Peníze nebo sociální služby?
8. 3. 2004
Milena Černá [e-Informační bulletin SKOK] -
Současná bouřlivá situace okolo Ministerstva práce a sociálních věcí a dotací občanským sdružením systémovým změnám nepřeje. Nestátní neziskové organizace se cítí ohroženy. Přestože letošní dotace občanským sdružením ze státního rozpočtu činí 1,2 miliardy Kč, určitě ohroženy jsou, nepřispějí-li kraje na služby pro své občany organizacím, které poskytují sociální služby v jejich regionu. Letošní zásada rozdělování dotací nestátním poskytovatelům sociálních služeb – ministerstvem trochu chaoticky a se zpožděním sdělená – zní: dvě třetiny od ministerstva, třetinu od svého kraje. Nejde tu o plnou výši nákladů jako u krajských domovů důchodců a ústavů sociální péče, ale o výši loňských dotací, s níž jsou ty letošní poměřovány, a která tak jako tak nemůže přesáhnout magických 70 % skutečných nákladů.
Rozdělení zdroje financování občanských sdružení na centrum a kraje s sebou přináší nejistotu, zvýšení nákladů na správu a v konečném efektu i nižší dotace jednotlivým subjektům. Bohužel nahrává i systému-nesystému známostí na ministerstvu i na krajích. Jenže… každá strana má svůj dobrý důvod: Ministerstvo práce a sociálních věcí se brání tím, že Poslanecká sněmovna neschválila zákon o rozpočtovém určení daní, který měl zavést systém i do financování sociálních služeb. Ministerstvo financí argumentuje tím, že až do přijetí daňové reformy nemůže financovat občanská sdružení ze sdílených daní.
Kdyby šlo o jiný druh činnosti než právě poskytování sociálních služeb, třeba by bylo možné uklidnit se a počkat. Avšak nestátní organizace, které současný systém financování již dvanáct let udržuje v napětí, budou-li moci vyplatit mzdy a po celý další rok poskytovat sociální služby, nejsou v situaci, že by mohly své klienty na přechodnou dobu poslat domů nebo je přestat navštěvovat v jejich domácnostech. Jak jen se neobjeví street-worker na známém místě, už jeho klienti tuší, že tato služba skončila. Pracovníci občanské poradny těžko mohou vysvětlovat, že poradu a pomoc žadatelům poskytnou, až přijdou „ministerské“ peníze. Chráněné bydlení, s velkou námahou vybudované pro skupinu zdravotně postižených, pošle své klienty na ulici?
Sociální služby jsou služby v obecném zájmu. Je absurdní, že v České republice v roce 2004, v roce vstupu do Evropské unie, stále platí předlistopadový zákon o sociálním zabezpečení. Je absurdní, že po reformě veřejné správy, která před čtyřmi lety uvedla do života krajská zastupitelstva a krajské úřady, jsou sociální služby financovány podle tohoto zákona a jedné vyhlášky z roku 1991. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky neschválila zákon o rozpočtovém určení daní, a tak se dále improvizuje. Je to obecný zájem nebo nezájem?
Ještě větší absurditou je názor, že budou-li sociálně potřební dostávat peníze na sociální služby, jak se dozvídají s určitým zjednodušením z médií, nebude třeba žádné služby zřizovat, protože přece „každý sedí nejraději doma“. Mudrováním a bezkoncepčním tlacháním se spravedlivý a efektivní systém nevytvoří. Společnost potřebuje mechanismy sociální ochrany. Ochranu lidských práv lidí závislých na užívání sociálních služeb. Jejich měřitelnou kvalitu. Dostupnost. Registr sociálních služeb, z něhož si budou moci uživatelé vybrat. Budou-li sociálně potřební dostávat peníze „na ruku“, kam si půjdou služby nakoupit? Je to dlouhý spor o to, zda bylo dřív vejce nebo slepice. Sociálně potřební bez peněz nebudou moci využívat sociální služby. Sociální služby se nevytvoří tím, že budou mít sociálně potřební peníze.
Zákon o sociálních službách, jak jej od roku 1997 připravuje ministerstvo práce a sociálních věcí, měl být předložen do konce března. Spor o to, zda dát sociálně potřebným peníze (na ruku) či financovat síť sociálních služeb podle normativu (na hlavu), je již několik let jeho brzdou. Opět žádá ministerstvo předsedu vlády o odklad předložení věcného záměru zákona.
A „nestátní“ poskytovatelé sociálních služeb? Kdo jejich práci ocení? Žádné občanské sdružení poskytující sociální služby po roce 1989 nevzniklo k osobnímu prospěchu svých zakladatelů. Od tíživých začátků až po tíživou současnou existenci naplňují zásady veřejné prospěšnosti. Nakonec nejde ani tak o ně samotné jako o osud těch, kdo jejich sociální služby užívají.
Milena Černá, předsedkyně o. s. SKOK
Článek jsme převzali z únorového čísla e-Informačního bulletinu SKOK.
Milena Černá
|
