Tři otázky pro prezidenta Putina: Amnesty International vyzývá Evropskou unii, aby vyžadovala od ruského prezidenta odpovědi

5.11.2003
PRAHA [Amnesty International v ČR]
Autor: Jan Pavelka, tel: 420 224 946 993

V souvislosti se zítřejší schůzkou Evropské unie a Ruska v italském Římě, vyzývá Amnesty International představitele zemí Evropské unie, aby položili ruskému prezidentu Vladimíru Putinovi tři otázky týkající se dodržování lidských práv.


Otázka první: Umožnění mezinárodního monitoringu.
Umožní ruský prezident mezinárodní monitoring lidských práv v Čečensku a to včetně monitoringu provedeného radou Evropy a OSCE a poskytne odborníkům z Komise OSN při jejich návštěvách potřebné informace?

Otázka druhá: Ochrana vnitřně vysídlených osob
Zaváže se ruský prezident k tomu, že okamžitě zastaví pokusy ruských úřadů násilně vracet čečenské vysídlence, a že se budou moci vrátit dobrovolně, bezpečně a důstojně do místa svého původu nebo kam si zvolí?

Otázka třetí: Ukončení beztrestnosti
Zajistí ruský prezident, aby byli před soud okamžitě postaveni ti, kdo odpovídají za vážná porušování práva spáchaná během konfliktu v Čečensku a poskytne konkrétní informace o všech kriminálních vyšetřováních těchto zločinů, které zřejmě hraničí s porušováním lidských práv nebo porušováním mezinárodního humanitárního práva?


Pozadí:

Zatímco se ruská vláda snaží nedávné prezidentské volby v Čečensku charakterizovat jako krok směrem ke stabilizaci, Amnesty International má informace, že v Čečensku dochází i nadále k porušování lidských práv. Podobná situace je nyní stále častější i v sousedním Ingušsku. Původcem porušování lidských práv jsou ruské bezpečnostní síly a vojenské oddíly, které má pod kontrolou nově zvolený čečenský prezident.
Čečenští bojovníci pak současně pokračují v útocích na příslušníky čečenské správy a osoby z okruhu prezidenta Ahmada Kadyrova.




Šířící se porušování lidských práv v Ingušsku

Porušování lidských práv takového typu, jaký je spojován s Čečenskou republikou – jako jsou „zmizení“, mučení, špatné zacházení a mimosoudní popravy – se v posledních měsících i nadále šířily na území Ingušska. Zprávy o četných vojenských rabováních – během kterých ruské federální síly stejně jako ozbrojené jednotky údajně pod velením čečenského prezidenta a bývalého šéfa správy Ahmada Kadyrova napadají civilní osady stejně jako tábory „vnitřně vysídlených osob“ a dopouštějí se závažných porušení lidských práv – jsou vážnou příčinou znepokojení.

Ingušsko již teď není bezpečným útočištěm pro „vnitřně vysídlené osoby“ jako dřív. Rozšíření ozbrojeného konfliktu na jeho území má dopad jak na vysídlence, tak na ingušské civilisty.

Atmosféra beztrestnosti pokračuje

14. října začal v Grozném soud se Sergejem Lapinem, členem zvláštních federálních policejních sil (OMON). Sergej Lapin je obviněn z toho, že způsobil tělesnou újmu Zelimkhanovi Murdalovovi z Grozného, který v lednu 2001 „zmizel“ poté, co ho zadržel Sergej Lapin a další členové jeho oddílu. Je to poprvé, co je člen ruských federálních sil za zločiny spáchané na civilistech postaven před čečenský soud. Amnesty International tento případ pozorně sleduje.

Amnesty International ví o dalších členech federálních sil, kteří jsou souzeni za zločiny spáchané v Čečensku, ale takových procesů je málo a jen zřídka souvisejí s porušováním lidských práv, která byla na čečenských civilistech spáchána. Organizace zůstává znepokojena tím, že ruské vládě zjevně stále chybí politická vůle ukončit porušování lidských práv v Čečensku a vnést světlo do případů „zmizení“.

Ve spojitosti s žádným z dobře zdokumentovaných rabování včetně zabíjení civilistů na místech jako Alkhan-Jurt, Aldi, Staropromyslovskij nebo Sernovodsk ještě nebyl nikdo trestně stíhán. Skutečnost, že se ještě nepodařilo postavit před soud ty, kdo za tato porušování lidských práv odpovídají, bude dál podkopávat důvěru civilistů v Čečensku, že se mohou spolehnout na systém soudů, když potřebují ochranu a nápravu.

Rusku se v tomto ohledu trvale nedaří plnit rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy a Komise Spojených národů pro lidská práva.

Zastrašování „vnitřně vysídlených osob“

Amnesty International má i nadále vážné obavy, že „vnitřně vysídlené osoby“ jsou pod krajním tlakem, aby se vrátily ze stanových táborů v Ingušsku do Čečenska, a to proti své vůli a bez záruky bezpečí. Během srpna a září 2003 zesílily pokusy ruských úřadů přinutit k tomu zbývající „vnitřně vysídlené osoby“, které bydlí ve stanových táborech v Ingušsku, a kterých je asi 12 000 z celkem 80 000 „vnitřně vysídlených osob“.

Podle spolehlivých a důvěryhodných zpráv od agentur Spojených národů stejně jako národních a mezinárodních nevládních organizací úřady používají rozmanité taktiky, hlavně zastrašování, pronásledování, výhrůžky vymazáním z oficiálního seznamu „vnitřně vysídlených osob“ a krácení životně důležitých služeb, jako jsou dodávky vody, elektřiny a plynu, aby tak donutily „vnitřně vysídlené osoby“ k návratu.

V polovině srpna se ocitlo 200 „vnitřně vysídlených osob“ z tábora Bella, jednoho z pěti zbylých stanových táborů v Ingušsku, pod obzvláště důmyslným tlakem, aby se vrátili do Čečenska. Vysoký komisař Spojených národů pro uprchlíky popsal způsob, jakým s nimi bylo zacházeno, jako „agresivní a nepřijatelný“. 30. září byl tábor uzavřen a zbývající „vnitřně vysídlené osoby“ byly přestěhovány do sousedního tábora Satsita, přičemž jim bylo slíbeno, že všechna nezbytná infrastruktura a zařízení budou dodány.

Po počátečních zprávách, že byl pro nové „vnitrně vysídlené osoby“ nedostatek stanů a potíže s dodávkami elektřiny a plynu, se prý podmínky v táboře Satsita zlepšily. Avšak Amnesty International zůstává znepokojena tím, že sliby dané ve smyslu, že „vnitřně vysídlené osoby“ přemístěné z tábora Bella do Satsity budou zapsány do oficiálního seznamu ingušské služby pro migraci, nebyly splněny. Navíc přicházejí zprávy, že do tábora Sastsita je odepírán vstup humanitárním a lidskoprávním organizacím.

Obléhání divadla – po roce pořád není spravedlnosti učiněno zadost

23. říjen 2003 byl ve znamení prvního výročí obléhání divadla v kulturním domě na Melnikově ulici v centru Moskvy, během kterého bylo jako rukojmí zadrženo 800 osob. Pachateli bylo 59 mužů a žen. Během operace na osvobození rukojmích – která je zdokumentována v nedávné zprávě „Drsná spravedlnost – Zákon a lidská práva v Ruské federaci“* – byl do divadla vypuštěn uspávací plyn. Přitom přišlo o život 129 rukojmích a za smrt dalších 68 ruská vláda odmítá odpovědnost.

Amnesty International je vážně znepokojena způsobem, jakým byla záchranná akce provedena, a skutečností, že nikdo nebyl za činy během a po záchranné operaci volán k odpovědnosti. Akce mohla v některých aspektech porušovat lidská práva. Amnesty International i nadále volá po důkladném a nezávislém vyšetřování této operace.

* „Drsná spravedlnost – Zákon a lidská práva v Ruské federaci“ (říjen 2003) – zpráva je dostupná na www.news.amnesty.org a www.amnesty.org

Další komentáře, pozadí a rozhovory poskytne:
Kancelář Amnesty International při EU v Bruselu:
Tel.: 32-2-5021499
Fax: 32-2-5025686
E-mail: amnesty-eu@aieu.be
Webová stránka: www.amnesty-eu.org

DISKUSE - KOMENTÁŘE: