Jiří Lábus na vozíku
23.5.2005
PRAHA [Nadace Charty 77 - Konto BARIÉRY]
Autor: Eva Ksiazczak
Život vozíčkářů:
Pohledem publicistky Aleny Sedlačíkové, která je jedenáct let upoutaná na invalidní vozík:
„Podle mého názoru se v životě vozíčkáře zlepšilo mnohé. Máme kvalitnější pomůcky a kvalitnější vozíky, které nám umožňují návrat mezi lidi. Pokud se s vozíkem dostanu, kam potřebuji, je to výborné. Roste moje sebedůvěra, jsem mezi lidmi a vracím se do života společenského i pracovního. Pokud mi někdo sám před deseti lety nabídl pomoc, byl to cizinec. Dnes to není problém, lidé jsou ochotní a sami nabízí pomoc a obzvlášť mladí lidé se chovají velmi dobře.
Bolestí vozíčkářů je stále bariérovost měst, ulic a staveb. Nejde změnit vše najednou a i v této oblasti vidím velká zlepšení. Některé budovy jsou už bezbariérově upravené, tam kde to nejde, jsou zvonky se znakem vozíku. Mám radost, že většina divadel a kin jsou bezbariérové. Všechny rekonstruované a nově stavěné budovy by měly být bezbariérové, ale ne vždy je to dodrženo. Architekti při navrhování staveb pozapomenou na nás vozíčkáře a na maminky s kočárky. Např.: nájezdy jsou příliš prudké - stačí je prodloužit, „ bezbariérové“ WC má někdy příliš malý prostor na manipulaci s elektrickým vozíkem a často slouží jako sklad potřeb pro uklizečku. My vozíčkáři chceme být dle možnosti samostatní, soběstační a někdy stačí malé úpravy a spoustu překážek zvládneme sami. Od zdravých lidí potřebujeme často jen ohleduplnost.“
Pomoc Konta Bariéry
Pohledem paní Boženy Jirků, ředitelky Konta Bariéry:
„Konto Bariéry je nejznámější kontinuální projekt Nadace Charty 77, který pomáhá postiženým už 12 let. A to jak organizacím, tak i jednotlivcům. Během své existence Konto Bariéry rozdělilo více než 126 miliónů korun, podpořilo stovky projektů, jejichž hlavním cílem bylo zlepšení života handicapovaných spoluobčanů a jejich plnohodnotné zapojení do života. Z aktuálních potřeb handicapovaných vychází Konto Bariéry při formování nových projektů. Doplňuje stát tam, kde jeho pomoc není dostatečná. Stále více se jeho pomoc zaměřuje od standardní pomoci – vozíky, rehabilitační a kompenzační pomůcky, bezbariérové úpravy bytů škol a dalších veřejných budov, k projektům, které souvisejí s pracovním uplatněním a plnohodnotným životem. Poskytuje stipendia handicapovaným mladým lidem. Zřizuje a rozvijí počítačová výuková centra. Podporuje finančně sportovní a kulturní aktivity postižených lidí. Pomáhá při zřizování azylových domů, domů na půli cesty.
To vše je možné díky nezištné podpoře téměř 40 tisíc individuálních dárců, kteří přispívají 20, 50 a více korun měsíčně. A z takových částek se rodí velké věci. Člověk upoutaný na vozík může s pomocí asistenta vyjít ven a zapojit se do společnosti, handicapovaný mladý člověk může chodit se svými vrstevníky do školy. Lidé, kteří „jen nechodí” mohou získat novou kvalifikaci a pracovní uplatnění.“