Společnost Člověk v tísni v Iráku

22.12.2003
PRAHA [Člověk v tísni]
Autor: Marie Peřinová, tel: 777 787 943

Irák, země, kde panoval jeden z nejtvrdších diktátorů posledních desetiletí. Spojenecká operace přinesla Iráčanům svobodu, ale rozhodně jim alespoň doposud nepřinesla tolik potřebnou stabilitu ani jasně stanovený plán reforem. Z každodenních zpráv přenášených většinou médií to vypadá, jako kdyby Irák dnešních dnů byl jedno velké bojiště partizánské války teroristů proti „okupantům“. Jaká je situace v Iráku nyní a jak se dá v této zemi pracovat?

Předpokládaný katastrofický vývoj humanitární situace (nedostatek potravin a léků, statisíce uprchlíku) po ukončení válečných operací v dubnu roku 2003 se naštěstí nepotvrdil, nicméně životní podmínky běžných Iráčanů byly na míle vzdáleny představám o klidném životě. Ačkoli velká většina obyvatel přivítala pád Saddáma Husajna, totalitní systém v Iráku po desetiletí důsledně potlačoval osobní svobody i aktivity svých občanů a stereotyp všemocného státu způsobil deprivaci mezilidských vztahů a svým způsobem i pesimistický a fatalistický přístup Iráčanů k vlastní budoucnosti. „Nemůžu se moc radovat, protože spravedlnosti to nepomůže. Všechno je zničené kvůli tomu muži a to, ze jej chytili, je dobře, ale těm lidem to už nepomůže,“ říká Khalid, zaměstnanec společnosti Člověk v tísni v reakci na nedávné dopadení Saddáma Husajna. Přes všechny problémy se situace v Iráku pomalu ale viditelně zlepšuje, zčásti rovněž díky usilovné práci neziskových organizací.

Po průzkumné cestě na přelomu dubna a května se společnost Člověk v tísni rozhodla otevřít stálou misi v Iráku a svou činností pomoci, stejně jako v dalších zemích, v nejtěžší době přechodu k normálnímu chodu společnosti. Jako místo působení byla zvolena provincie Missan v jihovýchodním Iráku. Odlehlost, minimální zájem ostatních neziskových organizací, dlouhodobé podinvestování veškeré infrastruktury, masivní rabování po skončení válečné operace a desetiletí represe místního šíitského obyvatelstva ze strany vládnoucí diktatury, byly hlavní důvody pro soustředění pomoci na tuto oblast.

Činnost společnosti Člověk v tísni v prvním půlroce působení v Iráku byla koncentrována zejména do obnovy dvou pro život obyvatel základních sektorů - zdravotnictví a školství. Provincie Missan, ostatně jako celý jižní Irák, byla po celou dobu diktatury a zejména v devadesátých letech minulého století jakousi „vnitřní“ opozicí vůči totalitnímu režimu Saddáma Husajna. Šíitské povstání v první polovině devadesátých let bylo brutálně potlačeno Republikánskými gardami, podle dostupných údajů přišlo o život až tři sta tisíc obyvatel. Důsledkem nevydařené vzpoury bylo rovněž plánované a záměrné zanedbání investic do veřejného sektoru, což se projevuje v katastrofálním stavu většiny školských, zdravotnických i ostatních veřejných zařízení.

Po důkladném průzkumu oblasti a zvážení situace se společnost Člověk v tísni rozhodla připravit zásilky zdravotnického vybavení. V několika dodávkách, jež byly konzultovány s odborníky z vytipovaných zdravotnických zařízení, se zástupci vznikajícího Ministerstva zdravotnictví Iráku a rovněž s českými odborníky, bylo do Iráku dopraveno zdravotnické vybavení a materiál v celkové hodnotě 10 mil korun z prostředků vlády České republiky. Dodávky byly koncipovány tak, aby v první fázi pokryly akutní nedostatek spotřebního materiálu a také základního vybavení ordinací praktických lékařů, kteří jsou stejně jako u nás prvním stupněm lékařské péče v Iráku. Další část dodávky tvořily přístroje a vybavení, jehož účelem je zkvalitnit lékařskou péči v delším časovém horizontu, například nemocniční postele, inkubátory a porodní lůžka. Distribuce na místě probíhala ve spolupráci s vojáky z kontingentu české polní nemocnice sídlící v Basře.

Neutěšený stav v celém zdravotnickém sektoru se společnost Člověk v tísni rozhodla řešit urychlenými rekonstrukcemi oblastních poliklinik i několika centrálních nemocnic v největších městech provincie Missan. Celkem společnost Člověk v tísni do prosince 2003 zrekonstruovala přibližně 25 těchto zařízení. Prostředky byly získány z prostředků vlády České republiky, Department for International Development (DFID), International Organization for Migration (IOM/ USAID) a také od Prozatímní koaliční správy Iráku (CPA).

Další sektor, který tradičně tvoří jednu z oblastí působení společnosti Člověk v tísni, je školství. Podobně jako zdravotnická zařízení i většina škol byla v katastrofálním stavu, který zcela vylučoval jejich fungování pro výuku. Činnost společnosti byla primárně zaměřena na rekonstrukce základních škol, kterých bylo z prostředků stejných donorů opraveno přibližně 30. Kromě toho společnost zrekonstruovala přízemní část Pedagogické fakulty v Al Amaře, hlavním městě provincie Missan. Celkem bylo umožněno zahájení výuky pro více než 6000 žáků a studentů.

V příštím roce se společnost Člověk v tísni, kromě pokračování v rekonstrukcích zdravotnických a školských zařízení, zaměří na psychosociální projekty, předávání know-how, výměny informací a pomoc vznikající občanské společnosti zejména formou podpory činnosti místních neziskových organizací, organizací vzdělávacích kurzů, volnočasových aktivit a pobytů iráckých studentů na vysokých školách v Česku.

Prostředky na humanitární pomoc byly v roce 2003 čerpány ze zdrojů následujících donorů a partnerů: vláda České republiky (prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva vnitra), DFID, IOM, USAID, CPA a NED. Hodnota realizované pomoci v tomto roce přesáhla 80 milionů korun.





Další informace:
Jiří Velenský, desk officer pro Irák - 777 / 787 950
Šimon Pánek, ředitel sekce humanitární pomoci a rozvojové spolupráce – 777 / 787 913

DISKUSE - KOMENTÁŘE: