Reforma chemické politiky ochrání zdraví i životy
12. 4. 2005 -
Desetitisíce chemických látek, které nebyly prozkoumány z hlediska vlivů na životní prostředí a lidské zdraví, jsou obchodovány na trhu Evropské unie. Tento neudržitelný stav má změnit nový systém prověřování vlastností chemických látek (REACH – registrace, evaluace a autorizace chemických látek), který od konce 90. let pečlivě připravuje Evropská komise (EK) a jehož principy odsouhlasil Evropský parlament i Evropská rada složená z hlav členských státu.
Prezident Svazu chemického průmyslu Pavel Švarc (EURO, 10/05) označil návrh přísné chemické politiku za přepych, který si prý EU nemůže dovolit. Jenže expertní studie EK odhaduje, že přijetí REACH každoročně zabrání jen v 15 „starých“ členských zemích EU více než 4 tisícům nových případů rakoviny, více než 12 tisícům kožních onemocnění a na 3 600 dýchacích onemocnění. Podle expertů evropské odborové konfederace (ETUC) bude přínos pro zdraví lidí ještě významnější, neboť chemikálie jsou odpovědné za 18-30 % všech nemocí z povolání. Podstatné části z nich by bylo možné předejít právě kvalitní chemickou politikou.
Chemické látky však neohrožují jen zaměstnance. Americká národní akademie věd přisuzuje 3 % všech neurobehaviorálních poruch nežádoucím vlivům toxických látek unikajících do životního prostředí. Za příčinu další čtvrtiny případů považuje interakci mezi chemikálií a geneticky podmíněnou vnímavostí. Roční náklady spojené s mentální retardací a autismem zapříčiněnými chemikáliemi z prostředí odhadují USA na 9,2 mld dolarů. Británie je odhaduje na miliardu liber ročně, ale kalkulace neberou v potaz případy mírného snížení IQ o několik bodu vlivem chemických látek. Při nich se předpokládá, že snížení IQ o 1 % vede ke snížení průměrného celoživotní přijmu o 2,4 %. Některé studie navíc indikují korelací mezi bohatstvím země na jedné straně, zdravým vývojem a celkovou inteligencí obyvatelstva na straně druhé. Přitom nevím zda a jak může narušovat inteligence 70 % chemikálií vyráběných ve velkých objemech, u kterých nejsou dostupná data o teratogenitě a vývojové toxicitě.
Zavedení REACH proto podporuje nejen široká koalice lékařů, ekologů, spotřebitelů a odborářů, ale i významné evropské firmy (např. TetraPak, Skanska, Electrolux, Boots, H&M, Euro Coop, Marks and Spencer). Nebezpečné látky (např. ftaláty, těžké kovy či formaldehyd) totiž nekontaminují jen pracovní prostředí, ale i zboží denní potřeby. Odpovědní výrobci a prodejci však usilují o důvěru svých zákazníků, a proto rizikové látky dobrovolně vylučují ze svých výrobků a podporují zpřísnění regulace chemikálií.
Přímé náklady REACH podle EK budou činit 2,1-3,6 miliard eur během 11 let zavádění, což představuje méně než tisícinu obratu chemického průmyslu EU. Očekávané úspory v nákladech na ochranu zdraví při práci a na ochranu zdraví spotřebitelů činí podle EK 18-54 miliard eur v nebližších 30 letech. Podle studie prof. Pearce může REACH v EU přinést 56-280 miliard eur v důsledku snížení výskytu cukrovky, Parkinsonovy choroby, poruch štítné žlázy a poklesu IQ.
Německý svaz průmyslu (BDI) se pokusil oficiální data zpochybnit studií objednanou u firmy Arthur D. Little (ADL), podle které by údajně mohlo dojít k poklesu německého HDP o 0,4-6,4% a ke ztrátě 150 tisíc pracovních míst. Avšak kritická revize studie ADL provedená panelem předních odborníků pod vedením mnichovského Institutu pro ekonomický výzkum (IfO) došla k závěru, že ADL se dopustila řady vážných metodických chyb, jež vedly k neodůvodněnému nadsazení nákladů a podhodnocení přínosu REACH.
Chybné bylo zaměření ADL na ekonomiku konkrétní látky místo orientace na poskytování služeb, neboť spotřebitelé neusilují o nákup specifické chemikálie, ale o zajištění určité služby. REACH podle IfO neovlivní možnost zákazníků nakupovat potřebné produkty, neboť opustí-li některé trh pro obsah rizikových látek, jiné zaujmou jejich místo. Ztráta jednoho výrobce či obchodníka je tak kompenzována ziskem jiného.
REACH hodlá odstranit ekonomická pokřivení vyplývající z toho, že chemický průmysl přenáší mnohé externí náklady (např. škody na zdraví či přírodě) na společnost, která je nucena financovat i hodnocení rizik chemikálií. Přenesení nákladů na testování chemických látek na výrobce je formou internalizace externalit, tržně konformním opatřením, které může stimulovat investice do bezpečnějších náhrad rizikových chemikálií.
Reforma chemické politiky EU usiluje zvýšit inovativnost, zajistit dostatek informací o produkovaných chemikáliích, zlepšit důvěru veřejnosti v chemickou bezpečnost a lépe chránit zdraví lidí před nebezpečnými chemikáliemi. REACH tedy podle dostupných analýz rozhodně není zbytečným přepychem, ale ekonomicky efektivním nástrojem pro zlepšení managementu chemických látek.
MUDr. Miroslav Šuta, člen Mezirezortní komise chemické bezpečnosti
MUDr. Miroslav Šuta