Na Veletrh neziskových organizací přijede britský expert na interkulturalismus

30. 3. 2007 - Pavla Mandátová, Fórum 2000

„Místo, co vypadá jako my – mladí a interkulturní město.“ Tak se bude jmenovat jeho přednáška, jež obohatí doprovodný program veletrhu. Měla by reagovat na současné západoevropské trendy, kdy se města dynamicky mění a stávají se kulturně a etnicky rozmanitými. To s sebou pochopitelně přináší četná úskalí.

Co podle Phila Wooda znamená pojem „interkulturní město“? „V monokulturním nebo „asimilačním“ městě se musí každý podílet na kultuře většiny. V multikulturním městě si zase jednotlivé skupiny udržují své vlastní tradice a jen vzácně se ovlivňují navzájem. A interkulturní město je takové, ve kterém nalezneme širokou škálu rozmanitých etnických a náboženských skupin. Každá z nich může svobodně udržovat své kulturní a náboženské tradice, ale zároveň je součástí sdílené veřejné sféry. Existuje zde snaha stimulovat jednotlivé skupiny k tomu, aby se angažovaly v procesu interakce.“

Skutečnost má obvykle od tohoto ideálu daleko. Největším problémem moderních měst je rostoucí rozdělení společnosti podle třídní, rasové a důchodové linie. To vede k separaci, ignoraci, nedorozumění, zášti a nevyřešeným konfliktům. Pro lokální i ústřední úřady tento trend představuje v lepším případě obtíž, jež však může vyústit v otevřenou hrozbu.

„Politici musí předvést okolí, že kulturní promísení je jediná cesta, kterou může jít město kupředu. Musí podporovat veřejnou sféru plnou života, ve které je možný dialog, spor a nesouhlas, ale ve které bude vždy prioritou hledání společné základny. Musí přidělit moc a peníze „stavitelům mostů“ a ne „hlídačům bran“, říká na jejich adresu Phil Wood.

Těmi, kdo se pokouší nalézt cestu k harmonickému způsobu života, jsou tak často místo nich mladí zástupci neziskových organizací. Jejich činnost je dle Woodova názoru zapotřebí stejně tak jako existence dynamické obchodní sféry či vlády jako síly udržující stabilitu. Právě mladým lidem totiž připisuje největší potenciál pro vytvoření nové formy občanství, která respektuje odlišnost lidí a zároveň představuje společný multikulturní prostor pro všechny. Na příkladech z Velké Británie a jiných zemí ukáže, jak je jejího vytvoření možné dosáhnout.