Barma: různé aspekty současné situace

Každý desátý novorozenec v Barmě nepřežije prvních pět let svého života. Barma má se 70 000 osob největší armádu dětských vojáků na světě. Ohledně korupce je na předposledním místě. Mezi další problémy patří cenzura tisku a internetu, šíření nemocí, nucená práce, dětská práce, drogy, obchod s lidmi, mučení ve věznicích a násilné potlačení kritické opozice. Vojenský režim vládne v Barmě už víc než 40 let. V tomto článku chceme popsat, co se změnilo po protestech v roce 2007 a jak teď můžeme Barmě pomoci.

Barma a její velký soused Čína jsou dvě země dosti odlišné. Nicméně vykazují některé paralely jako například časový sled potlačení demonstrací státní mocí. Je podivuhodné, jak menší soused vždy předcházel většímu: v roce 1988 protestovali studenti s podporou občanů na ulicích Rangúnu. Několikrát tvrdě zasáhla armáda a zanechala za sebou několik tisíc mrtvých. O rok později protestovali studenti na pekingském náměstí Tchien-an-men. Komunistická vláda poslala tanky. Loni šli do barmských ulic znovu političtí aktivisté a mniši, přičemž policie začala střílet do davu a drancovat kláštery. Necelý rok poté střílí čínská policie na protestující v Tibetu. V obou případech potlačují vlády zároveň svobodné zpravodajství a brání pomoci obyvatelstvu ze zahraničí.

Málo lidí však dnes zmíní Barmu, když je řeč o Tibetu. Paralely jsou očividné, ale loňské krveprolití však dnes zajímá jen málo lidí. Problém je však podstatou naší vlastní kultury, neboť je ohrožená důvěra v účinnost nenásilných aktivit občanů jakožto všeobecný princip demokracie. I v tom jsme součástí globálního světa, neboť když se základy naší kultury zhroutí na druhé straně světa, nemůžeme předstírat, že se nás to netýká.

Trpaslíci, skřítci a šotci v Barmě

Média mají určitě pravdu, když konstatují, že na ulicích Rangúnu, největšího města Barmy, po zásahu armády vládne klid. Protesty se přesunuly do menších měst, odkud pronikají zprávy od občanů a rodin obětí do exilových zpravodajských portálů jen s velkým osobním rizikem zpravodajů. Tyto zprávy často líčí celý příběh včetně podrobností. Ani jim neuniklo, že policie v nocích chodila po ulicích a sbírala podezřelé podle údajů udavačů nebo obrázků z internetu. Úplný seznam všech politických vězňů ovšem není možné sestavit, velký počet protestujících je stále nezvěstný. Protože policie po zatčení neinformuje rodiny, ty nevědí jestli je pohřešovaný ještě naživu. Organizace AAPP (Assistance Association for Political Prisoners) v únoru 2008 napočítala 1864 politických vězňů, což je vzrůst o 706 osob v důsledku protestů.

Mezinárodní tlak, především tvrdší sankce od USA, EU a jiných a neobvykle jasná slova od OSN, aspoň zapříčinily některé ústupky barmských generálů. Byl jmenován ministr, který má zprostředkovat dialog mezi vládou a hlavou opozice Aun Schan Su Ťij. Vpustili do země Ibrahima Gambariho, zvláštního vyslance generálního tajemníka OSN pro Barmu. Vpustili dokonce i Sergio Pinheiro, který za OSN vyšetřoval stav lidských práv v barmských věznicích a potom prezentoval svoje výsledky veřejnosti. Podruhé mu však už nedali vízum. V Ženevě následně řekl Pinheiro novinářům: „Jestli věříte v trpaslíky, skřítky a šotky, můžete i věřit na rozvoj demokracie v Barmě.“

Roadmap to Hell

Barmský režim znovu oživil tak zvanou „roadmap to democracy“, tedy něco jako „cestovní mapu k demokracii“. Kdo jednou jel na barmských ulicích, kterým Barmánci říkají „dálnice“, toho snad nepřekvapuje, že i barmská cesta k demokracii je plná výmolů a stále nevede do města Nejpjido, které v roce 2006 vzniklo na místě několika vesnic v obci Pjinmany a z bezpečnostních důvodů nahradilo Rangún jako hlavní město. Zmíněná „roadmap“ totiž označuje snahu režimu navrhnout ústavu, případně ji odsouhlasit v referendu a pak uspořádat volby. Volby se však už konaly v roce 1990, kdy opozice získala přes 80 procent křesel. Generálové, kteří pod různými názvy politických stran a programů ovládají Barmu už od 1962, odmítli uznat výsledky voleb a místo předání moci pozatýkali vítěze a oznámili, že Barma nejdřív potřebuje ústavu. Vybrali si přes 1000 vhodných zástupců, kteří měli vypracovat ústavu pod dozorem armády, přičemž mezi nimi nebyli hlavní vítězové minulých voleb. V roce 1993 se zástupci shromáždili poprvé, po 13 letech už po desáté. Barmský karikaturista Harn Lay toto shromáždění jednou zobrazil jako autobus bez kol.

Po Šafránové revoluci v roce 2007 se režim ocitl pod tlakem, aby prokázal dobrou vůli a přijal ústavu. Především Čína a státy ASEAN (svaz států jihovýchodní Asie) ji označují jako pravý krok směrem k demokracii. Nevadí jim, že ústava nejenom vylučuje opozici, především její vůdkyni Aun Schan Su Ťij, protože podle nových pravidel nesmí vládnout člověk, jehož členové rodiny jsou cizinci. Su Ťij však byla vdaná za Angličana. Dále ústava předepisuje, že prezident musí mít zkušenost v armádě. Navíc je 25 procent křesel v parlamentu prostě přiděleno armádě, nezávisle na výsledku voleb. Režim už teď prohlásil, že v referendu bude ignorovat jiné hlasy než kladné.1

Opozice proto označuje návrh jako „falešnou ústavu“ a žádá, aby ji mezinárodní společenství neuznalo jako krok k demokracii. Naopak požaduje propuštění politických vězňů a skutečné začlenění opozice do procesu demokratizace. Pokud teď mezinárodní společenství uzná barmskou ústavu a modality voleb, varuje opozice spolu s mnoha pozorovateli, že tím pomůže režimu legitimizovat nedemokratické principy a spáchané zločiny proti obyvatelstvu. Mezinárodní společenství si tím uzavře možnost v budoucnu vznést požadavky týkající se lidských práv či demokracie, protože režim bude moci odpovědět: „Copak chcete? Je to výsledek voleb na základě ústavy, a vy jste ji znali a s jejími podmínkami jste souhlasili.“

Sankce a kampaně

Podnikání v Barmě stále znamená spolupráci s místními úřady a smíření se se skutečností, že infrastruktura byla často vybudována pomocí otrokářské práce a na vyvlastněné půdě a že poplatky a úplatky přispívají k udržování nelidského systému. Současně především Čína, Rusko, Indie, Japonsko a státy jihovýchodní Asie, jako Thajsko a Singapur, investují v Barmě, a mnoho z nich, jako Čína, Rusko a Indie, přitom zásobují armádu se zbraněmi a vojenskou technikou.

Evropská unie zostřila sankce až po Šafranové revoluci. Předtím jen omezovala dovoz produktů jako ananasový džus, což se stalo pověstným symbolem sankcí, které nikoho nebolí. Od konce roku 2007 však embargo na dovoz zahrnuje i obchod s drahokamy, užitkovým dřevem a kovem, takže tímto způsobem vypínají generálům důležité prameny peněz. Obyvatelé Barmy mají stejně jen malý prospěch z těchto příjmů, protože zhruba 50 procent státního rozpočtu proudí do armády, ze zbytku mají prospěch především bohatší vrstvy městského obyvatelstva. Obzvlášť na venkově a v oblastech, kde barmské vojsko vede válku proti civilistům a povstaleckým armádám některých etnických menšin, se žije vzhledem k životní úrovni jako ve středověku.

V Barmě ještě podniká několik západních firem, například francouzské ropná společnost Total nebo její americká partnerská společnost Chevron. Evropská unie proto musí rozšířit embargo na podnikání v ropném průmyslu a kromě toho i na bankovnictví. Není důvod nechat režimu ještě tyto finanční zdroje.

Další možnost, jak zvýšit tlak na juntu, jsou olympijské hry v Pekingu. Čína není jenom hlavní dodavatel barmské armádě, v lednu 2007 spolu s Ruskem použila veto proti resoluci, která měla přinutit juntu kromě jiného k dodržování lidských práv. Většina organizací zatím ještě nedoporučuje bojkot, protože věří, že otevření Číny olympiádou prospěje situaci týkající se lidských a občanských práv v zemi. Čína však stále bojkotuje olympijský duch.

Organizace US Campaign for Burma navrhla zajímavou alternativu: Nevyzývá totiž k bojkotu her, ale poskytuje lidem možnost prohlášení, že se nepodívají na televizní přenosy z olympiády a že během doby her nebudou nakupovat od sponzorů, jestliže Čína nepřestane podporovat barmskou diktaturu. Prohlášení lze udělat online. Kampaň je rovněž zaměřena na firmy, které doufají, že vydělají na olympijských hrách. Jejich seznam se nachází na stránkách pořadatelů.

Situace Barmánců v Evropě

Když se zabýváme krizemi ve vzdálených částech světa, snadno zapomeneme na souvislosti a možná řešení, která se nachází u nás doma. O zesíťování organizací Barmánců a Evropanů, zabývajících se Barmou, se běžní občané dozví jen málo, protože zpravidla nemají ani webové stránky, ani nevykazují vždy pevné struktury. Nejvýznamnější v Evropě jsou European Burma Network (EBN) a barmské Forum of Burmese in Europe (FBE). EBN zahrnuje evropské neziskové, odborové, akademické nebo jiné organizace, které se především nebo aspoň v rámci jednoho trvalého projektu zabývají Barmou. Složení je dost různorodé, schází se tam jak organizace s velkým zázemím a větším počtem zaměstnanců, tak malá sdružení, která uskutečňují celé projekty bez zaměstnanců s kanceláří v obýváku svého bytu. Členové EBN se scházejí podle možností dvakrát za rok střídavě v evropských městech a plánují společné celoevropské kampaně. Z České republiky jsou členem organizace Burma Center Prague a Barmské projekty společnosti Člověk v tísni.

FBE je síť barmských exilových skupin s převážně politickým zaměřením, usilující o demokracii v Barmě. Starší generace se často osobně zúčastnila protestů v roce 1988, jiní přišli do Evropy ještě předtím za účelem studia. Rovněž jako EBN se také FBE schází dvakrát za rok v různých městech. Pochopitelně zde vznikl nápad uspořádat obě konference zároveň a získat nové možnosti vzájemné spolupráce. Jediný problém představovaly pouze jazykové bariéry, protože členové FBE jednají v barmštině. Historická dvojitá konference se nicméně konala v roce 2007 v Praze. V České republice je členem FBE organizace Burma Center Prague.

Kromě zmíněných sítí se v Evropě angažuje ještě mnoho dalších organizací, které se zaměřují buď na organizování kampaní, šíření zpráv nebo splňují funkce pro soudržnost barmských etnických skupin v Evropě. Právě rozmanitost jazyků a kultur v Barmě často znemožňuje snadnou komunikaci mezi jejich příslušníky. Mnozí z nich ovládají barmštinu velmi omezeně, nemluvě o angličtině. Mnoho Barmánců, především mladší generace, není aktivní v rámci organizací, avšak cítí velkou sympatii s demokratickým hnutím.

Jako jeden z největších problémů při aktivitách se ukazují obtíže, které musí zvládat bývalí aktivisté, intelektuálové a odborníci, když se najednou ocitnou v roli uprchlíků. Zatímco třeba v Thajsku žije dost jejich krajanů, kteří získali podporu z barmských exilových organizací a ze západních zemí pro svojí práci a žijí v kultuře, která je v podstatě podobná té barmské, v Evropě klouzají do situace, ve které jsou sice dostatečně finančně zabezpečení pro přežití, ale nemohou se již aktivně zúčastňovat aktivit občanské společnosti.

Evropská společnost obecně poskytuje dost úspěšné programy, které mají pomáhat při integraci uprchlíků. Otázka ale zní, co se stane „po úspěšné integraci“ přistěhovalců. Je zde na místě ne zcela neodůvodněné podezření, že evropské společnosti chápou integraci jen jako nástroj, aby se cizinci stali nenápadnými občany a nezpůsobovali mnoho problémů. Vlastní aktivity uprchlíků jsou podporovány jen v případě, že jsou omezeny na typické „přistěhovalecké“ činnosti, jako jsou kulturní představení, podpora místní komunity nebo politická prohlášení a vzpomínkové akce.

Evropská média prezentují přistěhovalce převážně z emocionálního úhlu, nechávají je vyprávět především o osobních zkušenostech, vzpomínkách a vztahu k novému domovu. Když média shání odborníky, tak se často ptají expertů, kteří strávili v cizí zemi pouhý týden, nebo vědců, kteří často ani neumějí jazyk těchto zemí a neznají rozsáhlý kontext. Mnoho odborných organizací už upozornilo na to, že přistěhovalci vystupují v médiích velice často jako objekty, nikoliv jako jednající subjekty. Ovšem to není problém jen médií, ale celé naší západní společnosti.

Omezení uložené hostitelskou kulturou na určité činnosti a dovednosti se týká i práce neziskových organizací Barmánců a dobrovolně aktivních přistěhovalců v mnohých zemích EU. Jejich zesíťování je pokus, jak společně překonávat tyto obtíže v exilu a uplatnit svoje možnosti a schopnosti.

Informační zdroje na internetu

Zpravodajství

V České republice je několik novin, internetových portálů a rozhlasových stanic, které občas informují o nejdůležitějších událostech v Barmě. Ovšem jsou většinou odkázány na zprávy mezinárodních agentur, protože nemohou mít vlastního zpravodaje přímo v zemi.

Mezi zahraničními stanicemi, které nezávisle od junty informují o dění v Barmě, jsou nejvýznamnější:
Democratic Voice of Burma (DVB)
Mizzima News
The Irrawaddy
BBC

Výběr nejdůležitějších zpráv v češtině poskytuje česká nezisková organizace Burma Center Prague:
zprávy v češtině a angličtině

Český rozhlas Leonardo ve spolupraci s Lékaři bez hranic o zapomenutých krizích světa:
Myanmar

Odborné zprávy

Potřebujete doložené údaje o problémech v Barmě, které nenacházíte v zpravodajství? Četné neziskové organizace se specializují na různé oblasti jako situace etnických menšin, žen, dětských vojáků nebo politických vězňů. Aktuální přehled dokumentů poskytuje londýnská organizace Burma Campaign UK, která se zabývá především organizováním kampaní na svých stránkách:
seznam dokumentů o Barmě

Další zprávy různých organizací a tematické mapy se nachází na stránkách ReliefWeb:
stránky ReliefWeb

Reportéři bez hranic o svobodě slova v Barmě:
Reporters sans frontières (RSF)

O korupci: Transparency International
Transparency International v ČR

Lékaři bez hranic
o situaci v Barmě/Myanmaru obecně
aktuality z Barmy/Myanmaru

Lidská práva

Lidskými právy v Barmě se zabývají nejen Amnesty International a Human Rights Watch.
Amnesty International o Barmě, anglicky
Amnesty International o Barmě, česky

Human Rights Watch o Barmě, anglicky

Office of the High Commissioner for Human Rights (OCHR)

Lidská práva z hlediska některých etnických menšin:

Karen: Karen Human Rights Group
Mon: Human Rights Foundation of Monland
Chin: Chin Human Rights Organization
Shan: Shan Human Rights Foundation

Online knihovny

Organizace ALTSEAN udržuje rozsáhlou databázi zpráv, tříděnou podle předmětu.
ALTSEAN

Víc než 15 000 dokumentů všeho druhu o Barmě poskytuje virtuální knihovna Online Burma Library.
Online Burma Library

Kampaň „Olympiáda v Pekingu - Vypni televizi“

české stránky kampaně

Poznámka: Doporučuje se opatrnost při hledání informace na internetu. Existují nevěrohodné zdroje jako jsou režimní barmská média. Dokonce i Wikipedie obsahuje velice nekritické články, například o barmské organizaci USDA, která je vlastně „železnou civilní rukou“ režimu.

3.4.2008

Christoph Amthor