Český podnikatel podporuje stovku bangladéšských dětí

8. 2. 2006 - Milena Štráfeldová, Radio Praha

Radim Passer tvrdí, že mu tuto pomoc umožňuje jeho podnikatelská činnost: jako jeden z největších českých developerů postavil za uplynulých patnáct let v Praze několik kancelářských budov, ve kterých dnes sídlí velké mezinárodní společnosti. Současně ale přiznává, že v počátcích svého podnikání se pohyboval na samé hraně zákona a jeho bývalí společníci si prý dokonce objednali jeho vraždu, aby ovládli firmu. Svůj dosavadní osobní a podnikatelský život popisuje v právě vydané knize "3 a půl roku, aneb americký sen v Česku", kterou veřejnosti představil toto pondělí. V ní také vysvětluje, proč došlo k zásadnímu obratu v jeho životě a co ho přivedlo k podpoře humanitárních projektů.

"Myslím si, že lidé mají různé důvody, proč podporují charitativní projekty, a takových lidí je celá řada. Mne osobně k tomu motivovala především víra v boha. Svou odpovědnost vnímám i tak, že je třeba pomáhat dalším lidem. Má to i ten rozměr, že když budou moci chudé děti v Bangladéši navštěvovat křesťanskou školu, mají možnost poznat Ježíše Krista. A to je pro mne ta největší motivace, proč pomáhám těmto dětem. Je samozřejmě důležité, aby měly vzdělání, aby se mohly uplatnit, protože v Bangladéši se žije velice těžko. Člověk u nás si to asi těžko dovede představit."

Rodiče v Česku adoptují na dálku zpravidla jedno nebo dvě děti. Vy jste si vybral rovnou stovku. Proč?

"Je to určitě dáno i možnostmi. V televizi jsem viděl starou paní, která měla pouze důchod, a z něj dokázala ještě na dálku podporovat dítě. Myslím si, že ta žena udělala mnohem víc, nežli když řekněme dobře situovaný podnikatel jich podporuje stovku."

Byl jste se někdy přímo na místě podívat? Znáte některé z těch dětí osobně?

"Vzhledem k tomu, že projekt začal v době, kdy se nám měl narodit syn, a dokud byl ještě malý, nechtěl jsem od něj odjíždět. Ale teď už jsme se domluvili, že pokud mi to čas dovolí, v příštím roce bych se tam jel podívat."

Píšou Vám děti z Bangladéše?

"Ano, pravidelně. Ten projekt sto dětí je ovšem relativně nový, takže tam si na dopisy budeme muset ještě počkat. Tři děti ale máme už řadu let a každý rok od nich dostáváme zprávu. A to je velmi povzbuzující."

Podporujete i jiné projekty mimo Bangladéš?

"Samozřejmě, myslím si, že je potřeba pracovat hlavně tam, kde člověk žije. Takže tady v České republice je řada projektů, které chceme uvádět do života. K tomu jsme založili občanské sdružení, které se jmenuje Maranatha a v rámci tohoto občanského sdružení se chceme zabývat poměrně širokým spektrem /projektů/, jak dalším lidem pomáhat."

Zlínská pobočka ADRY v tuto chvíli registruje už více než tisícovku dětí, které na dálku "adoptovali" čeští rodiče. Měsíční příspěvek na jedno dítě v základní škole je pět set korun, adoptivní rodiče však mohou podporovat i středoškoláky či univerzitní studenty. Mohou také financovat kompletní péči o sirotka a v tom případě jejich měsíční příspěvek přesahuje tisíc korun. Mezi dárci jsou jak velké společnosti, například společnosti Audi nebo Tescoma, ale i stovky soukromých osob, které podporují třeba jediné dítě. Desítky dalších dětí v Bangladéši ovšem čekají na svou adopci, jejich seznam zveřejňuje ADRA na svých internetových stránkách.