Druhá vlna
20. 8. 2002 -, Infoservis
Hladiny řek při povodni ještě nedostoupily svých vrcholů, ale na telefonní čísla a e-mailové adresy několika českých humanitárních organizací již přicházely desítky a stovky nabídek pomoci. Lidé nabízeli své síly a čas, aby pomohli postiženým čelit vznikající katastrofě. Setkávali se ale s odpovědí, která mnohé z nich nemohla uspokojit. „Děkujeme za nabídku, zařazujeme vás do databáze, čekejte.“ K čemu může být čekání v takové situaci? A na co jsou pak takové organizace?V době, kdy přichází první vlna záplav, opravdu nevládní organizace dělat něco viditelného v terénu nemohou. Žádná z nich se nezabývá záchrannými pracemi při prvním sledu ohrožení, nemá na to prostředky ani vybavení. Tomuto ohrožení musily čelit, a zdá se, že poučeny povodněmi na Moravě z roku 1997 relativně úspěšněji a koordinovaněji čelily, státem zřizované a provozované záchranné instituce a systémy, armáda a policie.
Nevládní organizace se v té době musejí začít připravovat na druhou vlnu, vlnu odstraňování povodňových škod. Zakládají nebo aktualizují databáze dobrovolníků a odborníků na různé stavební, vyčišťovací a vysušovací práce, shromažďují nabídky materiální pomoci, shromažďují finanční prostředky, kterými budou hrazeny náklady na pomocné práce, připravují reklamní kampaně, kterými upozorňují na svá sbírková konta.
Potřebě lidí pomáhat tváří v tvář čerstvým šokujícím zprávám o neštěstí některé nevládní organizace v době této „první“ vlny vychází vstříc vyhlašování sbírek materiální pomoci. Pak se pokoušejí o distribuci věcí, které lidé postižení povodněmi zrovna nejvíce potřebují. Taková rychlá pomoc v pravé chvíli je velmi potřebná, má však mnohá úskalí. Vede často k logistickým problémům a nahromadění věcí na místech, kde není k potřebě. Přesto však někdy dokáže vyplnit bolestivé mezery v zásobování a distribuci, kterou momentálně nejsou schopny státní a jiné příslušné instituce zvládnout.
Teprve po opadnutí nejvyšší vody začínají nevládní organizace vysílat do terénu své lidi, kteří zjišťují na místě skutečné potřeby, konzultují s místními úřady i jednotlivci nejnaléhavější problémy. Podle zjištěných a ověřených potřeb pak zprostředkovávají dodávky další pomoci a hlavně přísun dobrovolníků, kteří se v první fázi pomoci budou podílet na odstraňování bahna a naplavenin. Právě v této oblasti se humanitární organizace nejvíce osvědčily během posledních povodní na Moravě. Dokázaly rychleji a pružněji reagovat na vzniklé potřeby než „kamenné instituce“. Dokázaly také pomoci při nastartování řady mechanismů, jako například družby mezi postiženými a nepostiženými obcemi, které se i po té nynější povodni budou velmi hodit. V druhé etapě pomoci pak dobrovolníci a humanitární pracovníci provádějí především vysoušení, čištění a dezinfekci budov.
Jakkoliv se tak nynější situace po povodních bude od té minulé značně lišit, úloha humanitárních organizací během této dlouhé a těžké „druhé vlny“ zůstane v tom podstatném stejná. Budou se snažit pružně vyplňovat a zacelovat mezery, které existují při „institucionálně“ organizované pomoci a spoléhat při tom především na dobrovolnou lidskou solidaritu.