Hlinecký masopust kandiduje na zápis do seznamu UNESCO

20. 3. 2007 -, Econnect

Masopust je tradiční oblíbenou lidovou slavností, dodnes živě slavenou zejména v některých regionech a převážně pak na vesnicích. Končiny neboli vostatky, tak se nazývá staročeský masopust z okolí Hlinska v Čechách. V několika obcích Hlinecka, ve Vortové, Studnici, Hamrech nebo v Blatnu se dochoval ve výrazné podobě, která se podle dochovaných záznamů nezměnila již po dobu nejméně dvou století.

„Masopustní maškary (masky) téměř beze změn známe od 19. století a to podle dochovaných záznamů. Nemáme pamětníka ze starších lidí, který by to nepamatoval od svých rodičů nebo prarodičů. Ti také masopust slavili ve stejné podobě i maskách, jak se nám dochovaly do dnešních dnů,“ uvádí starosta obce Vortové Jaroslav Šmahel. Záznamy o „vostatcích“ dle něj prý v kronikách chybí, ale o slavení masopustu v minulosti i přesto nemůže být pochyb.

Připravit návrh na kandidaturu na seznam UNESCO je velmi náročné

Folkloristé usilují o to, aby masopustní masky z Hlinecka byly zapsány do seznamu UNESCO jako příklad uchování tradiční lidové kultury. Projekt je pečlivě zpracováván týmem zkušených odborníků, zejména etnografů a existuje zcela reálná šance, že Česká republika by mohla mít druhý zápis v seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Potíž je ale v tom, že ČR zatím stále nepřistoupila k Úmluvě o zachování nehmotného kulturního dědictví. Stát by se tak ale mělo již v letošním roce. „Je to pro nás problém. Česká strana se kvůli tomu nemůže účastnit jednání odborných komisí. To nám ztěžuje práci, jelikož neznáme aktuální podmínky pro podávání přihlášek k zápisu na seznam UNESCO,“ uvádí ředitelka skanzenu Vysočina na Hlinecku Ilona Vojancová, která je členkou týmu etnografů připravujících podklady pro nominaci masopustu na seznam UNESCO. Připravit kompletní návrh s dokumentací přitom není vůbec snadné a musí se přitom postupovat podle daných instrukcí. Pro každý návrh platí jednotná kritéria a totožné osnovy.

„Návrh se skládá z písemné části (velmi složité), daný jev – příslušná národní kulturní či umělecká tradice nebo hodnota se např. musí srovnat s podobnými v rámci Evropy, dále se musí popsat zabezpečení udržitelnosti a ochrany daného jevu minimálně po dobu příštích 10 let a také zpracovat filmová dokumentace. Filmová dokumentace musí být na profesionální úrovni a jedná se konkrétně o dva dokumenty v cizojazyčných verzích – jeden v délce 10 minut a druhý v délce do 60 minut,“ popisuje náležitosti návrhu Ilona Vojancová.

Hlinecký masopust má v rámci ČR ojedinělou tradici

Masopustní obchůzky na Hlinecku jsou výjimečné tím, že v několika vesnicích se udržují v nezměněné podobě po několik generací. Prokazatelně od poloviny 19. století, ale tradice je mnohem starší. Etnografové jsou přesvědčeni, že masopust se slavil už v době o několik století dříve. Navíc i podoba masek, stejně jako jejich funkce je prakticky beze změn. Masky jsou vlastnictvím jednotlivců (v rodinách se tradičně dědí), kteří se za ně jednou v roce převlékají. Masopustní obchůzky na Hlinecku nikdo neorganizuje, žádný soubor či spolek, ale jedná se o spontánní záležitost obyvatel dané obce. Podoba masek a jejich funkce na Hlinecku je jedinečná a u nás se nikde jinde nevyskytuje tak dlouho a beze změn udržovaná.

Masopust se dnes koná většinou o víkendu před popeleční středou. Mluvčí průvodu masek je laufr neboli strakatý – žádá o povolení obec i každého majitele domku, kam masky zavítají. Dále mezi tradiční masopustní postavy patří také rasové, turci, kominíci, kobyly, medvěd, ale i židi či osoba slaměného. Na závěr masopustní obchůzky dochází k obřadu poražení kobyly a poté následuje veselý tanec masek a všech kdo se chtějí k veselí připojit.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

26. 12. 2007

Načerněná...Hanka