Veřejná sbírka pomůže žít handicapovaným v okruhu rodiny

13.12.2004
BRNO [Domov pro mne]
Autor: Libor Doležal, tel: 541 245 664

Motto: Všude dobře, doma nejlépe!
Cílem našeho občanského sdružení je pomáhat těžce zdravotně postiženým žít v přirozeném prostředí domova. K tomuto cíli směřujeme těmito projekty:
Respitní péče

Respitní péče si klade za cíl dlouhodobé udržení klienta v jeho přirozeném prostředí i v době kdy opatrovníci (rodiče, příbuzní) nemohou z jakéhokoliv důvodu tuto práci vykonávat (vyřizování na úřadech, hospitalizace ve zdravotnickém zařízení, apod.).

Celoroční péče o handicapovaného člena rodiny je velmi fyzicky i psychicky náročná záležitost a každý, kdo se o takového příbuzného stará, nutně potřebuje odpočinek,stejně jako zaměstnaný člověk. V opačném případě může dojít k fyzickému i psychickému zhroucení pečujícího, což má za následek umístění postiženého do ústavu. Součástí poskytovaných služeb bude i úzká spolupráce s rodinnými příslušníky, kterým se tým pracovníků bude snažit pomoci při řešení rodinných problémů spojených s postižením klientů. U všech, kdo využívají tuto službu, klademe zvláštní důraz na intimitu rodinného prostředí. Asistenti respitní péče přicházející do rodinného prostředí budou předem prověřeni a vyšetření psychologem, aby nedocházelo k nepříjemnostem.

Klienti využívající respitní péči musí být v celoroční péči svých rodinných příslušníků a nesmí využívat jinných zařízení za účelem přespání a ochotní využívat našich služeb ve svém rodinném prostředí do doby než se otevřou prostory pro poskytování respitní péče mimo domov.

Tuto službu poskytujeme 24 hodin denně pro všechny věkové kategorie a všechny druhy postižení včetně seniorů. Službu lze objednat nejméně tři dny předem, ve vyjímečných případech i později.

Službu je možno objednat 365 dní v roce na telefonním čísle 605 035 380

Zásady práce
Dodržování práv klienta - eliminace nevýhodného postavení klienta v důsledku jeho handicapu.
Individuální přístup ke klientovi - Každá hodina poskytované služby se řídí potřebami a přáním klientů. Cílem služby je zachovat běžný denní režim klientů, tak jako by se o něj staral jeho stálý pečující.
Důstojnost klienta - uplatňování vlastní vůle a vlastního rozhodnutí. Pomoc při mapování jeho potřeb a rozhodnutí.
Integrace klienta - do přirozeného místního společenství v co možná nejširší možné míře. Integrace zařízení do běžného prostředí.

Ceník respitní péče

věk celková cena za:
let 1 hodinu 2 hodiny 3 hodiny za každých dalších 30 minut *

3 – 12 45 75 90 10
nad 12 50 80 95 10

Cena zahrnuje výchovnou práci s klienty – v rámci možností, po domluvě s ošetřující osobou.
Další služby:
3 – 12 let nad 12 let
průvodcovská služba 40 Kč/hod. 50 Kč/hod.
nákupy, běžné pochůzky 50 Kč za úkon 50 Kč za úkon
úklid 60 Kč/hod. 60 Kč/hod.
velký úklid (po malování,
mytí oken...) 100 Kč/hod. 100 Kč/hod.

Za noční službu od 19 hod. do 06 hod. a dny pracovního volna se připlácí 10%.
Pokud klient zruší objednávku později jako 5 hodin před začátkem služby, platí 100% z původní částky.
První návštěva u nového klienta je zdarma. Toto neplatí v případě, že ke klientovi, který již využívá naše služby přijde nový asistent.

*Částka se připočte k celkové ceně za 3 hodiny.

Platný od 1.9.2004

Chráněné Bydlení

V roce 2005 plánujeme otevření chráněného bydlení pro těžce tělesně postižené produktivního věku potřebujících celodenní péči.

Jelikož vidíme citelný nedostatek ve službách o těžce tělesně postižené, kteří nemají jinou možnost, než žít ve velkých ústavech nebo domovech důchodců připravujeme otevření chráněného bydlení, jež by umožnilo:

- žít v malé komunitě (maximálně 3 osoby)
- život v přirozeném prostředí
- sociální kontakty

Rekondiční pobyty
Ve dnech 30.7. - 7.8.2004 jsme uspořádali rekondiční pobyt pro těžce tělesně postižené dospělé v rekreačním středisku Modrá Kotva, které se nachází v obci Mrákotín nedaleko Telče. Program byl připravován podle metodiky Prázdninové školy Lipnice, jeho cílem bylo pomocí zážitků nalézt účastníkům dosud neobjevené schopnosti a možnosti. Nedíváme se na míru postižení, ale snažíme se, aby si každý zkusil činnosti, které mu nejsou nikde jinde umožněny. Součástí programu byly výtvarné aktivity, sport, slaňování, výlety, společenské akce, čajovna, relaxační aktivity. Po celou dobu pobytu byů k dispozici zdravotník.

Léto s vozíčkáři
Autor:Mgr. Miroslav Kučera
Jezdil jsem na vandry , tábory i dovolené k moři a v horách. Letos už na jaře mě oslovil vozíčkář a šéf kanceláře Domova pro mne z Brna, Libor Doležal, zda bych byl ochoten vyrazit na týden s patnáctkou zdravotně postižených, spolu s dalšími dobrovolníky i profesionály věnujícími svůj čas handicapovaným lidem, do Mrákotína u Telče. Po chvíli váhání jsem souhlasil. Pak suše konstatoval: " Ale budeš i přebalovat!". Okamžitě se mi vybavil obraz, víc než třicet let starý, kdy jsem totéž s velkým sebezapřením prováděl na své dceři. Už v červnu se na Poděbradově ulici v Králově Poli sešel poprvé organizační štáb pro rekondiční pobyt. Velká nástěnka se začala naplňovat roztodivnými nápady k naplnění jednoho týdne. Společenské, sportovní hry do každého počasí, včetně těch se značnou psychickou zátěží - například noční poplach spojený s přesunem všech do protiatomového krytu - naštěstí nakonec nebyl! Poslední červencové dny byly naplněny nákupem a sháněním barev, štětců, starých prostěradel, závěsů, papírů i všelijakých předmětů. Dokonce se nám na těch několik toužebně i s obavami očekávaných dnů podařilo schrastit srandovní dodávkové autíčko, přezdívané " Kantka".

31. července vyráží převážná část rekreantů, osobních asistentek i asistentů z různých míst Brna a okolí na hlavní vlakové nádraží. Po nezbytném sčítání lidu se přemísťují do vyhrazeného vagónu a po téměř tříhodinové jízdě s nutným přepojováním železničního vozu, přirážejí ve čtvrt na jedenáct k rampě telčského nádražíčka. Kantkou byla odvezena zavazadla a nepřehledné množství věcí. Zmizela i část organizačního štábu a účastníci byly ponecháni napospas historické Telči s tím, ať se do rekreačního střediska dostanou jak umí, nejpozději však do páté hodiny odpolední. Jedinou úlevou byl dovoz svačiny do zámeckého parku. A tak větší část vozíčkářů mašírovala po té, co se pokochala starobylým městem, jak se říká " po svých galuskách", dobrých sedm kilometrů do dočasného, nového domova.

V Modré kotvě se za vydatné pomoci provozovatele střediská proměnila společenská místnost v čajovnu a muzeum. Slavnostní vernisáž s unikátními exponáty z celého světa ( např. Chaplinova teniska, divadelní kukátko Marie Terezie, gramofon na kličku z pařížského vykřičeného podniku z třicátých let i obtisk mléčných zubů hraběte Draculy ) se v souladu s názvem tam zahrané Nohavicovi písničky začala v pět třicet pět. Na tento okamžik se přerodilo několik účastníků do rolí primátora, druhého náměstka ministra kultury, vedoucí odboru kultury a světově proslulých historiků. Zkrátka bylo veselo. Přes drobné zmatky se nakonec všichni spokojeně ubytovali a sešli u první společné večeře i táboráku.

Každý den byl nabit širokou škálou programů, her, včetně individuální možnosti zakusit krásy okolní přírody i malebného venkovského zázemí. Neděle byla završena zdobením vánočního stromku, rozdáváním dárků a štědrovečerní hostinou. Téměř každý večer pak probíhal etapový závod v pití jednoho piva, mající čtyři kategorie, v blízké restauraci Na kovárně za nadšeného zájmu přítomných hostů. Pro upřesnění - nešlo o množství, ale o rychlost zachycenou stopkami z muzea. Údajně jimi byly měřeny všechny vítězné běhy Emila Zátopka.

Pro mnohé se staly nedílnou součástí vycházky k lomu, koupání v rybníce a naprosto neformální večerní setkání u táboráku obohaceném i o večer poezie. K časově, fyzicky i psychicky náročným hrám patřil Den trifidů, kdy téměř všichni v důsledku kosmického záření oslepnou (zavázané oči ) a navíc jsou při záchranné akci napadáni smrtelně nebezpečnými rostlinami - trifidy. Naštěstí přežili všichni, i jakýsi připitomělý milionář dožadující se při přesunu neustale vlastního personálu a osobního letadla.Skupina asistentů a vozíčkářů pak připravila další téměř adrenalínovou záležitost, kdy mezi sebou soutěžilo několik týmů. Plavání, potápění, hrabání se v bahně, hledání a hádání indícií a jejich významu, rozlišování různých značek coly podle chuti, několikakilometrové přesuny po špatně značených trasách atd. Nezvítězil nikdo! Kromě fotbalu, petangue a štafetového závodu se nezapomělo ani na krasobruslení. Originální umělecké dílo vzniklo na hřišti rozprostřených prostěradlech v rámci pneuartu i na plátnech zavěšených - tam se malovalo tělem. Ani jsem se nenadál a aniž bych byl schopen zachytit vše, přišel den uzavření muzea s obvyklými keci jakýchsi funkcionářů a v sobotu po obědě čekal většinu pochod do Telče. Naposled mě čekalo přebalení kamaráda a převoz jiných kantkou na nádraží. Pak jsem napěchoval autíčko až po strop zavazadly a vším možmým i nemožným, předjel k rampě a spolu s jednou patnáctiletou dívenkou, která se k nám připletla, ani nevím jak od babičky z Mrákotína, kde byla na prázdninách, mával vzdalujícímu se vláčku. Tomu děvčeti kanuly slzy jako hrachy. Objali jsme se s vírou, že někdy příště prožijeme v její vesničce další nezapomenutelné chvíle.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: