Proslulá romská dechovka z Balkánu zahraje v rámci koncertního cyklu Respect Plus

2. 3. 2005 - PRAHA [Econnect/Respect Music]

„Někdy, když vyprávím lidem, že pocházím ze Zece Prajini, myslí si, že to je nějaké místo na konci světa. Ale právě tady na konci světa je to pravé místo, kde můžete hrát opravdovou hudbu,“ říká trumpetista Costica „Cimai“ Trifan. Vesnice Zece Prajini ("Deset Polí") leží na severovýchodním okraji Rumunska, u samých hranic s Moldávií. Rumunsko je díky jazykové spřízněnosti častým cílem návštěvníků z frankofonních zemí - a slovo Fanfare ve jménu skupiny je francouzské označení pro dechovku. O něco větším tajemstvím je zahalena druhá část názvu.

Ciocarlia znamená rumunsky skřivánek, ale zároveň je to jméno jedné z nejhranějších rumunských lidových melodií, na níž po desetiletí dokazovali svoji virtuozitu oficiální folklorní ansámbly. Původně idylický evergreen nakonec neunikl jízlivé pozornosti Emira Kusturici a jeho hudebního partnera Gorana Bregoviče, kteří jej ve zmíněném filmu Underground použili pod názvem "Kalašnikov." Fanfare Ciocarlia skladbu hrají v původní, nepřikrášlené podobě, jak ji dodnes můžete dodnes slyšet na divokých svatebních tancovačkách východní Evropy.

Na svých koncertech předvádí Fanfare Ciocarlie doslova hudební ohňostroj s neuvěřitelným talentem pro divoký rytmus a závratné tempo. Muzikanti hrají tradiční taneční skladby z Rumunska a rytmy z Turecka, Bulharska a Makedonie na trumpety, klarinety a tympány. Každý víkend hudebníci naleští své nástroje a hrají na svatbách a a při dalších příležitostech. Říká se, že často hrají více než třicet hodin v jednom zátahu. Pro všechny významné slavnosti mají speciální skladby - geamparale, sîrba, hora, a pokud si to vyžaduje nálada, zahrají nakonec racy ruseasca.

Rumunské romské dechovky vznikly původně z tureckých vojenských kapel, které se objevily na počátku 19. století. Kvůli otomanské okupaci Balkánu je dosud jejich vliv znatelný v lidové hudbě Bulharska, Makedonie, Srbska a Rumunska. Umění hrát tuto hudbu se předávalo od nepaměti z generace na generaci, neboť neexistují žádné notové záznamy. Avšak hudba Fanfare Ciocarlia netkví pouze v tradici, ale inspiruje se i moderní hudbou. Muzikanti jsou pověstní tím, že přebírají hudební motivy z hollywoodských a bollywoodských filmů a předělávají mezinárodní hity, které slyší v rádiu.

Podivuhodnou symbiózu tradiční romské hudby a moderního světa se před dvěma lety pokusil natočit německý režisér Ralf Marschalleck. Ve svém celovečerním dokumentárním filmu Iag Bari – Brass On Fire zachytil dva vzrušující a přitom tak odlišné světy, ve kterém tito hudebníci žijí – malou romskou vesničku Zece Prajini a jejich život na velkých koncertních pódiích v cizině. Muzikanti hrají jeden na svatbě v sousední vesnici a následující den už sedí v letadle a míří na turné do Japonska. Tato svérázná road movie vypráví o životě hudebníků, které objevila mezinárodní komunita fanoušků dychtivých po tradiční a nespoutané balkánské hudbě.

Fanfare Ciocarlia bude hrát v paláci Akropolis v neděli 6. března od 19 hodin v rámci cyklu koncertů etnické hudby a world music Respect Plus. Tento festival založil před osmi lety Borek Holeček z agentury Rachot ve spolupráci s týdeníkem Respekt jako odpověď na vlnu rasově motivovaného násilí v České republice.

Tomáš Tetiva

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

27. 6. 2005

WiTT