Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Zpravodajství
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
-
- - - - - - - - -
- -
-
Zpravodajství ze VŠECH oblastí Životní prostředí Lidská práva Sociální oblast Gender Regionální rozvoj Kultura Občanský sektor Internet
- -
Zpravodajství - lidská práva
zpravodajstvi.ecn.cz > zpravodajství > komentáře
-
-

 zprávy

 komentáře

 tiskové zprávy

 témata

 multimedia

Šok a hrůza

1. 4. 2003 -, Jan Keller

Ne, nechci psát o zrůdné taktice, kterou vypracoval americký vojenský expert Harlan Ullman a kterou doporučil vyzkoušet v případě agrese proti Iráku. Tato taktika spočívá v kombinovaném efektu kobercového bombardování z létajících pevností a současného užití stovek raket s plochou drahou letu, které Bagdád změní v město, v němž, podle slov jiného spojeneckého experta: „nebude jediné místečko bezpečné“.

Scénář nazvaný „Šok a hrůza“ má vytvořit v pětimilionové metropoli kondenzovanou sérii výbuchů, jejichž ničivá síla a psychický dopad budou mít ekvivalent atomových bomb svržených na Hirošimu a Nagasaki. Výsledkem pak má být kolaps populace, která se fyzicky, emočně i psychicky zhroutí během dvou až pětidenního bombardování.

Tento scénář již probíhá, já však chci psát o něčem jiném. O šoku a hrůze, které jsem spolu s přáteli pocítil, když jsme se osobně přesvědčili, jakou skutečnou váhu má v našem politickém systému tak často vzpomínaná občanská společnost. Právě ona by měla v kritických situacích brzdit instituce státní moci, jestliže se příliš rozevřou nůžky mezi konáním státu a vůlí jeho občanů.

Přepadení Iráku bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN je, podle všech průzkumů mínění, odsuzováno naprostou většinou obyvatel České republiky. Dokonce i podle vládních činitelů (např. ministra obrany Tvrdíka) tato vojenská akce není bez mandátu OSN vůbec legitimní.

Sestavili jsme petici nazvanou „Nikoliv našim jménem“ a postupně se k ní připojilo osm tisíc dalších signatářů. Našim předním ústavním činitelům jsme více než týden před zahájením války zaslali stručný dopis, který jsme podložili tlustým svazkem petičních archů. Předsedovi vlády, Parlamentu a Senátu jsme v dopisu položili tři následující otázky:

1. Uvědomujete si, že v případě neschválení útoku Radou bezpečnosti OSN se naše jednotka stane součástí vojsk agresora, který porušuje dosud platné mezinárodní zákony? Domníváte se, že máte mandát vystavit je této ostudné situaci?
2. Jste informován o tom, jakým nečestným způsobem (mimo jiné korupcí, vyhrůžkami a vydíráním) usiluje Bushova vláda o získání souhlasu členů Rady bezpečnosti pro své vojenské dobrodružství? Jak se tyto způsoby slučují s mravními hodnotami, jejichž hájení jste sliboval ve volbách voličům?
3. Co pro Vás vůbec znamená odkaz 28. října a sliby o respektování vůle lidu, jestliže nečiníte nic proti tomu, že se naše země po několika málo letech svobody opět stává poslušným satelitem jedné velmoci a iniciativně se ještě před vstupem do EU podíláí na rozbíjení evropské jednoty?

Zároveň jsme uvedným činitelům zdůraznili, jak netrpělivě, vzhledem k blížícímu se útoku, čekáme na jejich odpovědi. Odpovědi došly a my jsme byli šokováni. Obrátili jsme se přece osobně na lidi, kteří pro nás ještě donedávna znamenali symboly poctivé politiky a symboly hodnot, k nimž se tak hlasitě přihlašovali. Právě hodnoty občanské společnosti v jejich rétorice stávaly na předním místě.

Předseda Parlamentu Lubomír Zaorálek jako jediný prošel testem pravdy. Byl ochoten se se zástupcem signatářů setkat. I když jeho postoje k válce jsou pro autory petice naprosto nepřijatelné a jeho argumenty nás nepřesvědčily, projevil alespoň tolik slušnosti, že petici neignoroval.

To z kanceláře Senátu jsme byli vyrozuměni, že Petr Pithart si náš dopis nepřečte. Přehrál vše na petiční výbor, který nám sdělil, že na schůzi naši petici projedná. Jak dlouho po válce se ke své schůzi sejdou, to z odpovědi patrné nebylo. Vždycky, když si budu číst některý z dalších dojímavých textů Petr Pitharta o občanské společnosti, vzpomenu si na tento chladný úřednický přípis.

Jistě budeme číst po příštích volbách další analýzy Petra Pitharta, zamýšlejícího se nad tím, proč další a další skupiny obyvatel přestávají k volbám chodit. Po každé takové pronikavé analýze mu pošlu kopii onoho přípisu, jímž byly tisíce občanů uvědomeni, že když je právě po volbách, nemá plebs svoji vrchnost s ničím obtěžovat. A už vůbec ji nemá obtěžovat s něčím tak druhořadým, jako je vysvětlení našeho podílu na akcích, na něž se vztahuje dlouhá řada paragrafů počínaje Norimberským tribunálem přes Ženevské úmluvy až po mezinárodní soud, jenž má soudit válečné zločiny v Haagu. Jedna taková zkušenost s virtuálním zastáncem občanské společnosti a navíc právníkem dá člověku více informací o dnešní době než přečtení několika kilogramů politologických úvah o úspěších transformace postkomunistických zemí.

Nepochybuji o tom, že se předseda Senátu Pithart může odvolat na paragrafy jednacího řádu, podle nichž postupoval. Nikdy už ale neuvěřím, že tento politik ví, co je v dnešním dění podstatné a co podružné. A nikdy neuvěřím, že bere vážně paragrafy svého jednacího řádu, když je dokonale lhostejný vůči porušování paragrafů mnohem závažnějších, s nimiž stojí a padá jediný systém mezinárodního bezpečí, který zatím platil.

Premiér Špidla nezůstal vůbec nic dlužen své den ze dne se horšící pověsti. Také on nás zcela ignoroval. Nejen já, ale mnozí další signatáři jsme přitom byli v posledních volbách nejen jeho voliči. Získávali jsme na jeho podporu desítky nerozhodnutých lidí. Pochopili jsme, že pan premiér už o naši podporu nestojí. Vystačí si úplně sám. Ředitelka příslušného odboru jeho kanceláře nám napsala, že dopis, který si měl přečíst on, byl předán na ministerstvo obrany, protože se přece jedná o válku. K tomu dodala, že si máme najít stanovisko vlády na webové stránce téhož ministerstva. Na příslušné webové stránce jsme pak našli ono usnesení, proti kterému protestujeme a proti kterému se dnes již více než osm tisíc občanů pod naši petici podepsalo. Magistra Vodrážková, která nám tento kafkovský text zaslala, jistě bude Vladimíra Špidlu volit i příště. Bude mu však tato podpora stačit?

Naši petiční akci jsme poté uzavřeli. Pochopili jsme, že nemá smysl obracet se na politické činitele, kteří mají jiné instrukce, než naslouchat hlasu svých voličů. Pochopili jsme, že jejich selektivní nedoslýchavost pomine zase teprve až dva či tři týdny před volbami. To budou otevření, pokorní, slušní, pozorní a naslouchaví. Dělají to tak vždycky a vyplácí se jim to. Už se na jejich upřímnou vstřícnost, po které se nám tolik stýská, velice těšíme. Jako autoři petice jsme se proto připojili k hnutí, jež se postupně formuje při demonstracích v Praze a které právě vydalo petici novou. Vyslovuje v ní znechucení nad politiky, kteří mají občanů plná ústa, dokud nedostanou své prebendy. Vyslovuje se pro zahájení akcí, které budou požadovat odstoupení této vlády nehodné vládnout a vypsání předčasných voleb.

Vidíme, že to je jediný způsob, jak donutit zpychlé politiky k tomu, aby si opět připomněli, komu vděčí za své exkluzivní postavení, za všechny své výhody a za pravomoci, kterých užívají stále více bez zpětné vazby.

Obvykle se říká, že vláda je zde od toho, aby vykonávala servisní služby pro společnost. Službu, která nefunguje, mizerný servis, který umí jen spouštět na své daňové sponzory šok a hrůzu, si přece nikdo rozumný dobrovolně platit nebude.

P.S.: Premiér Špidla reagoval dodatečně, osobním dopisem z 21.3., který byl doručen těsně před uzávěrkou Občasnkých novin. Jeho odpověď autory petice neuklidnila.


Článek vyšel v Občanských novinách č. 14 z 31. března 2003. Občanské noviny jsou přílohou Literárních novin.

Komunista - 15. 4. 2003 - informátor

z rozhovoru:
Když jsme u toho, vy se nijak netajíte tím, že jste v 80. letech, ještě na gymnáziu, vstoupil do KSČ. Co jste si tenkrát myslel o světě, v kterém jste žil?
Těžko říct. Obával jsem se nebezpečí amerického imperialismu

To vám zůstalo?
Tehdy to nehrozilo tolik jako dneska. Ale samozřejmě kvůli americkému imperialismu jsem nevstupoval do strany.

Tak proč? Řekl jste v rozhovoru pro LN, že byste se jinak vyřadil z profesní kariéry už kolem maturity. ˝Pak by se ze mě stal velmi zdatný antikomunista, který toho po věcné stránce moc vědět nebude, a už bych byl celý život zatrpklý...˝ Vyměnil jste tedy svědomí za vzdělání?
Myslím, že jsem to takhle necítil. Co jsem tehdy řekl, na tom všem trvám, s jedinou výjimkou. Já jsem se pak nepěkně vyjádřil o Janu Rumlovi a to mě mrzí. Po mně chtějí často novináři, abych se kál za to, že jsem byl v komunistické straně. Ale já dneska žiji v bývalém okresním městě, kde komunisté řídí radnici, a v krajském městě komunisté řídí v koalici krajskou radnici.

ODPOVĚDĚT


Služby Econnectu

ToolkitUnavuje vás tvorba www stránek v HTML?
Nemá váš webmaster čas na jejich aktualizaci?
S publikačním systémem TOOLKIT to zvládnete SNADNO, RYCHLE A SAMI:
VYZKOUŠEJTE ZDARMA!
vytisknoutvytisknout
Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz