Stanovisko sdružení Dženo ke zprávě ombudsmana o Slaném

5.9.2003
Slaný [Sdružení Dženo]
Autor: Ivan Veselý

Stanovisko Sdružení DŽENO ke Zprávě Veřejného ochránce práv o průběhu šetření ve věci sociální péče o obyvatele ubytovny Ouvalova č. p. 392 ve městě Slaný, ze dne 14. července 2003, sp. zn.: 1810/2003/VOP/ZK. Sdružení DŽENO, konkrétně redaktoři časopisu AMARO GENDALOS naším sdružením vydávaného, paralelně se šetřením Veřejného ochránce práv a nezávisle na něm, provedli vlastní šetření běžnými metodami investigativní žurnalistiky.

Porovnáním našich zjištění publikovaných v AMARO GENDALOS 7/2003 s výsledky šetření provedeného úřadem ombudsmana, shledali jsme následující:

Vady šetření ombudsmana

1. Dům v Ouvalově ul. č. p. 392 není ubytovnou, jak je označován ve Zprávě, ale bytovým domem s byty IV. kategorie, tj. se společným příslušenstvím (WC, umývárnou). V domě žije dosud nejméně jeden nájemník, který si nevýhodnou ubytovací smlouvu nenechal vnutit a má nadále nájemní smlouvou na dobu neurčitou na takovýto byt.

Zpráva o průběhu šetření uvádí, že se zabývá mj. též „tím, zda byla ve vztahu k uvedenému problému vykonávána řádně správa na úseku … stavebního řádu.“ (Zpráva, str. 1).

V průběhu místního šetření na stavebním úřadě zjistil ombudsman pouze toto:

„Následovalo jednání s Annou Husníkovou, vedoucí stavebního úřadu. Podle jejího sdělení nebyly na ubytovně v posledních letech prováděny rozsáhlejší úpravy. Naposledy v v roce 1997 došlo k plynofikaci jedenácti bytových jednotek III. sekce ubytovny.“ (Zpráva, str. 2)

Šetřením na majetkovém odboru ombudsman zjistil:

„Cílem jednání s Jiřím Sejkorou vedoucím odboru správy majetku, bylo zjistit, jakou povahu má ubytovna (zda jede o ubytovnu, dům pro poskytnutí přístřeší či soubor holobytů) a jak jsou zakládány právní vztahy ubytování v těchto zařízeních. Bylo zjištěno, že je to ubytovna města, s jejímiž obyvateli je uzavírána smlouva o ubytování na dobu určitou (zpravidla jeden měsíc). Podle názoru vedoucího odboru má ubytovna sloužit jako krátkodobé ubytování pro případ krajní nouze, zařízení rozhodně nelze charakterizovat jako ubytovnu pro neplatiče.“ (Zpráva, str. 3)

Ombudsman akceptuje sdělení úředníků místních orgánů, přičemž ze spisových materiálů veřejně přístupných vyplývá, že jsou neúplná a nepravdivá. Srovnej s podrobnými údaji v článku v AMARO GENDALOS 7/2003

2. Při uzavírání právních vztahů s obyvateli domu město Slaný zneužilo jejich tísně a nevědomosti a vnutilo jim podmínky pro ně zjevně nevýhodné – změnu nájemních smluv na dobu neurčitou na pouhé smlouvy o ubytování na dobu určitou.

Ve zprávě je deklarován cíl zjistit tyto právní vztahy, toho však nebylo dosaženo. V rámci šetření ombudsman požadoval mimo jiné body též:

„3. Poskytnutí kopií smluv o ubytování (případně jiných dokumentů zakládajících právní vztah bydlení uvedených osob) a sdělení, co bylo důvodem ubytování těchto osob v ubytovně (poskytnutí bytové náhrady či jiné situace včetně jejího popisu. (Zpráva str. 4)

Město Slaný, zřejmě si vědomo napadnutelnosti svého postupu, požadovanou informaci neposkytlo. Ač je veřejně přístupná, ombudsman již dále sám nešetřil. Ve zprávě konstatuje:

„Pokud jde o bod třetí, nebyly předložený požadované kopie smluv o ubytování. Město tak neosvědčilo, zda vede (řádnou) evidenci uzavíraných smluv. Existence jejich písemných vyhotovení (byť zákon pro smlouvu o ubytování písemnou formu nepředepisuje) je podle mého důležitá zejména z hlediska psychologického proto, že ubytovaný má i při nižším právním vědomí k dispozici listinu, z jejíhož obsahu je na první pohled patrný obsah jím uzavřeného závazku a rozsah práv a povinností.“ (Zpráva, str. 6)

Kdyby se ombudsman, místo rozvíjení psychologizujících úvah, obrátil na kteréhokoliv dospělého obyvatele domu, předložil by mu tento: 1) usnesení Rady města o přivolení k uzavření smlouvy o ubytování na byt IV. kategorie, 2) protokol o předání bytu, 3) smlouvu o ubytování, 4) ubytovací řád. Dále by mu řada z nich mohla doložit písemné doklady o velmi sporných krocích porušujících jejich práva, které vůči nim město v minulosti podniklo.

3. Mezi vystěhovanými byly též dvě nezletilé děti rodiny Gorolových. Jejich vystěhování bez jakékoliv náhrady, za situace nemožnosti zajištění přiměřených podmínek bydlení, porušilo město Slaný veškeré právní normy týkající se práv dítěte. Ani tím se Zpráva nezabývá.

Gorolovi si z odpadového materiálu postavili přístřešek o rozměrech zhruba 3 x 3 metry na soukromém pozemku hned vedle svého původního bydliště, tj. předmětného domu v Ouvalově ul. č. p. 392, a v něm dodnes žijí.

4. Ombudsman zjevně s obyvateli domu, poškozenými postupem města, kterýžto byl předmětem šetření, nejednal a ani je s výsledky šetření neseznámil.

Jestliže to není ze zákona jeho povinností, je to zjevná vada zákona. Nedostatky tohoto šetření prokazují, že by bylo velmi užitečné, kdyby poškození měli právo se k výsledkům šetření vyjádřit a případně navrhovat jeho doplnění, analogicky tak, jak je tomu např. v trestním řízení (viz rozhovor s Annou Šabatovou v AMARO GENDALOS 7/2003)

Závěr

Šetření ombudsmana se zaměřilo pouze na nedostatky v postupu města ve věci sociální péče předcházející vlastnímu vystěhování. Zcela pominulo jak porušení práv vzniklé samotným aktem vystěhování (viz bod 3 našeho Stanoviska), tak i porušování práv, ke kterému docházelo při vzniku a změnách právních vztahů mezi obyvateli domu a jeho majitelem – městem Slaný. Požadavek zjištění stavu sice deklarovalo, ale spokojilo se s neúplnými a nepravdivými informacemi městských úředníků a neověřilo si je (body 1 a 2 Stanoviska). Zjištěné vady šetření vyplývají mj. z nedokonalosti zákona o Veřejném ochránci práv a potvrzují potřebu jeho novelizace (viz bod 4 Stanoviska).

V Praze, dne 3. září 2003

Za sdružení Dženo
Ivan Veselý, předseda

DISKUSE - KOMENTÁŘE: