|
Jak chutná život v Barmě
16. 4. 2002
Michaela Klečková [Econnect] -
V pátek 12. dubna se konal v Roxy barmský večer, první ze tří etnovečerů věnovaných životu v Asii (po Barmě ještě v Afghánistánu a Tibetu). „Kultura asijských zemí je bohatá a láká turisty z celého světa. Politická situace většiny zemí se však vyznačuje porušováním lidských práv a nesvobodou,“ upozorňuje na zásadní problém tohoto kontinentu Marie Peřinová z organizačního týmu.
Páteční večer nazvaný Jak chutná život v Barmě byl zahájen ochutnávkou tradičního barmského jídla. Soudě podle salátu s nakládanými čajovými lístky „lepchek thout“, život v Barmě pálí jako čert a do očí vhání slzy. Pekelný byl i pikantní mrkvový salát „uni thout“, plameny v puse jsem marně hasila nejméně kořeněnými smaženými luštěninami „baja ťjo“. Zkrátka jsem zhýčkaná Evropanka.
Po ochutnávce doprovázené moderní barmskou hudbou následovaly projekce dvou filmů, dokumentujících situaci v této asijské zemi. John Pilger z britské televizní stanice ITV natočil snímek nazvaný Barma zevnitř – země strachu. Přibližuje v něm čtyřicet let vlády vojenské junty a krvavé potlačení studentských bouří na jaře 1988. Film také upozorňuje na to, že režim, který zadržuje na 1800 politických vězňů, využívá nucené, otrocké i dětské práce, drží nositelku Nobelovy ceny míru v domácím vězení, zavedl striktní cenzuru a pro který lidská práva jsou neznámým pojmem, je podporován investicemi západních průmyslových a ropných společností. Přestože oficiálně se vyspělé země distancují od generálů v čele země, kde napsání básně volající po svobodě znamená 10 let nucených prací v okovech, neoficiálně získává vojenská junta 65% financí ze zemí jako USA, Velká Británie, Austrálie, Japonsko nebo Francie.
Druhý film, nazvaný Barmský deník, natočila režisérka Jeanne Hallacy, která žije již 10 let v Thajsku. Snímek dokumentuje 5 let v životě Tint Aunga, studentského aktivisty, který žil po potlačení demonstrací v roce 1988 v buši na barmsko-thajských hranicích. Tak jako on se tam skrývají stovky lidí, které ale postupně zabíjí buď vojáci, nebo malárie.
Po projekcích následovala beseda se dvěma barmskými aktivisty, kteří přijeli do České republiky na tříměsíční stáž na pozvání společnosti Člověk v tísni. Banya Mon i Šwei Thwei se účastnili pro-demokratického hnutí v roce 1988 a oba po krvavém potlačení protirežimních demonstrací uprchli do Thajska. Jsou členy Všebarmské studentské demokratické fronty, exilové organizace bojující za demokracii v Barmě. Během své stáže chtějí poznat fungování místních neziskových a nevládních organizací a také českou zkušenost s přechodem od totality k demokracii.
Otázky návštěvníků barmského večera se týkaly zejména situace milionu upchlíků žijících v Thajsku, kterým hrozí po loňské domluvě thajské a barmské vlády deportace zpět do vlasti. Oba hosté také hovořili o nejnovějším vývoji situace ve své vlasti. Aun Schan Su Ťij, vůdkyně opoziční Národní ligy pro demokracii, která byla po té, co její strana přesvědčivě zvítězila ve volbách v roce 1990, po řadu let držena v domácím vězení, začala jednat s generály vojenské junty o uvolnění poměrů. Zatím ale nejsou známy žádné výsledky jednání.
Při krvavém potlačení protirežimních demonstrací v Barmě v roce 1988 nebyly přítomny žádné zahraniční televizní štáby. Na rozdíl od podobného masakru na náměstí Tchien-an-men v Pekingu se proto svět o Barmě nedozvěděl a příliš se o tuto zemi nezajímá ani dnes. Společnost Člověk v tísni společně se studenty Vyšší sociálně pedagogické a teologické školy Jabok proto pořádají kampaň s názvem Barma – země strachu.
Michaela Klečková
Michaela Klečková
|
|
 |
|
vytisknout