Sdružení Iuridicum Remedium nesouhlasí se zákazem shromáždění DSSS v Táboře

17. 3. 2010 -, Econnect

Iuridicum Remedium (IuRe) je silně znepokojeno tím, že táborský městský úřad nezákonně omezil svobodu shromažďovací členů a příznivců Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Tento problém je o to tíživější, že se nejedná o první případ.

V roce 2009 IuRe poskytlo právní poradenství organisátorům Queer Pride, jejichž průvod a festival táborský městský úřad se táborský městský úřad dlouho snažil podmínit placeným souhlasem se zvláštním užíváním pozemních komunikací. Teprve po opakovaném vysvětlení, že průvod po ulici je stejně jako jakékoliv jiné shromáždění obecným užíváním veřejného prostranství, neboť čl. 19 odst. 2 i. f. Listiny praví: "Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy," táborský městský úřad od této homofobní nezákonnosti vůči gayům a lesbám upustil.

Nyní podle zpráv medií táborský městský úřad zakázal shromáždění DSSS z důvodu, že je pokračovatelkou Dělnické strany (DS). Přitom dne 15. března 2010 bylo ústavnímu soudu doručeno podání DS proti rozhodnutí nejvyššího správního soudu o jejím rozpuštění. To má podle § 79 odst. 1 věty druhé zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odkladný účinek. To znamená, že DS smí až do rozhodnutí ústavního soudu svou činnost vyvíjet zcela volně jako by rozhodnutí nejvyššího správního soudu vůbec neexistovalo.

Toliko na okraj IuRe poznamenává, že ani fakticky není mezi DSSS a DS kontinuita. DSSS se rozhodla opustit neonacismus (což je stvrzeno i jejími
symboly), nahradit jej xenofobií a vyplnit tak uprázdněné místo po Národní straně. I kdyby však odkladný účinek nenastal a mezi DSSS a DS kontinuita byla, přesto by bylo rozhodnutí táborského městského úřadu nezákonné. Rozpuštění politické strany není jejím zákazem, jak si mylně vykládá laická veřejnost. Rozpuštění politické strany znamená, že stát odpírá dobrodiní právní subjektivity takovému sdružení lidí. Sdružení bez právní subjektivity nemůže kandidovat ve volbách do poslanecké sněmovny, účastníci takového sdružení odpovídají za jeho činnost celým svým majetkem apod. Na základě čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy však: "Každý může činit, co není zákonem zakázáno". Tak i členové DS, pokud by ústavní soud potvrdil rozhodnutí nejvyššího správního soudu, by mohli realisovat své politické svobody zcela volně, včetně svobody shromažďovací.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: