Nová právní úprava v oblasti hluku a její aplikace v praxi

19. 4. 2004 - Eva Tylová

Tyto limity jsou uvedeny v Nařízení vlády č. 502/2000 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Jsou stanoveny zvlášť pro venkovní prostor a zvlášť pro obytné prostory. V obytné budově může být ve dne nejvýše 40 db, uplatňují se korekce podle účelu zařízení a denní doby (např. pro obytné místnosti v noci platí 30 db). Pro venkovní prostor je limit ve dne 50 db s příslušnými korekcemi (pro staré zátěže je korekce +12 db, to znamená 62 db, ale je možné připočítat další korekci 5 db). Za starou zátěž je obvykle brána komunikace provozovaná před účinností zákona. Samozřejmě se zátěž vztahuje k počtu aut, která po komunikaci jezdila před účinností zákona.

Pokud vlastníci či správci pozemních komunikací, jejichž užívání bylo povoleno před 1. lednem 2001, nejsou schopni limity dodržet, mohou požádat o výjimku příslušný orgán hygienické služby, a měli tak učinit do 1. ledna 2003. K získání povolení musí však prokázat, že hluk byl omezen na rozumně přijatelnou míru a provozem nebude ohroženo veřejné zdraví. Rozumně dosažitelnou mírou se rozumí poměr mezi náklady na protihluková opatření a jejich přínosem ke snížení hlukové zátěže. I když toto ustanovení umožňuje široký výklad, přece jen ho v žádném případě nelze vykládat tak, že opatření nebudou provedena.

Povolení je časově omezené a má umožnit vlastníkovi či správci komunikace, aby příslušná protihluková opatření provedl. Opatření mohou být technického rázu - to znamená vybudování protihlukových barier, výměna oken, ale také organizačního, což představuje omezení v dopravě vedoucí ke snížení počtu vozidel na komunikaci. Opatření organizačního rázu vedoucí ke snížení dopravy jsou samozřejmě cennější, protože umožní splnit nejen limity pro hluk, ale obyvatelům přinesou i řadu dalších zlepšení - zejména snížení emisí, zvýšení bezpečnosti atd.

Jaký je skutečný stav plnění zákona? Vlastníci a správci komunikací zákon nerespektují

Stav plnění povinností je neuspokojivý, a to přesto, že zákon vyšel ve Sbírce zákonů již před třemi roky. Jeho platnost byla dokonce několikrát odsouvána (např. v roce 2002 byl posunut termín pro možnost podání výjimky z 1. 1. 2002 na 1. 1. 2003) právě proto, aby se vlastníci a správci mohli na plnění povinností ze zákona připravit.

Velká města jako Praha, Ostrava, Olomouc mají podle pracovníků Státního zdravotního ústavu problém. Konkrétní informace lze najít na internetových stránkách SZÚ: Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku, Centrum hygieny životního prostředí.

Podle informace z hygienické služby v hl. městě Praze, Technická správa komunikací v Praze doposud výjimku udělenu nemá. Neuvěřitelné je, že přes jasně stanovenou povinnost ze zákona, Technická správa komunikací téměř žádná opatření nečinní. Na plnění zákona je vyčleněno cca 8 mil Kč, přitom opatření by si vyžádala miliardy korun. Znovu opakuji - o platnosti zákona vědí povinné osoby již 3 roky. V Praze jsou přitom do dopravy investovány desítky miliard korun ročně. Tyto investice ovšem spíše zatížení dopravou zvyšují!

Obdobně je na tom Ředitelství silnic a dálnic - správce silničních komunikací v České republice. Ze Státního fondu dopravní infrastruktury, který je v kompetenci Ministerstva dopravy a telekomunikací, obdrželi namísto miliard korun cca 20 mil. Kč. Možná se můžeme ptát, kdo spíše než státní instituce by měl dodržovat zákon? Neplnění povinností umožňuje ukládat sankci až ve výši 2 mil. Kč. Zatím nebyla udělena žádná.

Podle hlavního hygienika ČR Michaela Víta dochází nadměrným hlukem k poškozování zdraví mnoha lidí. Ztráty na zdraví a jejich léčení jsou velmi nákladnou záležitostí. Nadměrný hluk urychluje vznik civilizačních chorob, jako jsou vysoký krevní tlak, infarkt či poruchy imunitního systému a zhoršuje jejich průběh.

Občané by se měli domáhat svého práva. To znamená žádat po správcích komunikací proměření hluku v bytových i venkovních prostorech a v případě, že měření prokáže nedodržování limitu, žádat provedení nápravných opatření. V případě, že jim nebude vyhověno, doporučuji podat stížnost na příslušný hygienický orgán.

Ing. Eva Tylová
Vystudovala Fakultu jaderného a fyzikálního inženýrství ČVUT. Od roku 1993 pracovala na Ministerstvu životního prostředí v odboru rizikových faktorů a odboru sanace starých zátěží. V letech 1998 - 2002 vykonávala funkci náměstkyně ministra životního prostředí a ředitelky technické sekce. V letech 2002-3 byla pověřena řízením České inspekce životního prostředí. V současnosti působí jako poradkyně pro životní prostředí pro asociaci občanských sdružení Zelený kruh.

Parlament projednává novou právní úpravu - 6. 5. 2004 - Monika Kašparová Zájemce o řešení problematiky hluku bych ráda upozornila na nový návrh zákona o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí, který minulých dnech prošel 1. čtením v Poslanecké sněmovně. Nyní je tedy vhodná doba na otevření diskuse o problematice hluku i pro zpřesnění legislativní úpravy podle zkušeností z praxe. Návrh nového zákona připravilo Ministerstvo zdravotnictví na základě příslušné evropské směrnice, jejímž cílem je snižování hluku ve vnějším prostředí, zejména z velkých zdrojů - dopravy, průmyslových zařízení, výstavby apod. Zákon předpokládá vytvoření tzv. hlukových map a akčních plánů na snižování hlukového zatížení, které by se měly uplatňovat např. v územním plánovaní. Měly by ale i zvýšit informovanost veřejnosti. Vzniknout by měly i tzv. tiché oblasti ve volné krajině, které nebudou řušeny hlukem z dopravy, průmyslu, ale i rekreačních aktivit. Návrh zákona však nezpřísňuje povinnosti a sankce pro původce hluku (stávající zákon o ochraně veřejného zdraví, kterému se v komentáři věnuje Eva Tylová, se nikterak nemění), spíše jen vytváří podmínky pro koncepční řešení do budoucna. Návrh zákona o snižování hluku v následujících týdnech projedná Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví. Schůze parlamentních výborů jsou veřejné. Další informace viz: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=4&T=639 ODPOVĚDĚT

Hluk silničních vozidel - 11. 5. 2004 - Stanislav Souhrada Vážená paní Tylová! Četl jsem Váš příspěvek na adrese http://ecn.cz/index.stm?apc=zkvx1173256&sh_itm=abde31b51c4e543767540663d7d4b8dc&nocache=1&add_disc=1#disc a chtěl bych doplnit toto: Dopravní předpisy výslovně stanoví, že závada na výfukovém potrubí je jednou z těch závad, kdy je vozidlo nezpůsobilé silničního provozu, ale je umožněno tzv. nouzové dojetí. Povšimněte si, prosím, že některá vozidla téměř nejsou slyšet. U jiných je tomu naopak! Policie ČR nyní (konečně) provádí častější kontroly na našich silnicích, ale tzv. výfuky zjevně nejsou ve středu její pozornosti. Na komunikacích ale stále přibývá vozidel, jejichž hlučnost nemá daleko k hluku vydávaném letadly. Motocykly, na nichž jezdí škůdci životního prostředí, jsou v podstatě pneumatická kladiva. Domnívám se, že majitelé osobních automobilů odkládají výměnu výfukového potrubí, motocykly nemají tlumiče pravděpodobně záměrně, aby i lidé se značně poškozeným sluchem nepřeslechli, že okolo projíždí PÁN SILNIC (já je tituluji v soukromí jinak). Existuje Evropská směrnice o hluku vydávaném z jedoucích vozidel, zvlášť pro každý druh silničního vozidla. Změna z. 258/2000 musí být doprovázena vynucováním povinností u uživatelů silničních komunikací, zde konkrétně se jedná o to, aby vozidlo mělo v pořádku tlumení. Nezmizí-li z našich silnic vozidla nemající v pořádku tlumení, přistoupím v roce 2005 k nějaké formě protestu. S přátelským pozdravem a přáním příznivého životního prostředí Stanislav Souhrada, Putim frankminek@seznam.cz ODPOVĚDĚT