Jak je to u nás s přístupností veřejných budov pro vozíčkáře

8. 7. 2004 - PRAHA [Můžeš]

V loňském a letošním roce se uskutečnil rozsáhlý projekt zaměřený na přístupnost veřejných budov pro osoby se sníženou pohyblivostí. Probíhal v pěti evropských zemích a přinesl poznatky o úrovni zkoumaného jevu a zároveň nabídl východiska k řešení zjištěných nedostatků. V České republice se výzkumem zabývala společnost ScaC a projekt byl označen jako PUB+.

Co znamená výzkum PUB+? Hlavním tématem projektu PUB+ byla přístupnost veřejných budov pro osoby se sníženou pohyblivostí. Projekt byl součástí 5. rámcového programu Evropské komise, probíhal od února 2003 do března 2004 a zúčastnilo se ho pět zemí (kromě České republiky také Bulharsko, Kréta, Polsko a Rumunsko).

Cíle výzkumu
• Popsat současný stav bezbariérové přístupnosti veřejných budov ve městech
• Identifikovat problémy při realizaci bezbariérové přístupnosti tak, jak je vidí účastníci
• Nalézt dobré příklady řešení bezbariérové přístupnosti v jednotlivých zemích
• Poskytnout informace a podporu pro rozhodování expertům, kteří se zabývají problematikou zdravotně postižených občanů, doporučit akce na zlepšení situace

Ve všech zemích byl proveden kvantitativní výzkum a osobní rozhovory s občany s omezenou pohyblivostí pomocí jednotného dotazníku. A také kvalitativní výzkum a hloubkové rozhovory s experty, kteří se aktivně podílejí na realizaci bezbariérové přístupnosti (zástupci státních institucí, organizací zdravotně postižených, lékaři, architekti, výrobci pomůcek pro zdravotně postižené). V ČR byl výzkum rozšířen také na spolubydlící zdravotně postižených.

Obsahové okruhy
• životní podmínky
• cestování mimo domov
• přístup do veřejných budov
• doprava
• názory a znalosti přístupnosti veřejných budov

Pouze v ČR navíc:
• kvalita života
• využívání služeb

Projekt PUB+ – VÝZKUM V ČR

Kvantitativní část výzkumu probíhala metodou osobních rozhovorů s občany se sníženou pohyblivostí, v rámci dotazníkového šetření byl získán výběrový soubor o velikosti 156 respondentů. Výběr byl proveden ve čtyřech městech: Praha, Plzeň, Brno a Ostrava, ve výběru byli rovnoměrně zastoupeni příslušníci tří skupin podle typu postižení
1. lidé na invalidním vozíku (36 %)
2. lidé užívající k pohybu pomůcky (berle, hole, chodítka, atd.) (37 %)
3. lidé s pohybovými problémy nepoužívající žádné další pomůcky (27 %).

I. BARIÉRY: DOMOV – CESTA – CÍL

1. Byt
Osoby se sníženou pohyblivostí žijí v České republice nejčastěji v 2–3pokojových bytech, ve kterých potřebují nejrůznější úpravy v závislosti na typu svého postižení. V současné době postiženým nejvíce chybí adaptace prostoru a zavírání oken a dveří, v rodinných domcích pak úprava vnitřních schodů. Více úprav potřebují lidé s těžším postižením, tj. vozíčkáři. Ve srovnání jednotlivých zemí zaujímá Česká republika 1. místo, tj. zdravotně postižení v Čechách a na Moravě vyjadřují nejmenší neuspokojenou potřebu úprav bytu, nejvíce se situaci bytů pohybově postižených v České republice blíží situace v Polsku.

2. Dům
Většina výběrového souboru v České republice žije v domech s více byty, v domech speciálně konstruovaných pro osoby se sníženou pohyblivostí žije jen okrajová část respondentů (více vozíčkáři). Přibližně tři čtvrtiny pohybově postižených občanů potřebují u domu, ve kterém žijí, zvláštní parkovací místa a úpravu cesty k hlavnímu vchodu, v domě potřebují adaptaci všech chodeb, průchodů, schodů a výtahu. Největší neuspokojená potřeba je v současné době v případě adaptace výtahu, prostoru oken, schodů a zábradlí a vstupních prostor. Stejně jako v případě bytů zdravotně postižených, více úprav potřebují lidé s těžším postižením, tj. vozíčkáři.
Také v případě budov zaujímá Česká republika 1. místo, tj. zdravotně postižení v Čechách a na Moravě vyjadřují nejmenší neuspokojenou potřebu úprav domu.

1. Důvody vycházení z domu
Většina zdravotně postižených občanů jde někdy minimálně na nákup nebo k lékaři. Nakupovat chodí dvě pětiny zdravotně postižených téměř denně, k lékaři chodí obvykle jednou nebo několikrát měsíčně. Přibližně tři čtvrtiny zdravotně postižených chodí někdy navštívit přátele, za zábavou, na poštu, do banky nebo na úřad. Do práce nebo do školy chodí jen asi třetina respondentů, ale většina z nich téměř denně.

2. Doprava
Veřejnou dopravu využívají nejvíce respondenti s nejlehčím postižením, tj. nepoužívající žádné externí pomůcky, naopak ji vůbec nepoužívá téměř polovina vozíčkářů. Nejvíce používanými dopravními prostředky jsou autobusy a tramvaje, druhým nejpoužívanějším prostředkem jsou auta, která používají více než ostatní vozíčkáři.
Veřejná doprava je nejnedostupnější veřejná služba pro osoby se sníženou pohyblivostí a z hlediska bezbariérové přístupnosti je hodnocena jako kritická. Tento stav je způsoben zřejmě dvěma hlavními důvody: 1. Poskytovatelé dopravních služeb nemají ze zákona povinnost zajistit bezbariérovou dopravu – to je otázka jednotlivých dopravců a měst, 2. náhrada stávajícího vozového parku bezbariérovými vozidly je drahá a pomalá. Nejproblematičtějšími prvky veřejné dopravy jsou schody neuzpůsobené zdravotně postiženým, tři pětiny respondentů mají problém s přístupem do dopravního prostředku z nástupiště nebo ulice (vozidla nejsou bezbariérová). Polovině lidí vadí, že nejsou k dispozici žádné židle/lavičky, (více vadí lidem používajícím berle, hole atd.).

Veřejné budovy
Nejvážnějšími problémy v přístupnosti veřejných budov jsou chybějící rampy, kluzké podlahy, schody neuzpůsobené postižení, neupravené toalety, chybějící židle/lavičky pro zdravotně postižené a chybějící parkovací místa pro zdravotně postižené. Názory občanů s omezenou pohyblivostí na problémy přístupnosti budov se liší podle typu postižení – pro vozíčkáře jsou největšími problémy chybějící rampy a neupravené schody, pro postižené bez invalidního vozíčku pak kluzké podlahy a nedostatek židlí nebo laviček. Nejvážnější problémy mají tendenci se kumulovat, tj. vyskytují se také nejčastěji.

II. LEGISLATIVA: ZNALOST – HODNOCENÍ – REALIZACE

Znalost zákona České republiky, který se zabývá přístupem zdravotně postižených do veřejných budov, je znalostí respondenty deklarovanou, tj. reálná znalost je pravděpodobně nižší. Respondenti mají spíše určité povědomí o zákonu než jeho konkrétní znalost – jen asi desetina respondentů text zákona četla. Největší znalost legislativy týkající se přístupu zdravotně postižených do veřejných budov deklarují vozíčkáři. Znalost iniciativ EU je mezi respondenty ještě nižší než znalost českých zákonů, zde se mezi sebou skupiny respondentů podle postižení významně neliší. Legislativa je ve většině případů hodnocena kladně jako dobrá a postačující (v některých parametrech je dokonce přísnější než v EU). Problém je s její implementací, tj. stále je v ČR možnost zákony beztrestně obcházet (nedostatečné sankce), čemuž napomáhá i obecně malá znalost této problematiky u zainteresovaných subjektů.

III. KVALITA ŽIVOTA: OSOBNÍ ŽIVOT

Jednotlivé oblasti osobního života zdravotně postižených občanů můžeme rozdělit do čtyř skupin:

1. skupina – PODPORUJ!
Do této skupiny patří hodnoty, které jsou důležité a zároveň jsou s nimi respondenti spokojení. Můžeme sem zařadit rodinu, partnerský či manželský vztah, osobní svobodu a mezilidské vztahy. Tyto oblasti života našich zdravotně postižených spoluobčanů je třeba podporovat.

2. skupina – SOUSTŘEĎ SE!
Zde se nacházejí hodnoty, které jsou velmi důležité a zároveň jsou s nimi respondenti nespokojení. Patří sem možnost volného pohybu (bariéry), příjem a finanční situace a bezpečnostní situace. Toto jsou problémy k soustředěnému řešení, zde je třeba největší pomoci a snahy zlepšovat situaci.

3. skupina – SLEDUJ!
Třetí skupina obsahuje hodnoty s nízkou důležitostí a současnou nízkou spokojeností s nimi. Respondenti jsou nespokojení s životním prostředím, právním stavem a politickou situací v ČR, ale mají pocit, že s tím nemohou nic dělat a jedinou možností je zásah státu. Tyto oblasti je třeba sledovat, protože zde hrozí nebezpečí, aby se nepřesunuly do skupiny č. 2.

4. skupina – UDRŽUJ!
Jedná se o životní oblasti, které nejsou moc důležité, ale respondenti jsou s nimi spokojení – internet, zaměstnání, volný čas (kulturní zařízení, organizace ZP atd.). Tyto oblasti je třeba udržovat.

III. KVALITA ŽIVOTA: OKOLÍ

Postoj nejbližšího okolí, veřejnosti či veřejných orgánů a institucí hodnotí zdravotně postižení spíše jako nezájem. Vážným problémem se ukazuje být to, že okolí nepovažuje stav bezbariérové přístupnosti za vážný. Jedná se o začarovaný kruh – lidé s pohybovým postižením nechodí na určitá místa, protože se nedostanou přes bariéry, a okolí si zase myslí, že není třeba bezbariérový přístup budovat, protože tam zdravotně postižení stejně nechodí. Pokud už společnost pohybově postiženým nějaká řešení nabízí, bývá často velmi necitlivá (např. zadní vchod pro postižené) a nezřídka přivádí postižené do situace, kdy jsou odkázáni na pomoc druhých.

III. KVALITA ŽIVOTA: PERSPEKTIVY

Na základě všech informací je perspektiv do budoucna celá řada – zlepšení stavu bydlení, řešení bariérovosti dopravy a veřejných budov. Zajímavou perspektivu představuje oblast informačních technologií – internet je jedním z charakteristických rysů moderní společnosti a pro zdravotně postižené občany znamená velkou naději, že omezí nebo zabrání jejich sociální i informační exkluzi. Ve výběrovém souboru mají přístup k internetu dvě pětiny, pětina z domova. Ti, kteří mají přístup k internetu doma, se připojují denně nebo několikrát týdně. Respondenti používající internet jinde než doma se obvykle připojují jednou měsíčně.
V současné době zdravotně postižení využívají internet hlavně pro vyhledávání informací, mailování, komunikaci s ostatními a brouzdání (surfování). Práce pomocí internetu je využívána v okrajové míře, zájem o tuto službu však výrazně převyšuje stávající využívání.

Sedm kroků ke zlepšení situace

Na základě výsledků výzkumu doporučujeme následující kroky, které mohou vést ke zlepšení situace:

1. Výuka, výchova, osvěta
– veřejnosti, která by se měla naučit vnímat existenci a potřeby zdravotně postižených spoluobčanů, nejlépe už od školního věku;
– zdravotně postižených, kteří by měli být informováni o svých právech a možnostech;
– expertů (státní úředníci, architekti, atd.).

2. Finanční podpora
– granty, příspěvky na projekty

3. Legislativa
– související zákony (zákon o sociální pomoci, vyhláška o kompenzačních pomůckách, zákonná úprava dávek a služeb);
– zpětná vazba;
– aktivita a kontrola ze strany organizací a zástupců zdravotně postižených.

4. Doprava

5. Integrace
– zdravotně postižených do společnosti, perspektivy (internet, možnosti práce, možnosti samostatného pohybu)

6. Informace
– mapování bezbariérových objektů a tras, komentáře, příklady a poučení pro realizaci

7. Koncepční politika
– systematický a projektový přístup k řešení bezbariérovosti prostředí, strategie (policy)

8. Monitoring
– pravidelné a systematické sledování problematiky pomocí výzkumu

(red)