Zvířata zde nejsou pro naše užívání
20.12.2004
Autor: Lubomíra Chlumská
Dalších 11 tisíc zvířat každou jednotlivou hodinu umírá v pokusných laboratořích. Tato zvířata si předtím často prošla skutečným peklem, ovšem zdaleka ne ve všech případech „pro dobro lidstva“. Často to je například pro výrobu kopií léků, které už na trhu existují, jen vyráběné jiným výrobcem. Pro opakování pokusů, které už byly provedeny. Pro zkoušení drog, tabákového kouře nebo zbraní. Pro testování ředidel, barviv nebo motorových olejů. Avšak i tam, kde se zkoumají vážné lidské nemoci a léky na ně, je jedno zásadní "ale" - totiž že zvířecí organismus je odlišný od lidského a historie sama ukázala, že výsledky pokusů na zvířatech, draze zaplacené bolestí a utrpením, nejen že nemusejí být pro lidi přínosem - mohou pro ně dokonce být nebezpečné (léky Thalidomid, Mexaform, Eraldin…).
Další tisíce nebo miliony zvířat trpí a umírají například pro luxusní kožešinu, pro pižmo do parfémů, pro vybrané pochoutky, pro zábavu a povyražení nebo pro mnoho dalších myslitelných i nemyslitelných důvodů.
Čím si ale vlastně ospravedlňujeme, že toto všechno provádíme cítícím bytostem? Tím, že zvířata jsou méně inteligentní? Ale i mezi lidmi jsou obrovské rozdíly v inteligenci a v žádném případě na tom nestavíme právo na odlišné ohledy a zacházení. Anebo je to tím, že by zvířata neměla schopnost cítit a trpět? To však víme, že není pravda. Intuitivně to odedávna tušíme a na základě vědeckých poznatků to také máme už dlouho potvrzené.
Je to tedy snad tím, že se my lidé považujeme za něco vyššího, což v našich očích zároveň znamená, že těm nižším nejsme povinováni žádných ohledů? Že si s těmi nižšími můžeme dělat, co chceme, snad také proto, že se nemohou bránit? Takový postoj není člověku cizí, mnohokrát v historii jej aplikoval na příslušníky skupin, které z nějakého důvodů považoval za méněcenné - ať už to byli indiáni, černoši, židé nebo ženy. Indiáni byli loveni stejným způsobem jako dnes lesní zvěř, černoši v Severní Americe a židé v nacistickém Německu byli používáni na pokusy, ženy mnohde byly nebo jsou vnímány jako pouhá pracovní síla a stroj na plození dětí. Dnes jsme však už přijali, že byť zde rozdíly jsou, žádný z nich není morálně relevantní a neopravňuje k bez-ohlednému zacházení.
Ale ve vztahu k přírodě a ke zvířatům, jak se zdá, stále využíváme své moci k tomu, abychom je bez slitování vykořisťovali. Kde se však v tu chvíli ocitají hodnoty, které nás činí lidmi? Kam odkládáme soucit, ohleduplnost, laskavost či smysl pro spravedlnost?
Snad je právě předvánoční doba vhodná k tomu, abychom si uvědomili, že spolu s námi na zemi žijí ještě další miliardy bytostí. Ty také chtějí žít své životy, umějí se radovat nebo tesknit a mohou strádat a trpět. Zvířata zde nejsou výhradně pro náš užitek a jejich životy nejsou bezcenné. Oni si svá práva nemohou vymoci, je na nás, abychom si je uvědomovali a respektovali. Naše lidství by nás k tomu mělo zavazovat.
(Autorka působí v Nadaci na ochranu zvířat)