Opravdu horká Evropa

9.9.2004
[E/The Environmental Magazine]

Zpráva dokonce předpovídá, že Evropa by mohla zcela ztratit své studené zimy kolem roku 2080. “Tato zpráva shromáždila řadu důkazů, že ke klimatickým změnám už dochází, a že mají široký dopad, často s podstatnými ekonomickými ztrátami, na obyvatele a ekosystémy v Evropě,” řekla výkonná ředitelka EEA Jacqueline McGlade.

Teplota se již zvyšuje (obzvláště v horkém Středomoří), což má za následek dvojnásobně vyšší škody oproti osmdesátým létům, a každoročně nás stojí rekordních stojí 11 miliard dolarů. Klimatické změny budou mít dopad na zemědělství a dojde k úbytku rostlinných druhů. Zpráva předvídá horká léta, sucha, nekonečné přívaly drsných bouří, kroupy a jiné obvykle řídké jevy. V roce 2001 povodně v 11 zemích zabily 80 lidí a loňská vedra si vyžádala zhruba 20 tisíc obětí.

Zpráva EEA uvádí, že během posledních sto letech se průměrná teplota v Evropě zvýšila o 0,8 stupňů C. Před rokem 2100 by mohlo dojít ještě k dalšímu zvýšení od 1,8 stupňů do 6,1 stupňů v důsledku emisí způsobujících globální oteplování. (Předpověď pro zbytek světa je méně hrozivá: očekává se vzestup teploty od 1,2 do 4 stupňů během století.) Lze také očekávat, že se v Evropě bude rychle zvyšovat hladina moří dvakrát až čtyřikrát rychleji než ve 20. století.

Stoupající hladina moří je obvykle hrozbou pro nížinné země jako je Holandsko. Colin Woodard v knize Feeling The Heat říká, “Kvůli čtvrtině svého teritoria pod úrovní moře a většině zbytku ohroženého pobřežními či říčními záplavami bere Nizozemí klimatické změny velmi vážně. Zatímco mnoho jiných zemí ignoruje vědecké předpovědi, že globální oteplování zvýší hladiny moří a změní množství dešťových srážek, Holanďani se připravují na nejhorší. Holandští odborníci od roku 1976 zdvojnásobili výšku Pettener Sea Wall, aby získali předstihpřed bouřkami, erozemi a zvyšováním hladiny moří.

“Holanďané plánují utratit navíc 10 až 25 miliard dolarů během sto let, aby vylepšili hráze, povodňové čerpací stanice a mořské valy. Nizozemské společnosti se dokonce připravují na to, že vydělají hodně peněz tím, že budou pomáhat ostatním národům zvládnout to, co zde většina lidí vidí jako nevyhnutelné důsledky uvolňování skleníkových emisí do atmosféry.”

Evropa trpí, přestože její postoj vůči Kjótskému protokolu je pozitivní. Přestože smlouva zůstává neratifikována (díky opozici Bushovy administrativy), mnoho zemí v Evropě dělá na své úrovni maximum, aby implementovaly své závazky. Německo, Švédsko a Velká Británie jsou na cestě, aby dosáhly svých cílů ze smlouvy z roku 1997. (Pro to existují různé důvody, včetně toho, že Anglie přechází ze spalování uhlí na využívání zemního plynu, což je změna částečně vyvolaná dřívejší premiérkou Margaret Thatcherovou, která nenáviděla levicové odbory uhelného průmyslu.)

Avšak i Evropa se vyhýbá svým závazkům. Podle zprávy EEA má EU malé šance, aby dosáhla svých závazků redukce emisí oxidu uhlíku o 8% z úrovně roku 1990 mezi lety 2008 až 2012. Podle EEA deset z patnácti členských států směřují k překračování svých emisních závazků, včetně Rakouska, Belgie, Dánska, Finska, Řecka, Irska, Itálie, Nizozemí, Portugalska a Španělska. Evropské emise v podstatě stouply o 1% mezi lety 2000 a 2001.

Možná, že to nespravedlivé vůbec nyní. Avšak ve srovnání se Spojenými státy jsou Evropané klimatičtí světci. Všichni, co žijeme v industriálním světě, dlužíme omluvu pacifickým a karibským ostrovanům, jejichž nepatrné emise se na nevyhnutelné ztrátě lidských oáz ve stoupajícím oceánu téměř nepodílí.

Jim Motavalli (přeložil Tomáš Tetiva)