Projekt Občanská obnova Sudet
5. 3. 2004 - [Občanské noviny]
„Ostatně máme za to, že Sudety musí být rehabilitovány“
Podtitulek projektu je pochopitelně parafrází známého výroku, který pronášel římský senátor Marcus Porcius Cato Starší vždy, když se v Senátu jednalo o zahraniční politice. „CETERUM AUTEM CENSEO CARTHAGINEM ESSE DELENDAM“ – Ostatně mám za to, že Kartágo musí být zničeno. Výrok se dostal do dějin, a jeho spojitost s názvem našeho projektu není náhodná. Marcus Porcius Cato totiž proslul rovněž bojem proti tomu, že v jeho době se mládež římská začala zhlížet v cizí vzdělanosti, zejména v řecké, a podle senátora pohrdala literaturou domácí. Jenže jeho snahy nebyly povrchní. S poctivostí jemu vlastní se snažil pochopit, co je tedy například na filosofii řecké tak zajímavého. A jelikož byl do konce svého úctyhodného života (zemřel v roce 149 n. l. ve věku 85 let) velice aktivní a čilý, začal se ve vysokém věku učit řecky. Aby si totiž v originále mohl přečíst názory, proti nimž brojil. I Evropa by měla uchopit problém Sudet nikoli jako problém České republiky a jejích sousedů, ale jako problém evropský. Nemusí se proto začít učit řecky, ale měla by příznivě a pozorně naslouchat argumentům.
Ještě počátkem minulého století byly Sudety hromadným názvem pro horstvo, jak uvádí Ottův slovník naučný, „táhnoucí se po severovýchodním okraji české massy od zlomu Labského až k bráně Moravské, hornímu toku Odry“. Několik let poté získal tento název i politické pejorativní přívlastky, které dnes tvoří bohužel nedílnou součást našich moderních dějin. Leč vždy se jednalo o pohraniční oblasti, které byly po staletí trpce zkoušeny – každý, kdo chtěl řídit nebo drancovat Evropu z Čech, musel projít tímto územím. A zanechal za sebou mnohdy hodně následků požárů válečných. A politických. Některými z nich trpíme dodnes. A protože se na nich podílela celá Evropa, domníváme se, že jejich rehabilitace by se mohla stát jedním z větších projektů evropských.
Určitý díl musí nést i Česká republika. Pregnantně to vyjádřil v jenom rozhovoru děkan Fakulty humanitních studií Západočeské univerzity v Plzni docent Ivo Budil, který pro Respekt v červenci 2002 mj. řekl: „Hospodářská a duchovní devastace pohraničních oblastí, která zdaleka nebyla za uplynulých dvanáct let odstraněna, tíživé sociální problémy, které lidé v pohraničí nejsou většinou schopni odstranit vlastní iniciativou, a také nevyřešená otázka česko-německých vztahů společně vytvářejí politickou kulturu a mentalitu, která bytostně tíhne k extremismu. Česká republika by měla podle irského vzoru rozumně využít prostředky EU určené nerozvinutým oblastem pro všestranný ekonomický, sociální a kulturní vzestup Sudet. Sudetům to dlužíme, a pokud by si měla ČR stanovovat nějaké vyšší cíle nebo civilizační vize, povznesení a rozkvět Sudet by měly být na čelném místě. Sudety jsou doslova „misijním místem“ polistopadové české společnosti, územím, jehož osudy doopravdy prověří kvality naší obnovené státnosti.“ Z tohoto hlediska je problém Sudet nejen problémem českým, ale i problémem společnosti evropské.
V realizaci projektu by měly mít své místo především neziskové organizace, ale také místní podnikatelé a obce. Projekt v první části předpokládá především zpracování podrobného popisu stavu Sudet. Bez toho jim pomoci nemůžeme. A v přípravě tohoto dokumentu právě mohou nejvíce pomoci neformální občanské iniciativy. Modelový příklad bychom chtěli uskutečnit právě v oblasti Jeseníků a Slezska, to znamená zejména v působnosti dřívějších okresů Jeseník, Bruntál a Opava. Zde bychom chtěli využívat již dříve navázaných kontaktů s rakouskými, německými a polskými neziskovými organizacemi a samosprávami. Pomůže Evropský parlament?
Další částí projektu by bylo nalezení vhodného mechanismu, jak v přípravě akcí položit vybraným subjektům otázku: Chcete pomoci při rehabilitaci Sudet? Dále je třeba stanovit ústřední priority v konkrétní podobě: možnosti expanze subjektů podnikatelských, kulturních, vědeckých, společenských, adekvátní nabídky zpětné – zevnitř oblasti, formy mezinárodního charakteru projektu (příklady z oblastí, kde se řešily v minulosti podobné problémy – USA, Švédsko, Austrálie).
Celá záležitost může být nosným tématem pro Evropský parlament. Našla se již i skupina poslanců Evropského parlamentu, která se o projekt nejen zajímá, ale je ochotna v závěru první části iniciovat jeho vstupní projednání v příslušných orgánech evropských. I oni souhlasí s tím, že bychom si s problémem zvaným Sudety sami neporadili.
Myšlenky projektu nacházejí kladnou odezvu mezi občanskými iniciativami, zástupci samospráv i v podnikatelských kruzích. „Rád jsem se seznámil s vaším záměrem dlouhodobého projektu obnovy Sudet se zaměřením na oblast bývalých okresů Jeseník, Bruntál a Opava,“ napsal ve svém dopise z 2. září 2003 místopředseda vlády Petr Mareš: „Vašemu záměru vyslovuji podporu.“ S projektem byli seznámeni i předseda Senátu Petr Pithart, senátor František Mezihorák a další členové parlamentu.
O některých aspektech projektu se jednalo i v roce 2002 v Hluboké na XII. kongresu Panevropské unie Čech a Moravy i na setkání novinářů, filosofů a spisovatelů zemí Visegrádské čtyřky v březnu 2003, konaném shodou okolností v Nízkém Jeseníku.
Začít musíme sami
Sudety zatím nemají komplexně zpracovaný dokument, který by charakterizoval jejich vývoj v posledních dvou staletích s podrobnějším přihlédnutím k událostem doby nedávné. Podpora rozvoje této oblasti musí vycházet z toho, že budou jasně a konkrétně popsána negativa jejího vývoje tak, aby mohla být obnova Sudet zaměřena konkrétně i k odstranění příčin a následků ekonomických a společenských problémů vzniklých v minulosti. Jsme přesvědčeni, že Česká republika i Evropská unie může pro obnovu Sudet udělat mnohé. Avšak jakékoli zásahy zvenčí nebudou nic platné, pokud velice kvalifikovaný impuls k obnově nevyjde od těch, kteří zde žijí.
V třicátých letech minulého století se mocnosti evropské dohadovaly o tom, komu by vlastně tedy Sudety měly patřit. Na počátku 21. století budeme věcně diskutovat o tom, jak toto neblaze zkoušené území rehabilitovat, především pro ty, kteří v něm žijí. A to je smysl i duch tohoto projektu.
Připravované části projektu:
Text jsme převzali z Občanských novin - přílohy Literárních novin z 1.března 2004.
Vlastenecký poutník