenný svícen, Ze života lepší společnosti, Babylonský příběh a jiné povídky, Konec nylonového věku, Lvíče. Z exilové tvorby jsou nejznámější romány Tankový prapor, Mirákl, Příběh inženýra lidských duší, Scherzo capriccioso a Nevěsta z Texasu.

O udělení ceny rozhodla nezávislá porota pod vedením Karla Šiktance. Členy poroty jsou: Petr A. Bílek, Jiří Brabec, Pavel Janáček, František Janouch (bez hlasového práva), Dušan Karpatský, Jiří Pelán, Jiří Rambousek a Pavel Šrut.

Dosavadními laureáty jsou:
Dominik Tatarka (1986), Ludvík Vaculík (1987), Ivan Diviš (1988), Karel Šiktanc (1989), Emil Juliš (1990), Jiří Kolář (1991), Josef Hiršal a Ivan Wernisch (1992), Bohumil Hrabal (1993), Milan Kundera (1994), Antonín Brousek a Petr Kabeš (1995), Jiřina Hauková a Zbyněk Hejda (1996), Karel Milota (1997), Věra Linhartová (1998), Jiří Kratochvil (1999), Pavel Šrut (2000), Zdeněk Rotrekl (2001), Jiří Gruša (2002) a Miloslav Topinka (2003)

Ocenění je spojeno s finanční odměnou, která díky sponzorství Pioneer Investments činí 250 000 korun. Slavnostní předání proběhne 11. 10. 2004

DISKUSE - KOMENTÁŘE: