S azylanty je problém…
14. 1. 2005 - Vladislav Günter, Migrace online
Vladislav Günter z Centra pro integraci cizinců komentuje průběh semináře o důsledcích nového zákona o zaměstnanosti pro cizince, který pro nevládní a vládní organizace uspořádalo Ministerstvo práce a sociálních věcí 11. ledna 2005.Dne 11. ledna proběhl na Ministerstvu práce a sociálních věcí pod vedením JUDr. Steinichové ze Správy služeb zaměstnanosti seminář k novému zákonu o zaměstnanosti pro pracovníky nestátních a státních organizací pracujících s cizinci. Seminář nabídl poměrně obsáhlou úvodní část, během níž se účastníci dozvěděli, kolik má zákon kapitol, paragrafů a že je kompatibilní se zákony Evropské unie. Teprve druhá polovina, v níž již měly mnohem větší prostor dotazy přítomných pracovníků, a která tudíž byla mnohem konkrétnější, poskytla jisté penzum užitečných informací a výkladů, jež ovšem potvrdí či vyvrátí teprve praxe. Navíc mnoho závažného vzhledem k otázkám pobytu cizinců v návaznosti na tento zákon a postupy Cizinecké a pohraniční policie, jak už je v této zemi v případě zmíněné instituce „dobrým“ zvykem, zůstalo utajeno. Jednak pro nepřítomnost kohokoliv z CPP, jednak i pro údajnou (a snadno uvěřitelnou) nemožnost donutit někoho z jejích řad ke spolupráci a ke komunikaci, byť by o to stálo samotné MPSV...
Z pohledu alespoň některých účastníků tak za jednu ze skutečných informací, nebo přinejmenším signálů, lze považovat takřka magickou větu z odpovědi JUDr. Steinichové na upozornění jednoho z účastníků, že nezaměstnaní azylanti jsou na konzultace na úřadu práce zváni zpravidla jednou za dva měsíce a nikoliv za dva týdny, jak prý „bývá zvykem..“, a že se setkávají i s problémy, pokud vyjádří zájem o zařazení do tzv. individuálního akčního plánu a projeví tak touhu spolupracovat více a systematičtěji na svém uplatnění na trhu práce. Ona magická věta zní: „No, s azylanty je problém!“ Jaký konkrétně je problém s lidmi, kteří mají mít při vstupu na český trh práce stejná práva jako čeští občané, platí pro ně stejná pravidla i povinnosti, to už se účastníci nedozvěděli.
To že se měnila a mění pravidla pro žadatele o azyl je sice pravdou, ale pro uznané azylanty je to zcela irelevantní... Účastníci si naopak mohli vyslechnout, že individuální akční plán znamená také spoustu povinností pro nezaměstnané, a že jejich neplnění může znamenat vyřazení ze samotné evidence, což by mohlo někomu (rozuměj azylantovi) život spíše zkomplikovat než mu pomoci! Čili jinými slovy: S azylanty je problém, nevíme si s nimi rady (třeba proto, že se jedná "jen" o azylanty?!) a je vlastně v jejich vlastním zájmu se příliš neexponovat, protože naše i jejich nečinnost je vlastně ochraňuje!
Na tomto příkladu už ani nepřekvapuje ona generalizace - jako by azylanti byli nějakou konzistentní minoritou, jejíž členové vykazují nějaké společné znaky. Daleko horší mi však připadá fakt, že tato slova zazněla z úst pracovnice Správy služeb zaměstnanosti a navíc v době po našem vstupu do EU, kdy se nejrůznější nestátní (za podpory státu) i státní organizace snaží zapojit do evropských programů podporujících zaměstnanost znevýhodněných jedinců, mezi něž se počítají též uznaní uprchlíci neboli azylanti; programů které se zaměřují na individuální práci a především rovný přístup ke službám vedoucím k uplatnění na trhu práce a k zaměstnání. Navíc tato slova bohužel potvrzují praxi, která zcela odporuje proklamovaným tezím, jak je můžeme číst v oficiálních vládních dokumentech typu Koncepce integrace cizinců (azylantů) či Národní akční plán sociálního začleňování apod. V Česku zkrátka již dávno moc neplatí „Co je psáno, to je dáno“, a už asi vůbec ne, pokud jde o azylanty (a cizince z tzv. třetích zemí vůbec). S těmi je zkrátka problém...
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout