Hudba budoucnosti – Kraftwerk slaví 40 let
11. 1. 2011 - Thomas Winkler, Goethe-Institut Prag
Čtyři desetiletí jsou dlouhá doba. A co teprve v branži populární hudby, jež má krátkou životnost. To, že popová hudební skupina slaví 40. narozeniny, je událost. Tím více, když se tato skupina jmenuje Kraftwerk a je nejvlivnější hudební formací, kterou kdy Německo světu přineslo.Kraftwerk by ale nebyli Kraftwerk (v českém překladu elektrárna; pozn. překladatelky) kdyby vlastní jubileum zcela neignorovali. Neohlásili žádná okázalá turné, ani opětovná vydání vlastních hitů. Melancholická retrospektiva je skupině cizí už z koncepčních důvodů. Kraftwerk je synonymem moderny, pokroku. Je úžasné, že skupina může i po čtyřiceti letech hájit tyto principy.
Neexistuje přesné datum založení skupiny, ví se jen toto: skupina Kraftwerk vzešla v roce 1970 z méně úspěšné popové skupiny Organisation. Oba zakládají členové – Ralf Hütter a Florian Schneider – si tehdy vybudovali nyní již legendární Kling-Klang-Studio a natočili své první album. Revoluční úspěch na sebe sice nechal ještě několik let čekat, ale základní kámen byl položen.
Po prvních experimentech s hudební žánrem krautrock* objevili Hütter a Schneider velmi rychle možnosti, které nabízely nové elektronické nástroje. První pokus s relativně jednoduchou populární hudbou selhal, ale pak začala doba, ve které skupina sice nepřišla s žádným hitem, ale s nesčetnými průkopnickými činy. Dnes je celá řada hudebníků uvádí jako své vzory a inspiraci, dva až tři hudební žánry je oslavují jako své zakladatele a David Bowie je jejich největším fanouškem. V zemi vzniku na jejich význam možná panuje nejednoznačný názor, v zahraničí ale bezpochybně platí za nejdůležitější německý přínos historii populární hudby.
Osvobodit hudbu od všeho balastu
Jaký vliv tento přínos má, můžeme slyšet i dnes. Již klasické písně od Kraftwerk jsou staré 28 let (např. Das Model) nebo jsou dokonce ještě o sedm let starší (Autobahn) a znějí i dnes nejen aktuálně, ale dokonce jako by byly do přítomnosti přeneseny z daleké budoucnosti.
Se svými strojovými rytmy, tehdy ještě nevytvořenými na počítači, ale nahranými s bicími, předjímali v sedmdesátých letech hudební směr, který byl objeven až v letech devadesátých: techno. Podivuhodný výkon, když si uvědomíme, že rockovou hudbu tehdy ovládaly máničky – ztrácející se ve svých nekonečných sólových improvizacích – a jejich protiklady, punkeři – jež kategoricky odmítali každé příliš vypilované dílo.
Skupina Kraftwerk se v ničem necítila jako doma: Jejich snaha osvobodit hudbu od všeho zbytečného balastu, vypracovat určitou strukturu a chápat hudebníky jako pouhé pokračování strojů nebyla jen revoluční, ale i jedinečná. Jejich hudba zněla jako sci-fi, stroje v ní převzali moc, vše sériové v průmyslové výrobě bylo konečně přeneseno do popkultury. Ve své estetické preciznosti bourala hudba skupiny Kraftwerk každou tehdy platnou hudební konvenci.
Novinkou tehdy byl také nápad doplnit celkovou radikální koncepci s důsledným vizuálním vzhledem. Až dosud Kraftwerk vystupují v uniformním jevištním oblečení, před publikem se nijak netváří, neukazují žádné emoce – jako automaty. Na tiskové konference místo sebe posílají postavy z lepenky nebo vlastnoručně vyrobené atrapy robotů, později do televize svoje digitální avatary. Pro Kraftwerk už neexistovali umělci, sami se neoznačovali za hudebníky, ale za „dělníky hudby“. Nebo si rovnou říkali „lidské stroje“.
Tato koncepce ovlivnila generace hudebníků. Synthpop osmdesátých let a skupiny jako Depeche Mode nebo Heaven 17 by nebyly bez skupiny Kraftwerk myslitelné. Také dřívější producenti hip-hopu jako Afrika Bambaata měli Kraftwerk rádi a hojně samplovali jejich futuristické zvuky.
Ve vlasti přijímáni kontroverzně
Navzdory této neuvěřitelné reputaci je skupina kolem jediného zbylého zakládajícího člena, 63letého Ralfa Hüttera, doma relativně neznámá, či dokonce kontroverzní. Ještě v roce 2000, kdy si organizátoři světové výstavy najali skupinu Kraftwerk, aby složila jingle k výstavě Expo 2000, sklidili tvrdou kritiku. Široká veřejnost měla potíže ztotožnit se s velkým uměním ve formě počítačové hlasu, který přeříkával slova „Expo 2000“ v několika jazycích. Především ale vzbudil rozruch jejich honorář ve výši 400.000 marek. Dokonce i tehdejší spolkový kancléř Gerhard Schröder cítil potřebu pronést svůj názor: „Já bych za to tolik peněz neutratil.“
O deset let později je německou kancléřkou Angela Merkelová, Kraftwerk slaví 40 let a skupina zjišťuje, že i pro ni platí rčení, že doma není nikdo prorokem, že ve své zemi ještě nemají takový respekt, jaký by si již dlouho zasloužili. To pak asi skutečně není žádný důvod k oslavě.
* Poznámka překladatelky: Krautrock je obecné pojmenování pro hudební styl a experimentální rockové skupiny, které se objevily v Německu na počátku sedmdesátých let a jež byly charakteristické využíváním elektronických hudebních nástrojů a zároveň prakticky žádným zpěvem. Původně to byl hanlivý termín používaný britskými hudebními médii odvozený od slangového názvu „Kraut“ užívaného pro německé vojáky za druhé světové války.
Thomas Winkler píše o populární hudbě a jejích fenoménech pro die taz, Die Zeit, Frankfurter Rundschau a další deníky.
Překlad: Denisa Šelelyová
Copyright: Goethe-Institut e. V., Online-Redaktion, červen 2010.