Projekt Minimalizace šikany usiluje o snížení šikany na základních školách

30.8.2005
[Nadace Eurotel]
Autor: Ivana Šatrová

Nadace Eurotel a občanské sdružení AISIS dnes představily projekt Minimalizace šikany (MIŠ), který usiluje o snížení šikany na základních školách. MIŠ spočívá v předávání zkušeností a speciální metodiky pro řešení šikany pedagogům. Metodiku MIŠ připravil realizační tým společně s odbornými garanty Michalem Kolářem a Věrou Kramerovou.

Do tříletého projektu se nejdříve zapojí pedagogické týmy 9 základních škol. Šestnáctičlenný tým lektorů jim během víkendových seminářů předává zkušenosti a znalosti z oblasti bezpečného klimatu na školách a první pomoci proti šikaně. Po vyhodnocení výsledků prvního roku počítá projekt s rozšířením i dalším školám, které budou mít zájem o vzdělávání v oblasti práce se šikanou. Kromě vzdělávání nabídne MIŠ i pomoc se zaváděním speciálního programu proti šikanování a vzájemnou výměnu zkušeností z této oblasti.

„Šikana na školách představuje velké celospolečenské téma. Její přítomnost na základních školách je alarmující, protože následky si děti s sebou často nesou po celý život,“ vysvětluje Jitka Volková, manažerka Nadace Eurotel, která projekt MIŠ iniciovala a financuje, důvody, které vedly ke vzniku projektu. „Lákalo nás pustit se do systematického boje s touto na první pohled neovlivnitelnou situací a pokusit se nalézt účinné prostředky, které povedou ke snížení školní šikany. Iniciativu přivítali odborníci i ředitelé škol. Věříme, že projekt přinese výsledky,“ doplňuje Volková.

Výskyt šikany na českých školách v překvapivě vysoké míře okolo 40 % potvrdily výzkumy, které proběhly v roce 1999 a 2001, provedené různými týmy a dle odlišných metodik.

„Šikana je ve svých počátečních stádiích přítomna na všech školách. Její včasné usměrnění závisí především na vhodných reakcích pedagogů a celkové atmosféře ve škole. Věříme proto, že práce s pedagogickými týmy na školách je pro řešení šikany klíčová,“ vysvětluje Peter Sokol, hlavní koordinátor projektu MIS z občanského sdružení Aisis, které stálo u zrodu projektu a zajišťuje jeho realizaci. „Škola, která se šikanu snaží řešit a preventivně jí předcházet, tak vysílá pozitivní signál rodičům a žákům. Šikanu nelze podceňovat a je nutné o ní mluvit,“ dodává Sokol.

Z dotazníkového šetření, které provedlo sdružení Aisis v roce 2005 vyplývá, že nejčastější formou šikany, kterou ve třídě zažívají více než dvě třetiny šikanovaných dětí je posmívání, pomluvy a nadávky. Fyzickou šikanou (fackování, kopání či rány pěstí), trpí nejméně každý desátý šikanovaný. 21 % dětí je šikanováno každý den, 25 % každý týden, 22 % zhruba jednou měsíčně a 31 % nejméně jednou za rok. Nejčastěji je agresor jeden (34 %) či dva (24 %). Častěji šikanují chlapci (68 %) než dívky (20 %). Šikana se vyskytuje ve třídě i ve škole v zásadě v obdobné míře. Ve čtvrtině případů šikanovanému pomohla třídní učitelka či kamarádi (shodně 25 %), pomoc rodičů přišla v 12 %.

Bohužel v 21 % nepomohl nikdo. Šikanovaní žáci se nejčastěji svěřují kamarádům (45 %) a rodičům (39 %).


Nadace Eurotel se od roku 2002 zaměřuje na podporu projektů, které přispívají ke zdravému vývoji dětí a mládeže a k jejich lepšímu duševnímu i tělesnému rozvoji. Jedná se například o organizování aktivit zaměřených na využití volného času či programů pro sociálně a zdravotně znevýhodněné děti a mládež, které napomáhají jejich snadnějšímu začlenění do společnosti. Od svého vzniku rozdělila Nadace více než 40 milionů korun.

Posláním občanského sdružení AISIS je podpora změn vztahů a atmosféry ve školách, při výchově dětí a mládeže a rozvoj moderních evropských trendů ve výchově a vzdělávání. Aisis organizuje a koordinuje pedagogické projekty a vzdělávací akce ve školském, neziskovém i komerčním sektoru, organizuje volnočasové aktivity dětí a mládeže a realizuje rekvalifikační a sociální programy, které koncepčně řeší pomoc menšinám.

Michal Kolář je etoped a psychoterapeut. Řešením šikanování se zabývá pětadvacet let. Vytvořil původní speciální teorii a metodiku diagnostiky a léčby školního šikanování. Je autorem knih Skrytý svět šikanování ve školách a Bolest šikanování. Problematiku školního násilí šikanování přednáší na vysokých školách. Spolupracuje s Mezinárodní a Evropskou observatoří školního násilí, MŠMT ČR a mnoha dalšími organizacemi. V posledních osmi letech se snaží v rámci možností uspokojovat zájem pedagogů a dalších odborníků z celé republiky o modulové výcvikové kurzy zaměřené na prevenci šikanování. Kromě toho poskytuje konzultace, supervize a poradenskou službu.

Věra Kramerová pracuje více než deset let jako školní psycholožka na střední škole. Problematikou dětí a mládeže s poruchami chování se zabývala již při svém působení v Diagnostickém ústavu mládeže. Přednáší psychologii na vyšší odborné škole a v současné době působí též jako lektorka vzdělávání učitelů v osobnostní a sociální výchově v projektech "Dokážu to?", "Škola pro všechny" "Interkulturální adaptabilita pracovníků pomáhajících profesí" a dalších.

prosba - 6. 9. 2005 - Milada Kadidlová Krásný den přeji a dovoluji se Vás zeptat, co máme udělat pro to, aby Váš projekt zasáhl také školy v Litomyšli? Děkuji za odpověď Milada Kadidlová, vedoucí odboru školství ODPOVĚDĚT

Dodatky - 2. 9. 2006 - Tomáš Petrůj 1) Je třeba si uvědomit, že 41 % šikanovaných vychází pravděpodobně z průzkumů, kde o to školy stály. Tam, kde jsou školy zmítány problémem šikany vyšších stupňů, či kde se to snaží ututlat, případně obojí o to nemají zájem. Takže dle mého názoru těch dětí bude mnohem více. Zveřejňoval bych informace, které nejsou nijak konkrétní, např. to, které školy při nabídce nějaké spolupráce ať už prevence šikany, mapování či řešení následků v nejrůznějších stádií odmítli, důvod, forma odmítnutí apod. 2) Vystudoval jsem SPŠ, na které Dr. Kramerová působí. Vzhledem k tomu, že na ZŠ jsem zažíval šikanu, která se mě hluboce dotýkala - viz. www.sikana.org/pdf/petruj.pdf neuvědomoval jsem si proto všechny mírnější formy, které začaly hned v 1. ročníku. O pokusu schovat mi věci apod. a jiné podobné "legrácky", jak by nazval Doc. Stejskal z MŠMT jsem napřed samozřejmě informoval ty, kteří se o to pokoušeli, že mi to nevyhovuje. Nic se nezměnilo, takže jsem informoval třídní. Velmi jsem ocenil přístup, slušný a rázný, od té doby bylo jimi potvrzeno, že jsem "nějaký divný" - na ostatní si to netroufli, ale na mě to zkusili. Chtěl bych uvést, že vůbec nezáleží na tom, kdo jak vypadá, jako na ostatních dalších faktorech, které lidé - braní mezi laiky už jako menší odborníci, kteří to prostě nezažili na vlastní kůži řeší. Nedávno jsem se dozvěděl od jednoho spolužáka a přítele, že ho někdo při nástupu k nám ve 2. ročníku informoval, že pokud se se mnou bude bavit, nebude se s ním nikdo bavit a mít v té třídě kamarády - když si vybavuji věci zpětně - byla to pravda a chovali se k němu hůře či jinak nazvaně méně lépe než ke mně. Jde o to, že psycholog i na škole nemůže být jen k dispozici, ale možné eventuální možné případy řešit. Jde zde o to, že k tomu, že někdy někdo byl šikanovaný může dojít až v hlubším rozboru situace, uvědomění si věcí i po čase. Celkově bych jinak řekl, že pro mě, jak jsem to cítil byla vcelku normální atmosféra. Problému šikany jsem se začal více věnovat, až jsem byl mimo dění. Považuji se za laika se zkušenostmi, tvůrčími nápady a především nezaujatostí a nepomystichtivostí vůči agresorům, školství jako systémovému celku apod. Rád bych viděl i ostatní, kteří by byly toho schopni po psychické stránce někde o tom mluvit. Ne všechno mohou odborníci v jakémkoliv oboru, kterých si i važím vědět jako např. tendence, myšlení sledovanou jednotkou, možnosti řešení, především osobní zkušenosti apod. Tomáš Petrůj petruj@centrum.cz +420 728 008 567 ODPOVĚDĚT