Marek Hudema, spolupracovník Infoservisu

Souhlasím s vojenským útokem v Iráku a to hned z několika důvodů: Saddám Husajn neustále podváděl celé mezinárodní společenství a dlouhá léta si hrál s inspektory OSN na kočku a myš. Vlastnil některé zakázané zbraně, prodával více ropy, než měl povoleno a nedodržoval režim bezletových zón. Jeho režim je nelidský a brutální vůči vlastnímu obyvatelstvu.

Odmítal všechna ultimáta a pokud by USA na jeho vyzývavý postoj nezareagovaly, znevěrohodnilo by to jejich pozici na mezinárodní scéně a bylo by to povzbuzením pro další podobné diktátory na celém světě. Pokud Američané zvládnou i poválečnou situaci, zásah přinese prospěch především samotným Iráčanům. Zcela jiným problémem ovšem je, že rozhodná vojenská akce a/nebo podpora irácké opozice měly přijít již před lety.

Petr Pelikán, orientalista

Nesouhlasím. Souhlasil bych v případě, že by státy, účastnící se této války, deklarovaly úmysl postupovat obdobně při demokratizaci ostatních diktátorských režimů v oblasti. To znamená, že by například požadovaly na Saúdské Arábii zavedení volebního práva a parlamentu, na Kuvajtu volební právo pro ženy, či na všech zemích oblasti udělování občanství bezprávným cizincům, žijícím v jejich státu již třeba třetí generaci. Neznamená to obhajobu dosavadního zřízení v Iráku, jen požadavek nechat buď všechny země vyvíjet se podle svého, anebo k ním mít stejný přístup.

Zbyněk Petráček, týdeník Respekt

Nelze samozřejmě útoky označit za bezvýhradně správný krok, dokud není jasné, k jakému výsledku povedou. V podstatě se dá říci, že s vojenskou kampaní souhlasím jako s východiskem irácké krize. Po tomto „správném kroku“ ale musí následovat další „správné kroky“ těch, kteří útoky začali. Pokud to celé dopadne eliminací hrozby použití zbraní hromadného ničení a Saddám Husajn bude sesazen, bude teprve možné útoky schválit jako vhodné řešení. Doufám, že to tak dopadne.

Miloš Pojar, Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea

Plně válku proti Saddámovi Husajnovi podporuji. Takovému zlu, které představuje on, je potřeba čelit od začátku, mělo se to stát už v roce l99l. Je to diktátor, který má na svědomí tisíce životů Iráčanů i Kurdů. Je rozhodným nepřítelem Izraele - poslal tam desítky scudů -sám jsem to zažil. Vrahům izraelských žen a dětí vyplácí 25 tisíc USD na osobu. Vyzývá k džihádu. To podle mě stačí k opodstatnění útoku. Mrzí mě postoj Francie. Nestačil Mnichov - z ničeho se nepoučila a od de Gaulla podporuje Araby proti Izraeli.

Petra Procházková, agentura Epicentrum

Nepodporuji vojenskou operaci v Iráku, protože si myslím, ze je lepší pět let jednat než jeden den bombardovat. Podle mně nebyly vyčerpány všechny možnosti, jak dále vyjednávat a třeba se i Saddáma zbavit. Nevěřím navíc argumentům americkych politiků, kterými ospravedlňují svou vojenskou akci a tuším, že jim neleží na srdci na prvním místě osud iráckých civilistů. A právě oni budou válkou nejvíc postiženi, o tom jsem přesvědčena. Jsem také jaksi alergická na vztyčování praporů cizích států na dobytém území. A to se právě teď v Iráku děje.

Tomáš Strnad, arabista

Vojenskou akci v Iráku podporuji, protože ji v současné situaci považuji za jediné smysluplné řešení. Pokud by měl setrvat předchozí stav, tzn. zadržování Iráku a embargo, trpělo by tím jen řadové obyvatelstvo. Saddám Husajn by přitom vydělával docela dost peněz, i diky pašování ropy - většina těchto prostředků jde do jeho rukou a do rukou jeho nejvěrnějších. Mohl by také veškerou chudobu a hospodářské nedostatky omlouvat embargem. Pokud by se embargo zrušilo, bylo by to pro něho velké vítězství. Stal by se hrdinou, jediným arabským politikem, který dokázal porazit USA. Dokud bude on u moci, v Iráku se nic nezlepší a veškerá jednání nikam nepovedou - bude stale hrát svou hru. Takže za jediné řešení považuji jeho svržení.

André Vltchek, šéfredaktor magazínu World Confrontation Now a stálý spolupracovník Infoservisu

Nesouhlasím. Útok proti Iráku je pouze další teroristickou akci hrstky bohatých zemí proti svým revoltujícím koloniím. Jde, podle slov Ministerského předsedy Malajsie, o návrat k evropské koloniální kultuře. Ani Spojené státy, ani Velká Britanie nemají k válce mandát ani od OSN, ani od velké většiny občanů naší planety.

Právníci a profesoři Oxfordské univerzity, Cambridge, LSE a jiných předních univerzit světa uveřejnili svůj názor v otevřeném dopise, kde tvrdí, že akce proti Iráku je zcela v rozporu s mezinárodním právem. Hrstka bohatých zemí (většina z nich zbohatla v důsledku drancování svých kolonii na celém světě) žije pod diktátem svých ekonomicko/politických elit. Vlády těchto zemí jsou ochotny jít do války i proti vůli velké většiny svých vlastních voličů.

Jde o post-demokratické uspořádání světa. Jak na úrovni jednotlivých zemí, tak i na úrovni světové. Je evidentní, že jedním z hlavních cílů vlád Spojených států a Velké Britanie je drasticky omezit vliv OSN (jediné mezinárodní demokratické organizace) na světové dění. Světový rád je v podstatě diktaturou malé skupiny států. Vládnoucí země po staletí terorizovaly zbytek světa a dodnes tak činí. V Asii, Latinské Americe, Africe a na Blízkém východě většina lidí nemá nejmenších pochyb o tom, kdo je dnes skutečný terorista.

Británie a Spojené státy používaly po desetiletí zbraní hromadného ničení na celém světě. Svět nemá hrůzu z Iráku, nýbrž že současné koalice a tento fakt plyne z průzkumu veřejného mínění, jež vazalský tisk ve Spojených státech a Evropě většinou odmítá publikovat.

Článek byl publikován na www.infoservis.net