Autobus Amnesty International vyjíždí na cestu po Evropě

16. 7. 2003 - PRAHA [Econnect]

-human rights tour-

Imagine: pod tímto heslem vyráží po Evropě modrý autobus, který má koncem září dorazit do Ruska – a na svých deseti zastávkách v různých zemích připomínat, že situace lidských práv v Ruské federaci má k dokonalosti stále ještě velmi daleko. Autobus Amnesty International veze informační materiály, petiční archy a vzorové texty urgentních apelů adresovaných představitelům ruské státní moci; terčem kritiky je zejména chování ruských vyšetřujících orgánů k zadrženým a uvězněným, situace etnických menšin, postupy bezpečnostních složek v Čečně, problém domácího násilí a chybějící či nedostatečná kontrola vývozu ruských zbraní.

Autobus, jehož cestu podpořila Yoko Ono krátkodobým postoupením práv na kultovní píseň Imagine, vyjel v pondělí 14. července z Bernu, aby po zastaveních v Rakousku, Slovinsku, Maďarsku a na Slovensku přesně po měsíci cesty dorazil i do České republiky. Trasa dále pokračuje přes Polsko, Moldávii, Ukrajinu a Bělorusko, odkud už autobus zamíří do Moskvy – tam má být předán místním nevládním organizacím. "Cítíme potřebu podpořit ruské nevládní organizace obhajující lidská práva. V situaci, kdy ruská vláda usiluje o úplnou kontrolu médií, bude jejich situace ještě mnohem těžší než doposud," vysvětluje jeden z koordinátorů kampaně AI zaměřené na Rusko Jiří Koželouh.

Organizace upozorňuje, že Rusko je po USA největším výrobcem a vývozcem zbraní a dalšího vojenského, bezpečnostního a policejního vybavení. "Největší část exportu je zprostředkována státní firmou Rosooboronoexport. Určitá část vývozů – například do konfliktních oblastí Afriky nebo do Kolumbie – je však realizována pololegálně či ilegálně," upozorňuje Karel Dolejší, který v české AI obchod se zbraněmi sleduje. Dodává, že Ruská federace dosud nemá ucelený systém regulace vývozu zbraní založený na mezinárodních lidskoprávních standardech a mezinárodním humanitárním právu. "Rusko se v roce 1993 v rámci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě formálně přihlásilo k Pravidlům pro transfer konvenčních zbraní. Tyto principy vyzývají k předcházení vývozům zbraní, pokud by tyto mohly být použity k porušování lidských práv," připomíná aktivista.

Jedna ze stránek obchodu se zbraněmi má silný dopad i na civilní obyvatelstvo Ruské federace – především situaci v Čečensku Amnesty označuje za vyvrcholení neuspokojivé situace v oblasti lidských práv na území Ruska. "Obě strany konfliktu se dopouštějí rozsáhlého porušování lidských práv. Ruské bezpečnostní složky jsou zodpovědné za útoky na civilní obyvatelstvo během tzv. “začistek”, za znásilňování a jiné formy mučení, četné případy “zmizení” a mimosoudních poprav," popisuje Jiří Koželouh. V Ingušsku podle informací Amnesty dosud žije zhruba 110.000 čečenských uprchlíků vystavených útokům maskovaných ruských ozbrojenců. "Původci všech uvedených zločinů jsou prakticky beztrestní. Čečenské síly často berou rukojmí, zabíjejí zajaté ruské vojáky a útočí na civilní zaměstnance proruské administrativy," dodává. V těžké situaci jsou však etnické menšiny obecně: kromě oficiálních ústrků ze strany milice, jimž čelí zejména Kavkazané, jsou členové menšin vystaveni též útokům policistů v civilu, kozáků a dalších neidentifikovaných skupin.

V Rusku také na každých tisíc obyvatel připadá více než šest uvězněných – celkem v nápravných zařízeních pobývá takřka milion lidí: Ruská federace se tak celosvětově po USA a Bělorusku řadí na třetí místo v relativním počtu uvězněných osob. Amnesty ve své kampani upozorňuje, že při vyšetřování bývají lidé mučeni příslušníky bezpečnostních složek s cílem vynutit přiznání k činům, které často ani nespáchali: běžné je podle informací AI bití pěstmi a obušky nebo kopání, ovšem v poslední době se prosazují takové metody mučení, které dlouhodobě nezanechávají fyzické stopy. "Jedná se o techniky využívající protiplynových masek, v nichž jsou vyšetřovaní dušeni nedostatkem vzduchu nebo vstřikováním slzného plynu, doloženo je použití vařící vody, věšení za ruce svázané za zády, sexuální násilí, elektrošoky, pálení cigaretou a vyhrožování obviněnému nebo členům jeho rodiny, odepření kontaktu s právním zástupcem nebo lékařem," popisuje vyšetřovací praktiky Jiří Koželouh. Podmínky v přeplněných celách předběžného zadržení a věznicích jsou navíc z hlediska hygieny a neúnosné a samotný pobyt tam se rovná krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení a trestání. "Oběti mají mizivou šanci dovolat se spravedlnosti, takže pachatelům nehrozí prakticky žádný postih," uzavírá aktivista.

Jana Sobotková