Zahraniční investice a CzechInvest jako faktory destabilizující demokratický právní stát

Program GARDE – Globální odpovědnost Ekologického právního servisu (GARDE-EPS) představil analýzu „Zahraniční investice a CzechInvest jako faktory destabilizující demokratický právní stát“, vycházející  ze zkušeností právníků GARDE-EPS získaných na případech velkých zahraničních investic nadnárodních korporací na území ČR, jako jsou např. Nemak v Havrani u Mostu, Toyota Peugeot Citroën Automobile v Kolíně, LG. Philips Displays v Hranicích nebo v současnosti nejsledovanější - stavba automobilky Hyundai v Nošovicích.

Publikace analyzuje dopady investic nadnárodních korporací na právní řád a demokratické zřízení České republiky s cílem otevřít veřejnou debatu a dosáhnout systémových změn, které by současný stav napravily. Vzhledem ke komplikovanosti a provázanosti zkoumaného tématu se analýza dotýká mnoha problematických bodů spolupráce veřejné správy se soukromým sektorem. Ta totiž vytváří prostor pro korupci, vznik střetu zájmů a zásadním způsobem oslabuje ochranu veřejných zájmů a práv zaručených Listinou základních práv a svobod. Analýza identifikuje tyto problematické body:

1) CzechInvest – podhoubí střetu zájmů

Státní agentura CzechInvest zastává výraznou roli v realizaci zahraničních investic na území ČR. Jedním z jejích základních úkolů je lákání a podpora zahraničních investorů. „Agentura CzechInvest představuje model organizace institucionálně propojující veřejný a soukromý sektor spojený zájmem na realizaci zahraničních investic. Tím dochází k vytváření kanálů, kterými může soukromý sektor ovlivňovat činnost veřejné správy na celostátní úrovni a zvyšování rizika střetu zájmů a korupce,“ říká jeden z autorů analýzy Pavel Franc.

„CzechInvest například spolupracuje se Sdružením pro zahraniční investice (AFI), fakticky uzavřenou skupinou soukromých subjektů poskytujících služby zahraničním investorům, které sám založil. Obě organizace jsou dále propojeny řadou osobních a institucionálních vazeb, z nichž některé mohou mít i trestněprávní aspekty,“ dodává Pavel Franc. Analýza proto obsahuje návrhy jak tento negativní stav netransparentních vztahů CzechInvestu se soukromým sektorem omezit.

2) CzechInvest se podílí na vytváření legislativy týkající se jeho samotného. Díky tomu omezuje možnost svého postihu z hlediska zákona o střetu zájmů.

Do výsledné podoby legislativy se promítají zájmy samotného CzechInvestu a s ním spojených soukromých subjektů. Tento stav lze ilustrovat na příkladu udělování investičních pobídek. Dle platné legislativy jsou posudky na žádosti o investiční pobídky zpracovávány agenturou CzechInvest. Posouzení žádostí o investiční pobídky tak provádí organizační složka státu, která má podle svého statutu podporovat příchod zahraničních investic. „Vadné nastavení systému udělování investičních pobídek tak dle autorů často vede k podpoře projektů jejichž realizace vyžaduje porušení zákona a zásah do právem chráněných zájmů.

Jedním z možných řešení by podle autorů publikace bylo vytvoření meziresortní komise pro posuzování a rozhodování žádostí o udělení investiční pobídky a zavedení účasti veřejnosti v celém procesu.

3) Řádný výkon státní správy je negativně ovlivňován smluvními závazky státu a územních samosprávných celků vůči investorům.

Smlouvy mezi investory a územními samosprávnými celky či státem často obsahují závazky, jejichž jediným smyslem je odstranění administrativních překážek a urychlení realizace investice. Zájem obce nebo kraje na úspěšné realizaci investice bývá vyjádřen např. závazky spolupráce s investorem, poskytnutí součinnosti při získávání rozhodnutí a povolení, zdržení se kroků škodlivých projektu apod.. V některých případech obsahují smlouvy i ustanovení podmiňující realizaci investice vydáním potřebných správních aktů, determinují obsah vydávaných povolení, případně stanovují závazný harmonogram jejich vydávání.

„Obce a kraje, které existují jako základní územní samosprávné celky, vykonávají mimo vlastní samosprávu na základě pověření také státní správu, typicky vydávání povolení potřebných k realizaci investice. Přijetím takovýchto závazků pak samospráva deklaruje, že bude využívat svého postavení daného jí zákonem k tomu, aby ovlivňovala nezávislý výkon státní správy. A to i přesto, že by představitelé obecní či krajské samosprávy de iure neměli mít možnost do výkonu státní správy, kterým povolování investice ve správních řízení je, v zásadě jakkoliv zasahovat,“ říká právník GARDE-EPS Jiří Nezhyba.

4) Investoři staví nezákonné stavby bez rizika jejich odstranění.

Investoři se dle zkušeností GARDE-EPS v mnoha případech vědomě a bezprostředně podílejí na nezákonnostech v rámci povolovacích procesů, přesto však nenesou téměř žádné riziko v případě, že jsou nezákonná rozhodnutí zrušena. „Konkrétně lze tento problém pozorovat v procesu povolování staveb,“ říká Jiří Nezhyba. „Současná legislativa nastoluje stav, kdy ačkoliv např. účastník řízení z řad dotčené veřejnosti – soused nebo občanské sdružení -, od počátku namítá řadu věcných či procesních námitek, které však nejsou správními orgány reflektovány, což pak vyústí v nezákonné rozhodnutí, nelze v zásadě dosáhnout faktické nápravy tohoto nezákonného stavu. Stavba, ačkoliv při důsledném posouzení a respektování práva by za daných podmínek nemohla být vůbec realizována, stojí a její odstranění je nemožné,“ dodává Nezhyba.

5) Města či kraje žádají odbory svých vlastních úřadů o vydání povolení.

Přípravu tzv. průmyslových zón realizovaly územní samosprávné celky často ve vlastní režii s využitím městských a krajských rozpočtů, popřípadě s využitím financí ze státního rozpočtu a programů CzechInvestu. „Pokud je obec či kraj investorem výstavby průmyslové zóny a její infrastruktury, jsou pak její představitelé logicky sami výrazně ekonomicky a politicky zainteresovaní na výsledku správních řízení o povolení těchto zón a staveb v nich. O povolení k výstavbě průmyslové zóny či záměru investora přitom obec či kraj obvykle samy, resp. v zastoupení investora žádaly a žádají přímo některý z odborů svého vlastního úřadu. Fakticky tedy dochází ke stavu kdy zaměstnanec úřadu rozhoduje o vydání povolení pro vlastního zaměstnavatele.“ říká Jiří Nezhyba.

Výše zmíněné skutečnosti ukazují, že veřejná správa často není schopna zabránit negativním environmentálním, ekonomickým a společenským dopadům, které jsou s aktivitami nadnárodních korporací spojeny, popřípadě na nich dokonce aktivně participuje. „Ochrana některých veřejných zájmů tak tváří v tvář silným korporátním subjektům selhává a společenské jevy, které jsou s realizací velkých zahraničních investic spojeny, ohrožují samou podstatu demokratického právního státu,“ konstatuje Pavel Franc.

Návrhy možných řešení zmíněných problémů:

• Rezignace CzechInvestu na členství v AFI
• Ukončení spolupráce s AFI
• Novelizace zákona o střetu zájmů
• Uplatnění konkurenční doložky v pracovních smlouvách zaměstnanců CzechInvestu
• Zákonná úprava lobbyingu
• Vytvoření meziresortní odborné komise pro posuzování a rozhodování žádostí o investiční pobídky
• Zavedení účasti veřejnosti ve správním řízení o udělení investiční pobídky
• Obligatorní posuzování efektivnosti vynakládaných pobídek ve správním řízení o jejich udělení
• Povinné posouzení vlivů na životní prostředí jako podklad pro rozhodnutí o žádosti
• Mírnější kritéria pro dosažení odkladného účinku a předběžného opatření podle soudního řádu správního
• Rozšíření důvodů pro odstranění stavby podle stavebního zákona
• Novelizace správního řádu

Autor článku: GARDE - EPS

Kontakt:

Jan Šrytr
Program GARDE – Globální odpovědnost
Ekologický právní servis
Tel: +420 545 575 229, Mobil: +420 775 910 054
E-mail: jan.srytr@eps.cz

Poznámka pro redaktory:

Ekologický právní servis je občanské sdružení právníků chránící životní prostředí a lidská práva pomocí právních prostředků. Program GARDE – Globální odpovědnost se věnuje tématu odpovědnosti nadnárodních společností a konkrétním kauzám významných zahraničních investic v ČR.

Více informací na: www.responsibility.cz nebo www.eps.cz

Práce GARDE - EPS na této analýze byla podpořena ze strany Nadace rozvoje občanské společnosti (www.nros.cz) v rámci programu „Transition Facility“ financovaného ze zdrojů Evropské unie, Nadace Open Society Fund Praha (www.osf.cz) a Open Society Institute Budapest (www.soros.org). Za obsah této analýzy je výhradně odpovědný jeho autor a nelze jej v žádném případě považovat za názor Evropské unie.