|
G8 nedokázala zastavit obchod se zbraněmi
9. 7. 2002
Michaela Sabová [AI] -
Vlády sedmi zemí ze skupiny G8, osmi ekonomicky nejvyspělejších zemí světa, jmenovitě USA, Ruska, Francie, Velké Británie, Německa, Itálie a Kanady, se nedokázaly dohodnout na regulaci obchodu se zbraněmi a přispívají tak k vážnému porušování lidských práv v rozvojových zemích a k maření miliónů lidských životů, především v Africe, stojí v dnešním prohlášení Amnesty International.
V novém vydání „The Terror Trade Times“ popisuje Amnesty International případy, kdy jednotlivci, obchodní společnosti nebo vlády jmenovaných zemí podporovali ozbrojené jednotky, které mají na kontě vážná porušování lidských práv, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.
Současnou „válku proti terorismu“ Spojených států doprovázejí vydatné přesuny vojenských prostředků do zemí, kde se vlády o ochranu lidských práv starají jen minimálně.
Objem vojenské podpory od Spojených států byl zachován nebo zvýšen pro státy jako Izrael (2,04 mld. USD), Egypt (1,3 mld. USD), Jordánsko, Tunis nebo Kolumbie. Vojenská pomoc zemím, jako Saúdská Arábie nebo Turecko, zůstává na dřívější úrovni. Kongres Spojených států navíc zvažoval schválení zákona o naléhavé dodatečné pomoci, který by umožňoval uvolnit dalších 1,3 mld. USD. Tyto peníze měly být využity na nákupy zbraní, výcvik vojáků, financování poradců a vojenských základen pro Afghánistán, Pákistán, Indii, Tádžikistán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Ázerbajdžán, Gruzii, Turecko, Somálsko, Jemen, Keňu, Indonésii a Filipíny – tedy pro země, kde jsou lidská práva závažně a systematicky porušována.
Vlády států G8 slíbily, že se situací v Africe budou zabývat při příští schůzce v Kanadě v červnu 2002. Co to ovšem znamená doopravdy?
Podle dostupných informací se vývoz samopalů typu Kalašnikov z Ruska do Afriky od roku 1999 neustále zvyšoval, a to přesto, že tyto zbraně byly nasazeny při mnoha ozbrojených konfliktech k hrubému porušování lidských práv. Z Ruska byly také vyváženy zbraně do problematických oblastí, jako je Etiopie, Eritrea a Somálsko, země střední a jižní Afriky včetně Zimbabwe.
Britská vláda povolila přepravním leteckým společnostem dovážet zbraně ozbrojeným jednotkám do Konžské demokratické republiky, které jsou zodpovědné za mimosoudní popravy, mučení a znásilňování v konfliktu, který si vyžádal 2,5 mil. obětí. Pokud jsou zbraně shromažďovány a nakládány mimo území Velké Británie a nejsou přepravovány do země pod embargem OSN, je takové obchodování podle zákonů Velké Británie naprosto legální.
Obchodníci přes kontakty v jiných zemí obcházeli nezavazující embargo Evropské unie z roku 1993 na transport zbraní do Konžské demokratické republiky. Právní řád Velké Británie nezakazuje přepravním společnostem, aby byly v zahraničí pro převozy zbraní využívány. Vláda Velké Británie tedy nesplnila jeden ze svých významných volebních závazků, že „zavede kontrolu nad aktivitami obchodníků se zbraněmi a jejich přepravců ať jsou kdekoliv“.
Německá vláda povolila v letech 1999 a 2000 vývoz ručních a lehkých zbraní do afrických zemí, mimo jiné do Egypta, Keni, Namibie, Nigerie, Senegalu, JAR, Tanzanie, Zambie a Zimbabwe. Mezi vyvážené zbraně patřily revolvery, pistole, lovecké pušky a munice. Ve výroční zprávě německé vlády ovšem údaje o vyvezených zbraních chybí a není možné ani ověřit, jestli byly zbraně doručeny policii a armádě. Ruční zbraně byly navíc vyváženy nepřímo prostřednictvím smlouvy o licenci na výrobu, takže německé zbraně pak byly vyráběny v zemích, které by přímé povolení k exportu od německé vlády nedostaly.
Poslední francouzské vlády zajišťovaly vojenské a bezpečnostní vybavení a výcvik pro většinu frankofonních afrických států, často bez ohledu na stav dodržování lidských práv. Zbraně, které zahrnovaly kulomety s malým kalibrem, samopaly, lehké střelné zbraně a ruční rakety, byly v roce 1999 vyvezeny do Burkina Faso, kterou OSN označila jako překladiště pro armádu v Libérii, pro bezpečnostní síly v Sierra Leone a pro Kamerun, kde vojáci v roce 2000 údajně nezákonně popravili stovky lidí. Navzdory skandálu se zbraněmi pro Angolu, které zajišťovali francouzští obchodníci, nepokrývá ani nová právní úprava obchody organizované odjinud než z Francie.
Během prvních deseti měsíců roku 2001 dorazily z Itálie do Afriky ruční zbraně v hodnotě 16 mil.Euro. Mezi jinými byly zbraně určeny pro Nigérii (6 mil.Euro) a pro Keňu (2,5 mil.Euro), tedy pro země, v nichž se bezpečnostní síly opakovaně dopouštěly porušování lidských práv za použití zbraní.
Kanadská společnost Talisman Energy zdůrazňuje své investice do sociálních rozvojových projektů v Súdánu, jakými je stavba nemocnice a několik silničních staveb. Společnost Talisman Energy se ale také podílela na stavbě přistávací dráhy, kterou používalo armádní letectvo jako základnu pro bombardování civilistů v oblastech označených vládou za bašty rebelů.
Na konferenci OSN „O nedovoleném obchodu s ručními a lehkými zbraněmi a všech jeho aspektech“ v červnu 2001 byl schválen Plán akce, který obsahoval i doporučení vládám. Amnesty International tuto iniciativu přivítala, Plán akce byl ale zbaven jakéhokoliv dopadu na ochranu lidských práv, a to především Spojenými státy, Čínou, Ruskem a za podpory klíčových členů Hnutí neutrálních (Non-Aligned Movement). V Plánu akce není ani zmínka o „porušování lidských práv“, „válečných zločinech“ nebo „zneužití zbraní“. Plán akce neobsahuje závazná detailní opatření, která by zajistila ochranu lidských práv pověřením nějakého státního úřadu, aby na vývoz zbraní dohlížel.
Všechny státy mají základní zákonnou povinnost odhadovat, jestli je pravděpodobné, že exportované zbraně, bezpečnostní vybavení nebo vojenský výcvik budou zneužity k porušování lidských práv. Musí zajistit, aby se podobnými obchody vědomě na porušování lidských práv nepodílely, uvádí se dále v prohlášení Amnesty International.
Přeprava zbraní není zákonná proto, že ji sjednal vládní agent nebo že vládní úředníci přepravu schválili. Zákonná je jedině tehdy, je-li prováděna v souladu s mezinárodními standardy.
Michaela Sabová
|
|
 |
|
