Arnika dokončila projekt revitalizace Krupé

5.3.2004
OLOMOUC [Arnika Ostrava]
Autor: Lenka Daňhelová, tel: 732 377 054

Revitalizace nevhodně zregulovaných vodních toků jsou jedním z nejúčinnějších protipovodňových opatření, která může člověk udělat bez dalšího poškozování krajiny. Jde v podstatě o návrat k původnímu, přirozenému tvaru řeky. Pilotní projekt Arniky v oblasti alternativních protipovodňových opatření – revitalizace říčky Krupá – je téměř u konce. Zbývá dořešit poslední majetkoprávní vztah jediného pozemku a práce v terénu mohou začít.

„Cílem projektu je navrátit říčce v úseku u Starého Města přírodní charakter. Úpravy by měly stabilizovat koryto a posílit druhovou pestrost přilehlé nivy. Zároveň dojde ke zvýšení celkové retenční kapacity údolní nivy. Jedním z opatření bude ochranná hráz na severním a východním okraji areálu fotbalového hřiště, která ochrání hrací plochu do úrovně průtoků stoleté vody. Dalším opatřením bude vybudování soustavy mokřadů. Kromě toho budou v levém okraji nivy vybudovány dvě vodní nádrže, které budou sloužit k extenzivnímu chovu ryb,“ popisuje projekt Lenka Daňhelová z programu Ochrana přírody sdružení Arnika.

Revitalizace vodních toků jsou podle jejích slov velmi účinnou ochranou před povodněmi. Díky nim totiž příroda dokáže zadržet vodu v krajině a zabránit tak ničivým následkům povodně. „Koryto je upraveno tak, aby řeka znovu mohla protékat starými rameny a při vyšších stavech vody se rozlévala do okolní nivy. Mimo obydlená území tak při povodních můžeme výrazně zmírnit nástup povodňové vlny2),“ vysvětluje Daňhelová a uvádí příklad z praxe: „V roce 2001 dokázal zrevitalizovaný potok Borová zadržet stoletou povodeň a ochránit stejnojmennou obec před povodní3).“

I říčce Krupá poblíž Starého Města na Šumpersku by se měl brzy vrátit její původní tvar. V minulosti byla niva říčky odvodněna, tok byl napřímen, částečně odveden ze svého původního koryta a zahlouben. „V praxi to znamená, že při povodních voda korytem rychle protekla a neměla možnost se neškodně rozlít v okolní rozlehlé nivě. Vinou napřímení a zahloubení toku získala voda na rychlosti i ničivé síle. Voda pak poškodila nejen lidská obydlí, ale také samotné koryto, neboť zde došlo k erozím. To chceme změnit,“ uvádí Daňhelová.


Příloha:

1)
Při realizaci revitalizací je potřeba se snažit přiblížit co nejvíce k přirozenému charakteru toku. Znamená to především:
- obnovu členitosti koryta (dna i břehů), pestrosti příčného i podélného profilu (meandrování nebo větvení koryta, střídání tůní a brodů)
- obnovení migrační prostupnosti (odstranění migračních překážek, především jezů a dalších příčných objektů, případně vytvoření nové migrační cesty - rybí přechody)
- obnovu přirozených dřevinných břehových porostů a vegetace údolních niv
- umožnit přirozené rozlivy vody v nivě - tím se zároveň sníží kulminační průtok při extrémních povodních
- ochranu toku před bodovým a plošným znečištěním, zvýšení samočistících schopností toku
- optimalizaci splaveninového režimu toku (množství štěrku, písku a kamení unašeného vodou by mělo odpovídat geomorfologickému typu toku)
- obnovu pestrosti přírodních stanovišť, a tím obnovu rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů
- optimalizaci vodního režimu odstavených ramen a pobřežních zón přírodě blízkým způsobem
K dosažení tohoto cíle vedou v zásadě dvě cesty. První cesta spočívá v tom, že necháme prostor přírodě - omezíme rušivé vlivy a s minimálními zásahy umožníme přirozený vývoj toku směrem k obnovení dynamické rovnováhy. Je-li tok a údolní niva poškozena natolik, že by obnova trvala příliš dlouho, nebo byl-li nevhodnými zásahy vyvolán vývoj nežádoucím směrem (např. nevratné erozní procesy), může si revitalizace vyžádat výraznější zásahy, včetně stavebních úprav.

2)
V rámci vědeckovýzkumného úkolu "Dynamika a ochrana přirozených ekosystémů vodních toků" prokázal výpočty Jaroslav Zuna, že na malých potocích byla u meandrujících toků snížena úpravou toku kapacita (retence) při stoleté vodě o cca 70 % (např. Slubice, Martinický nebo Rychnovský potok), u bystřinných potoků o cca 60 % (např. Novoveský potok). Například u Martinického potoka o ploše povodí 11,94 km2 byl retenční objem při stoleté vodě před úpravou 35 880 m3 a po úpravě 9 400 m3, takže úpravou došlo k snížení o 26 480 m3 (74 %). Odstraněním těchto úprav v rámci revitalizace je tak možné retenční kapacitu povodí malých vodních toků výrazně zvýšit.

3)
V časopise Vodní hospodářství publikoval Václav Matoušek z Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.Masaryka, jakým způsobem zmírnil revitalizovaný potok Borová na Českokrumlovsku následky stoleté povodně. Jde o zatím ojedinělý praktický důkaz smysluplnosti revitalizací, neboť dosud žádný z našich revitalizovaných toků tak tvrdou zkouškou neprošel.
Původně byl potok Borová typickým zemědělským tokem, tedy melioračním kanálem, který byl upraven při odvodňování okolních pozemků. Většinou měl přímou trasu a jednotný lichoběžníkový příčný průřez.
Horní úsek potoka nad obcí Borová byl revitalizován v letech 1998 a 1999, v roce 2000 byl upraven dolní úsek toku pod obcí. V samotné obci Borová potok revitalizován nebyl. Revitalizace spočívala ve vytvoření nové trasy toku, která musela procházet nejnižším místem (údolnicí), aby se dosáhlo odvedení ze všech míst. Tam kde to nebylo možné, se provedla úprava terénu nebo se vybudovalo rameno.
Už 19. srpna 2001 postihla toto území blesková povodeň, při níž bylo nejvíce zasaženo povodí potoka Borová. Průtoky na potoce dosáhly hodnot stoleté vody. Přesto byly škody na revitalizovaném toku malé, poničeny nebyly ani okolní pozemky. Naopak škody na korytě pod revitalizovaným úsekem byly obrovské, přestože průtok tam dosahoval hodnot padesátileté povodně.
Důvodem tak nízkých škod na zrevitalizovaném úseku toku byl fakt, že stoletá povodeň nad obcí Borová neprotékala jen korytem, voda se mohla vylít z koryta a zaplavila území o šířce v průměru 20 metrů. Hloubka vody a tudíž i její rychlost byla velmi malá, proud tedy nemohl svou silou nic těžce poškodit. Dobře posloužily i tůně ve starém korytě, kudy protékala za povodně voda. Ke škodám došlo v místech s velkým sklonem dna koryta a úzkým inundačním územím, kde proud nabral rychlost a začal vymílat dno.
Závěry Václava Matouška, podložené pečlivým měřením a výpočty, jsou jednoznačné: revitalizací potoka Borová se snížil kulminační průtok povodně o téměř dvacet procent a podstatně se tak omezily povodňové škody. Pokud by koryto zůstalo v původním nevyhovujícím stavu, povodňové škody na korytě a pozemcích by byly zcela jistě větší než náklady na revitalizaci. Stavba se tak společnosti zaplatila ještě před jejím skončením.
(podle článku ve VH, podrobněji v práci Matoušek,V., Havlík, A.: Vyhodnocení průběhu a následků bleskové povodně z 19.8.2001 na revitalizovaném potoce Borová)

DISKUSE - KOMENTÁŘE: