Nová připomínka smutných osudů

15. 3. 2005 - Martin Řezníček, BBC

V Jeruzalémě bylo slavnostně otevřeno nové muzeum holocaustu. Správci více než půl století starého památníku Jad Vašem, který je největší tragédii v dějinách židovského národa věnován, se rozhodli, že je na čase dodat místu takového významu nový vzhled.

U vchodu do nového muzea historie holocaustu vítá návštěvníky pro tento účel speciálně vytvořené umělecké dílo - videoinstalace, v níž se na trojúhelníkové stěně muzea prolínají promítané záběry běžného života v židovských čtvrtích předválečné Evropy.

Záměr nově uspořádané expozice je od první chvíle zřejmý: oživit památku zemřelých, najít v masovém šílenství holocaustu příběhy jednotlivců, a přiblížit tak okolnosti největší organizované vraždy v dějinách lidstva v osobní rovině. V každé galerii jsou vedle vystavených exponátů obrazovky, na nichž ti, kteří holocaust přežili, vyprávějí své příběhy. Ovšem nejsou sami, kdo k návštěvníkům promlouvá - slyšet jsou zde i hlasy nacistů, například Heinricha Himmlera, šéfa jednotek SS. Říká zde svým mužům, že se vražděním Židů zapíšou zlatým písmem do dějin.

Lidské osudy uprostřed genocidy

Muzeum je fenomenální. Jeho síla spočívá právě ve spojení příběhu průmyslově organizované genocidy s životními osudy jednotlivců, kteří jí padli za oběť. Kamkoli se v muzeu podíváte, uvidíte věci, které jim patřily: jejich náramky, kapesní hodinky či kufry.

Vidět je zde i polovina železničního vagónu, v jakých byli Židé transportováni do koncentračních táborů. A pod ním leží na zemi dopis, který po cestě z Francie do Osvětimi vyhodila z vlaku jistá Ester Frankelová, násilně odtržená od dvouletého syna Richarda: "Jsem ve vlaku. Můj Richard - nevím, co se s ním stalo. Zachraňte mé dítě, mého malého nevinného synáčka. Jak asi musí plakat! Naše utrpení je proti tomu nic. Moje srdéčko, můj Richard, moje dušička je daleko a nikdo ho neochrání."

Poselství holocaustu

Jad Vašem je často první zastávkou při návštěvách zahraničních hodnostářů v Izraeli. Podle mnohých je tento památník nejbytostnější připomínkou, proč samotný stát Izrael existuje. Izraelský historik Tom Segev ale varuje před jednorozměrnou interpretací holocaustu: "Otázka je, co si s holocaustem počít. A já mám pocit, že my velice často opomínáme dostatečně zdůrazňovat humanistické ponaučení, které z něj plyne."

"Zdůrazňujeme národně sionistické politické prvky holocaustu, ale nepřipomínáme si už tak často, že nám památka holocaustu velí bránit demokracii a lidská práva a bojovat s rasismem."

Předseda památníku Jad Vašem Avner Šalev ubezpečuje, že hlavní záběr nového muzea je jiný. Ponaučení, které si z hocolaustu bere, je podle něj humanistické, nikoli nacionalistické: "Poselství je takové, že my jako lidské bytosti máme velkou zodpovědnost za prosazování základních hodnot, které tvoří osnovu lidské koexistence."

S tím, jak nás postupně opouští ti, kteří běsnění druhé světové války zažili na vlastní kůži, se holocaust pomalu přesouvá ze sféry živé paměti do sféry historie. Možná, že tuto přeměnu nejlépe charakterizuje právě otevření nového izraelského muzea holocaustu.