Tibet: půl století pod okupací

Zatímco málokdo by mohl něco říct o Bhútánu, povědomí o jiné himálajské zemi je už dávno součástí evropského všeobecného vzdělání: Tibet. Přestože možná není všem docela jasné, jestli je Tibet součástí Číny nebo ne, tak alespoň většina lidí zná Dalajlámu, jehož proslulost má rovněž takový neobvyklý poměr k velikosti jeho země, srovnatelné pouze s popularitou papeže.

Otázka Tibetu vrostla do naší globalizované kultury ve formě meditačních kurzů jako domestikována součást východního světa, který je podle moderního mýtu původně beze zla a tímto může odpovídat naší touze po stavu dětského nedotčenosti. Na druhé straně ale představuje šanci uniknout ze stylu moderního života, který zřejmě nenabízí jiné způsoby žití než nám poskytují velké západní společenské a ekonomické ideologie. Osud této země, zdá se, má mnoho společného i s nedostatky naší vlastní společnosti a s životy jednotlivců, což by mohlo sloužit jako vysvětlení proč Tibet je populárnější než Libérie, Rwanda nebo jiné krizové země.

Tibet je jeden z nejvýznamnějších míst buddhismu, který se tady vyskytuje jako Mahayana – systém buddhistických učení, nacházejících se především v pásmu od Indie do východní Asie, s mnohými stoupenci i na Západě. Od doby invaze čínské armády v letech 1949-50 muselo mnoho Tibeťanů emigrovat. Podle odhadů žije 111 170 mimo původní oblasti, většina z nich v sousední Indii. S emigranty se šířila i oblíbenost tibetské varianty buddhismu.

Historická oblast se zásadně liší od dnešní „Tibetské autonomní oblasti“ (anglicky „Tibet Autonomous Region“, TAR), která byla vytvořena 1965 a kterou spravuje čínská vláda pomocí velkého čínského podílu tamějšího obyvatelstva. Když tibetská exilová vláda a exilová komunita mluví o Tibetu, označují tím však oblast, která zahrnuje i provincie Amdo a východní Kham. Kromě 6 milionu Tibeťanů, kteří se živí především zemědělstvím a chováním zvířat, žije v Tibetu podle odhadů 7,5 milionu Číňanů, kteří převážně jsou podnikatelé, poskytují služby a samozřejmě i pracují pro oblastní vládu. Většina Číňanů však bydlí v oblastech Amdo a Kham, které centrální vláda počítá k jiným provinciím než TAR.

Hlavní město Tibetu je Lhasa, tibetský jazyk patří k skupině tibetobarmských jazyků. Kulturně je Tibet blízký Bhútánu. Méně známé než mantry jsou jako součást kulturního dědictví kaligrafické práce. Tibetská exilová komunita zmiňuje anekdotu, jak se čínská komunistická vláda snažila zneužit tradiční tibetskou kaligrafii pro propagandistická hesla, když nechala psát „Ať dlouho žije Mao Ce-tung“. Číňané však nevěděli, že ce-tung v tibetštině znamená „krátký život“, takže nic netušíce přáli dlouhý život Krátce žijícímu Maovi.

Zájem Západu o Tibet se bezpochyby nezakládá pouze na náboženství a kultuře. Utrpení tibetského lidu pod drtivou nadvládou Číny je jasnou ukázkou porušování lidských práv, k čemu přichází v celé Číně. Obhájci lidských práv Amnesty International a Human Rights Watch informují o zatčení Tibeťanů za pouhé nenásilné vyjádření kritického názoru a za jejich náboženské přesvědčení. Oběti režimu byly uvězněny až na mnoho let. Médiím jako internetovým blogům bylo zabráněno svobodně psát o Tibetu.

Zástupci čínské moci kromě toho používají nadměrné násilí až střelné zbraně proti kritikům režimu a lidem pokoušejícím se utéct ze země. Podle jejich zahraničních zpráv zastřelili pohraničníci v roce 2006 sedmnáctiletou jeptišku, přičemž čínské úřady dodnes nedokázaly celý případ objasnit. Tibet je proto významný i tím, že poskytuje světu pohled na fungování obrovské státní mašinérie. Pro Čínu je začátek nového tisíciletí blahodárná doba odpuštění od starých hříchů– stačilo jen ekonomicky posílit a olympijské hry se k nové image krásně hodí. Tibet je však skvrna na této image.

Zdroje:

Amnesty International
Human Rights Watch
Tibetská exilová vláda

Christoph Amthor