Uprchlíci před přírodou

2. 9. 2002 - Mark Townsend, Literární noviny

Je to už čtvrt století, co Marat Fomenko naposledy spatřil ustupující Aralské moře, kdysi životadárnou tepnu regionu a čtvrté největší jezero na světě, ze svého domu. Maratovi začalo živobytí doslova vysychat pod rukama v okamžiku, kdy řeky naplňující Aralské moře byly v horním toku odkloněny do zavlažovacích kanálů pro uzbecká bavlníková pole. Fomenkova rodina se zástupem mnoha dalších směřuje za lepším živobytím do hlavního města Astany. Do své umírající domoviny se již nikdy nevrátí. Mizející jezero vyvolalo ekologickou katastrofu a třicetkrát znásobilo míru nemocnosti. Maratův syn se nakazil tuberkulózou. Doufají, že ve městě najdou lepší zdravotnická zařízení.

Kromě naděje toho Fomenkově rodině už moc nezbývá. Jim ani 25 milionům dalších po celém světě, kteří museli opustit svůj kraj kvůli složitému spletenci pohrom, zahrnujících povodně, sucha, půdní erozi, odlesnění, zemětřesení, nehody jaderných zařízeni či úniky toxických látek.

Jsou ekologickými uprchlíky planety. Asi jste o nich neslyšeli. Světoví politici je rozhodně ignorují. Přestože podle odborníků tato rychle se rozšiřující populace zoufalých, znesvéprávněných a bezprizorných rodin zakládá na jednu z největších krizí lidstva. Podle konzervativních odhadů se tato zapomenutá armáda rozšiřuje o 5000 osob denně, aniž by komukoliv z nich byl mezinárodním společenstvím přiznán status uprchlíka.

Postiženy jsou všechny kouty světa. Rozsáhlé pásy země čelí takovému poškození životního prostředí, které už v něm neumožňuje život. Jen 6000 kilometrů na jih od Aralu sehrávají svou roli v této katastrofě i velké nadnárodní korporace. Hluboko v deltě Nigeru leží opuštěný dům Karalolo Atu. Před třemi lety byla Karalolo přinucena opustit po předcích zděděné království Ogoniland a s mnoha dalšími uprchla do blízké osady Port Hartcourt. Výsledkem spojení ropného gigantu Shell se zkorumpovaným vojenským režimem bylo úplné zhroucení křehkého ekosystému delty. Ropné skvrny z průzkumných vrtů silně znečistily povodí Nigeru i cennou zemědělskou půdu. Ačkoliv miliony ekologických uprchlíků jsou vyhnanci ve své vlastní zemi, většina z nich se nikdy nevrátí domů, ve většině případů se pro nápravu škod nic nedělá nebo dokonce ani nic dělat nedá.

Změna klimatu

Ale stále vtíravější noční můrou, která vzestup ekologické migrace promění v problém netušených rozměrů, je bezpochyby změna klimatu. Jen se zeptejte farmáře Paaniho Talakeho z ostrovního státečku Tuvalu v jižním Tichomoří. Zatímco Maratův problém je vysychající voda Aralského jezera, Paaniho problém je veskrze opačný, pro něj brzy nic jiného než voda nezbude.

Kokosové plantáže v nízko položených oblastech Tuvalu už nyní zaplavuje vzedmutý oceán. Nedaleké ostrůvky už zcela pohltil a slaná voda nepozorovatelně kontaminuje i drahocenné zásoby sladké vody a brzdí růst plodin. Příští rok Paani a jeho mladá rodina opustí svou domovinu a vezmou zavděk novým útočištěm, které jim velkoryse nabídla novozélandská vláda. Paani nemá příliš na výběr. Podle odhadů má Tuvalu do 50 let zmizet pod hladinou rozpínajícího se živlu jako výsostná oběť průmyslových excesů Západu a pošetilých experimentů s atmosférou.

Ale kdo nabídne nový začátek dalším milionům v nížinách a přímořských oblastech světa, kteří se k proudu ekologických uprchlíků mohou brzo připojit. Stále víc lidí bude nuceno "ždímat" živobytí ze stále menšího kousku země, země, která se už tak zmítá pod náporem současných požadavků. Mezivládní panel o změně klimatu předpovídá v tomto století vzestup hladiny moří o jeden metr. Perspektiva o to ponuřejší, že přes polovinu obyvatel planety dnes žije v přímořských oblastech. Kolem 10 milionů lidí je tak v permanentním ohrožení záplavami.

Jen v Bangladéši by metrový vzestup hladiny zasáhl 20 milionů lidí. A co rozlehlá rýžová pole v záplavových povodích Thajska, Indonésie a Indie? Zničujícím následkům se nevyhnou ani země jako Holandsko či Dánsko. Takto masovou migraci bude doprovázet epidemie nemocí. Komáry přenášené nemoci se v mírném pásmu mají zmnožit až stonásobně. Malárie zaznamenala za posledních pět let čtyřnásobný nárůst.

Předpotopní definice

Politici však zatím nepochopitelně odmítají uznat, že lidé jako Marat, Paani a Karalolo uprchlíky vskutku jsou. Zjevně ani úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), založený v roce 1950 jako odpověď na masové přesuny Evropanů během druhé světové války, nezačal tento problém řešit. UNHCR odmítá novelizovat právní rámec svých aktivit s ohledem na rychle se zhoršující ekologickou situaci planety.

Místo toho tato organizace OSN lpí na úzce politické, zastaralé definici uprchlíků, která předpokládá, že uprchlický status může být přidělen jen osobám, jejichž útěk je následkem prokazatelného strachu z perzekuce na základě rysů, jako jsou rasa či náboženství. Ale neperzekvuje i (životní) prostředí, které je natolik znehodnocené, že už neposkytuje základní stavební kameny života, zejména vodu a potravu? Výsledkem je, že přinejmenším 25 milionům uprchlíků jsou odepřena základní práva.

Také britská kampaň "Týden uprchlíků" se v letošním červnu soustředila výhradně na domácí uchazeče o azyl. Údaje Červeného kříže však ukazují, že přes 58 % z celkového počtu 48 milionů uprchlíků ve světě je uprchlíků ekologických, tedy každý dvoustý padesátý člověk na Zemi. Na eskalaci ekologicky podmíněné migrace poukazují mnohé studie. Norman Myers z Oxfordské univerzity předpokládá, že do roku 2050 způsobí klimatické změny a zhoršování životního prostředí zrod 150 milionů ekologických uprchlíků. Klaus Topfer, výkonný ředitel Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), říká, že řady ekologických uprchlíků se možná zdvojnásobí na 50 milionů za pouhých osm let.

Politika ekologických uprchlíků

Azyl je politikem par excellence. Stačí pohlédnout na nepravděpodobný úspěch Jean-Marie Le Pena ve Francii. Přestože problémy s žadateli o azyl dominují médiím i politice, role poničeného životního prostředí v planetární migraci se blahosklonně ignoruje. Proto mohou politici a mediální magnáti ekologické uprchlíky dále označovat za výmysl. A západní vlády se mohou chovat, jako kdyby desítky milionů legitimních uprchlíků neexistovaly.

Chybí důkladná analýza toho, proč vlastně lidé migrují. Wendy Williamsová, poradkyně Mezinárodní společnosti Červeného kříže pro populační pohyby, si nedělá iluze o tom, že politici se záměrně vyhýbají důsledkům ekologického kolapsu, aby udrželi počet "legitimních" běženců na nízké úrovni. "Kdyby politici uvolnili migrační zákony," říká W. Williamsová, "mohli by si tím odzvonit svůj umíráček. Musíme ukázat, že tito lidé už ze své země nemohou vyžít, ale že především nechtějí své domovy opustit."

Jak nízkou prioritou je tento problém, je možné ilustrovat na tom, že roční rozpočet UNHCR je pouhých 843 milionů liber (asi 41 miliard korun). To je méně než vojenské výdaje všech vlád světa za jediný den a těžko to stačí na pokrytí potřeb normálně "perzekvovaných" běženců. Pouhý zlomek rozpočtu UNHCR je k dispozici ekologickým uprchlíkům. Neexistují žádné zveřejněné plány na zvýšení pomoci těmto běžencům, přestože představují většinu světových uprchlíků.

Poškozené životní prostředí a člověkem způsobená změna klimatu však nejtíživěji dopadají na rozvojové země. Toto utrpení je naprosto neúměrné zodpovědnosti, kterou rozvojové země nesou za klimatické změny. Jen Spojené státy samotné chrlí do vzduchu 25 % všech skleníkových plynů, přičemž reprezentují jen 4 % světové populace. Při pohledu z ohrožené doškové střechy Paaniho rodiny se americká nechuť spolupracovat v rámci Kjótského protokolu musí jevit přinejmenším jako absurdně lhostejná.

Vyhnáni ze své země

I bez klimatické změny je situace velmi vážná. Populační růst a zničená, vyčerpaná příroda samy stačí na to, aby vytvářely enormní napětí a masovou migraci. Mexiko, Pobřeží Slonoviny a Filipíny by mohly ztratit většinu svých lesů během poloviny lidského života. Během stejně krátké doby by Etiopie, Salvador a Nepál mohly přijít o svrchní vrstvu na většině zemědělské půdy. Globálně každý třetí člověk čelí akutnímu nedostatku vody, přičemž se očekává, že za dalších 20 let spotřeba vody stoupne o 40 %. Mnozí z těchto lidí budou nuceni hledat pitnou vodu jinde. Mezi nejvíce zasažené země budou patřit Jordánsko, Egypt a Pákistán. Životně důležitá rozsáhlá obilná pole v indickém Pandžábu jsou již z poloviny poškozeny erozí. Takřka přes noc se hojnost pozemků v zemích jako Keňa a Kostarika pod náporem rychlé urbanizace dramaticky proměnila v akutní nedostatek půdy. Každý z těchto faktorů by sám stačil vyprodukovat kromobyčejné množství ekologických uprchlíků. A napětí se stále zvyšuje. Za 15 minut, které trvá přečtení tohoto článku, na světě přibude dalších 2600 hladových krků. Přitom 97 ze 100 se jich narodí do zemí, kde rozpočet je napnutý k prasknutí, vody a potravin se nedostává a kde skřípějící chaotická města odolávají neutuchajícímu náporu uprchlíků. Tato města se pohybují na pokraji živelné pohromy, 40 z 50 nejrychleji rostoucích velkoměst se rozkládá v oblastech ohrožených zemětřesením.

Před čtyřmi roky stál svět u zrodu "superkatastrofy". Poprvé v lidské historii bylo mezi běženci více lidí prchajících z ekologických důvodů než lidí prchajících před válkou. Zpráva Mezinárodní společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce varovala, že počet lidí, kterým tyto humanitární organizace pomohly po velkých povodních, suchu a zemětřesení, se za pouhých šest let zvýšil z 500 000 na 5,5 milionu. Podle odhadů OSN se asi třetina z celkové rozlohy světové souše stává neúrodnou. Tyto a mnohé další problémy jsou součástí komplexní sítě faktorů, které stojí za novou vlnou migrace. Jejich komplexnost bude pro politiky zatěžkávací zkouškou. Ale dokud se jí nepostaví, problémy do budoucnosti se budou jen hromadit.

Odvahu a vůli

Klimatické změny je možné zastavit jen omezením emisí skleníkových plynů o 90 % (nikoliv o 10 či 20 %) do deseti let. Jedno ze zajímavých řešení, které by mohlo mít značné dopady pro západní vlády, je hrozba Paaniho ministerského předsedy, že požene před soud státy-znečišťovatele, zodpovědné za emise skleníkových plynů.

Ale nejdříve potřebujeme definici uprchlíka, která bude zahrnovat i ty, kteří jsou v pohybu z ekologických důvodů. Dalším imperativem je přehodnocení státní zodpovědnosti za ekologické uprchlíky. Nelehký krok pro politické vůdce, kteří musí začít reagovat na to, že lidé jsou vypuzováni ze svých domovů nehostinnou přírodou, nikoliv zářivým světlem západních velkoměst.

Autor je ekologický novinář.
Z angličtiny přeložil -pele-. kráceno redakcí Literárních novin.