Několik vět brněnským občanům

1. 10. 2004 -

Milí spoluobčané,

našemu městu hrozí největší nebezpečí od dob, kdy se našim předkům podařilo odrazit útok Švédů. Vedení města chce odsunout brněnské hlavní nádraží pryč z centra směrem na jih až za Zvonařku.

Své město můžeme zachránit v sobotu 9. října od 8 do 16 hodin. Nikoho z nás to přitom nebude stát víc než půl hodiny.

Odsun nádraží může trvat i déle než dvacet let. Úplně vysaje městský rozpočet, takže město nebude mít na nic jiného prostředky, bude muset šetřit na údržbě škol, poliklinik, chodníků a podobně, o investicích typu vyčištění přehrady nemluvě. Navíc přesouvání nádraží vyvolá zmatek v dopravě. Pokud se nepodaří projekt zastavit, prožije průměrný Brňák třetinu svého života na stavbě, na kterou přispěje stavebním firmám z veřejných rozpočtů desetitisíce korun.

Vedení města slibuje rozšíření centra, přitom budova hlavního nádraží i přilehlé pošty jsou památkově chráněny a musí zůstat na svých místech. Vedení města říká, že na současném nádraží nemohou zastavovat expresní vlaky nové generace, ale to lze řešit i přestavbou současného nádraží. Proč tedy chtějí radní nádraží přesunout? Mluví se o tom, že někteří lidé výhodně nakoupili pozemky v místech, kde má nové nádraží stát. Mluví se také o zájmech stavebních firem, tradičně sponzorujících politickou stranu, která Brnu vládne už dvanáct let.

Půl roku sbíralo několik desítek lidí podpisy s požadavkem na vyhlášení referenda, čili lidového hlasování, v němž by sami občané mohli rozhodnout, kde chtějí nádraží mít. Podle zákona bylo zapotřebí shromáždit dvacet tisíc podpisů, což se podařilo. Ačkoli vedení města mohlo referendum spojit s termínem krajských voleb, záměrně zvolilo termín jiný. Je vybraný tak, aby se lidové hlasování konalo co nejdříve a tím pádem se o něm dovědělo co nejméně lidí. Termín je také vybraný tak, aby se co možná největšímu počtu lidí nehodil. Navíc nedostaneme domů hlasovací lístky, termín se nám tedy bude připomínat pouze veřejnými kampaněmi. Jedná se o zmíněnou sobotu 9. října.

Má-li být referendum závazné, je nutné, aby se dostavila aspoň polovina brněnských občanů, záleží tedy na každém člověku. Chceme-li, aby nádraží zůstalo tam, kde je, musíme v sobotu 9. října mezi osmou ráno a čtvrtou odpoledne přijít do svých volebních místností a zde na hlasovacím lístku vybrat a označit možnost ANO.

ANO, ANO, ANO. Je důležité si to zapamatovat, protože otázka, o které budeme v referendu hlasovat, není snadno srozumitelná. Nenechte se zaskočit: právnickým jazykem se ptá na to, zda chcete, aby nádraží zůstalo tam, kde je dnes.

Každý z nás, kdo si přečte těchto několik vět, může pro záchranu Brna udělat ještě několik maličkostí.

1. Pokud tento text dostanete elektronickou poštou, pošlete jej všem svým brněnským známým.
2. Pokud jej čtete někde vytištěný, napište si o něj na elektronickou adresu ano@informacezbrna.cz a pak s ním naložte dle bodu 1.
3. Překonejte ostych a v týdnu před hlasováním, obejděte všechny lidi ve své ulici nebo ve svém vchodě a požádejte je, ať jdou hlasovat. Můžete jim dát přečíst tuto výzvu, její četba netrvá déle než dvě minuty.
4. Zájemcům o další informace doporučujeme internetové stránky www.nadrazivcentru.cz.

Martin Ander – ředitel Hnutí Duha, Václav Čermák – náměstek primátora města Brna v roce 1990, předsedal Komisi pro přestavbu železničního uzlu Brno, Arnošt Goldflam – autor a režisér řady divadelních her a televizních pořadů, Hana Holcnerová – signatářka Charty 77, tajemnice zástupkyně ombudsmana, Magdalena Kožená – operní pěvkyně, držitelka řady prestižních českých i světových ocenění, Jiří Löw – krajinný architekt a krajský zastupitel, Ivan Ruller - profesor Fakulty architektury VUT v Brně, držitel Ceny města Brna (1995), Břetislav Rychlík - režisér, herec, scenárista a publicista, dokumentarista a spolupracovník BBC, Jaroslav Šabata – signatář Charty 77, politolog, ministr české vlády v letech 1990-1992, Zdeněk Šamalík – architekt, projektant veřejných a sportovních staveb

Deset brněnských osobností