Obce se vyslovily proti větrným elektrárnám

Protesty proti větrníkům - 20. 10. 2004 - optimista

Větrné elektrárny rostou ve světě jako houby po dešti. Tato skutečnost je dnes jednoznačná a nezpochybnitelná. Jak je tomu u nás? U nás – v zemi po Slovensku snad s nejmenším počtem větrníků v celé E. U. (s počtem elektráren menším než třeba v Maďarsku, Rakousku anebo Lucembursku) se proti ekologické větrné energetice protestuje. Protestují obce, krajští úředníci, energetické společnosti, budovatelé ještě stále nefungujícího Temelína i tzv. „ochránci přírody a krajiny“. Nikomu z nich samozřejmě nevadí ani rozšiřování těžby hnědého uhlí, ani stavba dalších bloků JE, ani klimatické změny, ani vymírání druhů spojené s emisemi CO2 a dalších zplodin, ba ani úložiště a mezisklady jaderného odpadu, která si údajně naši „jaderní experti“ pohlídají na 10.000 anebo 100.000 let...
Jako argument se hodí jakýkoliv hodně často a jednotně těmito „osvícenými odpůrci větrné energie“ opakovaný nesmysl. Ne až tak dávno proběhli například českým tiskem „ověřené a mnoha studiemi potvrzené“ zprávy o desetitisících ptáčků rozsekanými větrnými elektrárnami… Nadále se „argumentuje“ nikde nenaměřenými infrazvuky a ultrazvuky, mluví se o rušení televizního, rozhlasového a telefonického signálu. Opětovně se „argumentuje“ zvěři, která uteče z oblasti, kde se roztočí větrná elektrárna. Tvořivost lidí vymýšlejících nesmysly o větrných elektrárnách u nás opravdu nezná hranic.
To, že v uvedených a v mnoha a mnoha dalších „argumentech“ se jedná o účelný nesmysl a do nebe volající lež naši odpůrci větrných elektráren samozřejmě velmi dobře vědí. Příčina nechuti k větrným elektrárnám leží v mnohem prozaičtějších a hloupějších, a pro Českou republiku bohužel charakteristických důvodech, ze kterých jednoznačně na první místo patří obrovská závist, kterou taková dobře viditelná větrná elektrárna, pracující pro někoho jiného než je většina mimořádně schopných členů obecného zastupitelstva, úředníků i občanů.
Co, kdyby se projekt podařil a někdo, kdo na sebe vzal opravdu velké riziko výstavby větrníku, by byl jak se říká „za vodou“? Frustrovaní vesničanům a úředníkům by pak zůstal díky točící se a vydělávající elektrárně na krku obrovský psychický (NE HLUKOVÝ A NE EKOLOGICKÝ!) problém. Každý, kdo kdy žil na české vesnici ví velmi dobře o čem je zde řeč.
Nemalou hrůzu pak vyvolávají točící se větrníky u bossů energetických společností. Ti, kdo posílají každému z nás každý měsíc několika set anebo dokonce několika tisíci korunovou fakturu za energii (vyrobenou většinou na technologicky zastaralých, již mnohokrát zaplacených a teď několika chytrými lidmi zprivatizovaných zařízeních), by najednou měly každý měsíc soukromým výrobcům čisté elektřiny platit. No uznejte, to by bylo přeci proti odvěkému řádu věcí!
A co proti větrníkům protestující „ekologové“ ? Ti si možná opět rádi půjdou lehnout třeba před Temelín, čím naší jadernou lobby, diváky ČT i diváky Novy neobyčejně potěší. Ostatně i všem škodícím stavitelům větrníků tak ukážou, jak „velké věci“ dokážou… Kombinace životní frustrace a neschopnosti bývá u nás podivuhodná.
Co na tom, že z globálního i evropského hlediska se tak naše země jednoho dne stane beznadějně technologicky zaostalou a nejvíce závislou na docházejících fosilních zdrojích a jádru. Co na tom, že zapáchající hnojiště s vytékající močůvkou, tak charakteristická pro „nenarušený“ český venkov, ba ani obří rezavá 400kV vedení u nás nikomu nevadí. Jaké pak větrníky! Jen přes naší mrtvolu!

Roman Juriga

ODPOVĚDĚT

- 13. 1. 2005 - Martin Sklenička

Dobrý den,
Rád bych se také připojil ke článku, který na adresu všech našich úředníků a ekologů, nebo snad lépe ekologistů, uveřejnil pan Roman Gurega.
O možnost výstavby větrné elektrárny se zajímám již bezmála tři roky a musí bohužel konstatovat, že v tomto státě, za pomoci námi dobře placené armády úředníků je toto prakticky nereálná věc. Nechci opakovat fakta, která pan Gurega již sepsal, totiž o tom, že naše zákony a vláda sice „papírově“ výstavby větrníků podporuje, ale praxe je poněkud jiná. Souhlasím, že hlavním důvodem neochoty udělování „miliónů“ povolení je typická česká vlastnost a tou je obyčejná, ale o to nebezpečnější lidská závist, která, ať se nám to líbí nebo ne odsouvá náš stát v otázce výroby elektřiny z větru snad na poslední místo v E.U. Ti kdo se o výstavbu zajímají jistě vědí, že náklady na výstavbu např. 2MW věže jsou v řádu desítek miliónů korun. Tito lidé na sebe berou ohromné finanční riziko a to je myslím ta poslední věc, kterou jim lze závidět. Za své riziko ale pochopitelně očekávají i nějakou satisfakci v podobě následného zisku, ale to je věc, která se u nás příliš netoleruje.
Kde jsou všechna ta předsevzetí a závazky vlády o minimální procentuální výrobě el. energie z obnovitelných zdrojů? Jistě mi každý, kdo se o problematiku výstavby zajímá potvrdí, že ať přijde na jakýkoliv úřad a zmíní se zamýšleném projektu, okamžitě se dozví proč TO NEJDE. Žádný z úředníků se ale ani na chvilku nezamyslí nad přínosem projektu. Začnou argumentovat známými nesmysly, které kdysi kdesi zaslechli. Mám na mysli hlučnost, dopad na faunu, estetické řešení apod., aniž by si ověřili fakta. Samostatnou kapitolou jsou naši ekologisté a jejich všemožná hnutí. Záměrně nehovořím o ekologech, neboť těmto jde jistě o dobro věci. Prvně jmenovaná skupina ale zdá se bude vždycky proti všem a všemu. Ať už se jedná o silnici, dálnici, tunel, novou průmyslovou zónu, jezy na Labi nebo třeba právě větrné elektrárny.
Je všeobecně známo, že pro realizaci výstavby větrníků v naší republice je nevhodnější oblast Krušných hor. Obce v této oblasti, která je po tradiční, socialistické výrobě elektřiny v minulých desetiletích v žalostném stavu však výstavbu na svých katastrech nesmyslně odmítnají. V této oblasti žiji dlouho, a i když se poslední dobou porost a lesy snad i trochu vzpamatovávají myslím, že by větrníky rozhodně byly tím posledním co by nějakým způsobem rušilo panorama Krušných hor. Desítky stožárů mobilních operátorů zřejmě nikomu až tak nevadí. Je zde i fakt, že obyvatelům zúčastněných obcí stejně na dohled již stojí celá řada větrníků, která vyrábí už roky elektřinu v SRN. Marně se snažím pochopit proč to o dva, tři kilometry dál na západ jde a u nás ne. Denně vidíme a slyšíme v našich sdělovacích prostředcích jak obce nemají peníze na toto a támhleto a když jim je někdo nabídne ve formě možných procent z výroby, tak je rezulutně odmítnou. Peníze leží přímo tak říkajíc „za barákem“ a my nejsme schopni ani ochotni je zvednout. To se opravdu těžko chápe. Bohužel žijeme v době, kdy nic není zadarmo. Pokud chce obec vydělat finance musí pro to také něco udělat.
Chtěl bych podotknout alespoň jednu pozitivní věc a tou jsou jednání s energetickými společnostmi. Nevím zda je to dáno tím, že jim výkup energie předepisuje Zákon, ale všechna jednání jsou v zásadě vstřícná a bezproblémová.
Osobně fandím všem kdo se podobnou cestou vydali a zůstávám optimistou. Věřím, že se nakonec „ledy pohnou“ a větrníky nakonec budou i u nás stát.

Martin Sklenička
martin.sklenicka@seznam.cz

ODPOVĚDĚT