Nositeli Ceny Josefa Vavrouška za rok 2004 jsou manželé Kulichovi a Bohuslav Blažek in memoriam
31. 5. 2005 - BRNO [Nadace Partnerství / Nadace Charty 77]
„Jsem opravdu překvapená. Ani jsem netušila, že jsme byli nominovaní. Myslela jsem si, že je to cena za celoživotní činnost. Díky tomuto ocenění jsem se zamyslela nad tím, jak dlouho už tady s manželem fungujeme a co všechno jsme zažili,“ uvedla Hana Kulichová a dodala: „Josefa Vavrouška jsem znala osobně. Byl to velký, ale přitom skromný a obyčejný člověk, který za námi do Rýchor několikrát přišel pěšky s batohem. Takže největší radost bych měla, kdyby nám cenu mohl předat osobně.“
Manželé Kulichovi se zasloužili o založení a dlouholeté fungování několika center environmentální výchovy (Rýchory, SEVER Horní Maršov, Hradec Králové, Litoměřice). Významný je také jejich podíl na založení a fungování Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina (1996). Jsou autory řady publikací, metodických příruček a koncepčních dokumentů, které přispěly k rozvoji environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty.
Cenu Josefa Vavrouška získá letos in memoriam také sociální ekolog, publicista, spisovatel, překladatel, vysokoškolský učitel, scenárista, režisér či rozhlasový moderátor Bohuslav Blažek, který zemřel v listopadu loňského roku. Blažek celý život usiloval o řešení aktuálních společenských a environmentálních otázek, aktivně prosazoval principy trvale udržitelného rozvoje a inovativní přístupy při prosazování participace občanů na správě věcí veřejných. Svým originálním přístupem tak významně přispěl ke zprostředkování těchto témat širší veřejnosti.
„Nepřehlížím ekonomiku a její ukazatele, odmítám pouze jejich povýšení na jediné kritérium našeho bytí a dávám přednost zisku dlouhodobému a hodnotově pevně zakotvenému před ziskem krátkodobým, o němž ani nevíme, zda vůbec zítra bude,“ uvedl ke konceptu udržitelného rozvoje patron Ceny Josefa Vavrouška, Václav Havel, a dodal: “Jsem přesvědčen, že musíme poslechnout staleté zkušenosti, že slušnost, vzájemný respekt a mravní jednání se vyplácí. Možná, že takový zisk není vidět ihned, ale existuje a vyplácí se jak politicky, tak i ekonomicky.“
Josef Vavroušek byl spolu s Bedřichem Moldanem na přelomu 80. a 90. let hlavním představitelem konceptu trvale udržitelného života u nás. Cenu Josefa Vavrouška uděluje od roku 1996 Nadace Charty 77. Od loňského roku se k ní připojila i Nadace Partnerství, jakožto nejvýznamnější česká nadace, podporující ekologické projekty.
Cena se uděluje za aktivní prosazování trvale udržitelného způsobu života, za činnost usilující o pozitivní řešení vzájemně spjatých ekologických, sociálních, ekonomických i dalších problémů a za výjimečný čin nebo činnost v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje. Cílem CJV je zviditelnění konkrétních činů nebo činností ve prospěch životního prostředí a udržitelného rozvoje, které mohou být příkladem pro další jednotlivce.
Partnery Ceny Josefa Vavrouška jsou Enviros, s. r. o., Inisoft, s. r. o., Sklárny Rückl, Vinárna Maximvs a Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97.
Kontakt:
Tomáš Růžička, Nadace Partnerství, tel. 542 422 761, 607 720 135, tomas.ruzicka@ecn.cz
Indira Bornová, Nadace Charty 77, tel. 224 214 452, indira.bornova@bariery.cz
1) Porota Ceny Josefa Vavrouška
Předseda:
Pavel Nováček, Centrum interdisciplinárních studií UP, Olomouc
Členové:
Martin Bursík, Ecoconsulting, s. r. o., Praha
Pavla Dusíková, CpKP Střední Čechy, Plzeň
Tomáš Feřtek, týdeník Reflex, Praha
Mikuláš Huba, SAV SR, Bratislava
František Janouch, správní rada Nadace Charty 77
Monika Kašparová, správní rada Nadace Partnerství
Vlasta Körnerová, A-projekt, Liptovský Hrádok
Jan Květ, Botanický ústav AV ČR, Třeboň
Martin Potůček, Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK, Praha
Petr Švec, Národní síť Zdravých měst ČR, Praha
Eva Vavroušková, Společnost pro trvale udržitelný život, Praha
2) Josef Vavroušek – životopis
Doc. Ing. Josef Vavroušek, CSc.
Narodil se 15. září 1944 v Praze, kde vystudoval strojní fakultu ČVUT. V roce 1968 se zúčastnil expedice směřující do nemocnice A. Schweitzera v Lambarené (Gabon). Cílem expedice, která navštívila čtrnáct afrických zemí, byla jednak materiální pomoc nemocnici, jednak podpora Schweitzerových ideálů humanismu a úcty k životu.
Od roku 1975 pracoval v Ústavu pro ekonomiku a řízení v oblasti kybernetiky a teorie systémů, později se specializací na péči o životní prostředí. Zároveň přednášel na řadě konferencí a kurzů. Aktivně se účastnil činnosti nevládního ekologického hnutí, zejména Ekologické sekce čs. biologické společnosti při ČSAV. Podílel se na zakládání a činnosti Kruhu nezávislé inteligence (1988) a Občanského fóra (1989).
V březnu 1990 byl jmenován náměstkem Státní komise pro vědeckotechnický rozvoj odpovědným za péči o životní prostředí, v červnu téhož roku ministrem vlády ČSFR, předsedou Federálního výboru pro životní prostředí, a to do konce volebního období v červnu 1992. V červnu 1991 zorganizoval první celoevropskou konferenci ministrů životního prostředí (Dobříš). Byl vedoucím československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro (červen 1992).
V září 1992 inicioval založení dobrovolné neziskové Společnosti pro trvale udržitelný život, jejímž byl předsedou. Přednášel také na řadě jiných vysokých škol v českých zemích i na Slovensku a dále ve Velké Británii (Cambridge). Na jaře 1994 navštívil USA, kde přednesl 22 přednášek na univerzitách, vědeckých ústavech i státních institucích.
Publikoval pět knih, 40 studií a asi 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí.
Zahynul pod lavinou ve věku 50 let 19. března 1995 spolu s dvacetiletou dcerou Petrou.
"Josef Vavroušek byl v českém a evropském prostoru mimořádnou osobností integrující odbornost, veřejné působení a klasickou podobu zastupitelské politiky v tvořící se otevřené liberální občanské společnosti. Výrazně se podílel na tvorbě základů československé a české legislativy životního prostředí, uspořádáním první celoevropské konference ministrů životního prostředí v červnu 1991 na Dobříši zahájil významný evropský politicko-environmentální proces, trvale zvaný „dobříšský“. Jako vedoucí československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v červnu 1992 dává jeden z prvních předvídavých impulsů k úvahám o funkční reformě Organizace spojených národů. Zakladatelskou činností v oblasti nevládních organizací a současně na akademické půdě, kde inspiruje zkoumání společenskovědních souvislostí udržitelného rozvoje, posiluje Vavroušek veřejný život a skutečnou, nepředpojatou odbornost, vtělenou do pěti knih, čtyřiceti studií a půldruhého sta odborných článků."
Ivan Rynda, držitel Ceny Josefa Vavrouška za rok 2002
3) Dosavadní laureáti Ceny Josefa Vavrouška
Rok Laureát Oceněný počin
1996 Mikuláš Huba a Erazim Kohák První udělení ceny směřovalo záměrně do obou republik bývalé československé federace v souladu s odkazem Josefa Vavrouška i s poznatkem, že ekologie nezná hranic.
1997 Eliška Nováková Nestorka české ekologie byla jedním z mála současných ekologů, kteří měli skutečně vavrouškovsky široký záběr nejen ve formálním vzdělání (byla doktorka přírodních věd a zároveň respektovaná lesnická odbornice), zabývala se krajinnou i aplikovanou ekologií v nejširším záběru, ale např. i etologií hmyzu, lovné zvěře a drobných živočichů. Na rozdíl od mnoha teoretických vědců nevynechala jedinou příležitost, kdy by vehementní podpora její drobné osobnosti dámy české vědy mohla pomoci prosazení správného záměru.
1998 Hana Librová Získala ocenění za dlouhodobé zkoumání hodnotových předpokladů, které vedou k harmonickému soužití člověka s přírodou a k plnohodnotné lidské existenci, jež by nebyla žita na úkor přírody. Vrcholem tohoto úsilí bylo založení katedry a oboru Humanitní environmentalistika, v nichž Hana Librová šťastně propojila přírodovědnou a společenskovědní odbornost ve své pedagogické i praktické, zejména osvětové činnosti.
1999 Igor Míchal Za odborně fundované a lidsky statečné celoživotní prosazování odpovědnějšího vztahu člověka k přírodě.
2000 Ľubica Trubíniová a Aleš Máchal Po zvážení Vavrouškova odkazu v širokém slova smyslu se porota rozhodla podruhé cenu opět symbolicky rozdělit mezi slovenského a českého laureáta. Oba kandidáti dobře naplňují vavrouškovskou tradici na Slovensku i v Česku a posilují jejich přátelské vztahy nejen v oblasti životního prostředí.
2001 Jan Jeník Cena byla udělena exaktnímu vědci, univerzitnímu profesorovi. Jan Jeník publikoval řadu vědeckých prací v oboru krajinné ekologie a popularizoval otázky ekologie, zvláště pak v oboru ekosystémů. Systémový a ekosystémový přístup v řešení palčivých otázek životního prostředí je cesta, po které musí jít naše snaha o trvale udržitelný život.
2002 Ivan Rynda Za dlouholetou práci při formulování, prosazování a propagaci udržitelného rozvoje v České republice. Porota ocenila přínos Ivana Ryndy v oblasti výuky a výchovy k udržitelnému rozvoji, zejména pak založení studijního oboru Sociální ekologie a katedry sociální a kulturní ekologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze.
2003 Svatomír Mlčoch Za dlouhodobý a systematický přínos k rozvoji českého práva životního prostředí a za iniciaci a spoluzaložení Třeboňského inovačního centra zaměřeného na vývoj technologií a pro udržitelný rozvoj
Z nominačního návrhu:
Mgr. Bohuslav Blažek
Mgr. Bohuslav Blažek byl výrazným iniciátorem a inspirátorem participace občanů na společenském dění, a to celostátním i regionálním. Je autorem či spoluautorem řady knižních publikací věnovaných sociální ekologii, venkovu a interaktivním herním technikám. B. Blažek byl aktivním členem Spolku pro obnovu venkova, spoluzakladatelem Školy obnovy venkova v Libčevsi (která uspořádala několik cyklů interaktivních seminářů a vydala řadu odborných skript) a od roku 1991 ředitelem nadace i nástupnické o. p. s. EcoTerra, která fungovala jako konzultační, organizační i vydavatelské centrum. V roce 1994 se stal jedním z prvních pěti Ashoka Fellows u nás.
RNDr. Jiří Kulich a JUDr. Hana Kulichová
Manželé Jiří a Hana Kulichovi jsou navrhováni za cílevědomé a důsledné prosazování výchovy k udržitelnému životu do pedagogické praxe na místní, regionální i celostátní úrovni, jakož i za vzácný soulad dlouholetého odborně a pedagogicky podloženého a současně lidsky cenného působení v environmentální výchově a Místní Agendě 21. Jiří a Hana Kulichovi se práci v ekologickém vzdělávání, výchově a osvětě soustavně s ohromným nasazením a úspěšně věnují od druhé poloviny sedmdesátých let – zásadním způsobem se podíleli na založení Hnutí Brontosaurus, vybudovali středisko ekologické výchovy na Rýchorách a Středisko ekologické výchovy a etiky SEVER v Horním Maršově, včetně poboček v Litoměřicích a Hradci Králové.
4) Nadace Partnerství
Nadace Partnerství je nejvýznamnější česká nadace podporující ekologické projekty ve všech regionech České republiky. Společně s pěti sesterskými nadacemi v Bulharsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a na Slovensku je součástí asociace Environmental Partnership. Od svého vzniku v roce 1991 podpořila formou nadačních příspěvků ve výši přes 100 miliónů korun už na 1500 projektů nevládních neziskových organizací a obecních úřadů. Nadace je příjemcem příspěvku do nadačního jmění z Nadačního investičního fondu. Od roku 2004 se Nadace Partnerství sloučila s Nadačním fondem Josefa a Petry Vavrouškových.
5) Nadace Charty 77
Nadace Charty 77 byla založena v roce 1977 ve Švédsku a od roku 1990 působí v Praze. Z podpory nezávislé kultury a lidských práv se její činnost transformovala především na podporu sociálně a zdravotně zaměřených projektů. Šíře působnosti nadace je široká. Nejznámější je projekt Konto BARIÉRY, který od svého založení v roce 1993 rozdělil handicapovaným přes 111 milionů korun. Z dalších projektů nadace: Počítače proti bariérám, Vyrovnávání šancí, Konto MÍŠA, ASTRA 2000, Ostrovy života. V neposlední řadě nadace již od svého založení uděluje ceny: Cenu Toma Stopparda, Cenu Jaroslava Seiferta, Cenu Františka Kriegla a Cenu Josefa Vavrouška od roku 1996.
Barbora Petrová