Nedodržujete zákon? Zařiďte si ať jej změní! Ministerstvo zdravotnictví chce povolit vyšší hluk z dopravy
17.2.2010
BRNO [EPS]
Autor: Martin Fadrný, tel: +420 775 154 079
Ministerstvo zdravotnictví připravuje novelizaci nařízení vlády o ochraně zdraví, v níž hodlá zvýšit hygienické limity pro hluk z dopravy až o 5 dB. [1] Vyspělé evropské státy zatím usilují o dlouhodobé snižování hlukové zátěže populace, je totiž dokázané, že s hlučností prostředí přímo vzrůstá výskyt civilizačních chorob. [2] Cesta, kterou se vydalo Ministerstvo zdravotnictví, by umožnila postavit lidem pod okny silnici o 20 dB hlučnější, než kolik doporučuje Světová zdravotnická organizace. [3]
Ministerstvo zdravotnictví navíc plánuje zvyšovat limity zpětně, tedy i pro stavby, které se začínaly stavět s přísnějšími limity. [4] To by mělo za následek, že velká část lidí, kteří dnes trpí nadměrným hlukem a žádají nápravu, by se nakonec ničeho nedomohli.
Právník EPS Martin Fadrný to komentuje: “Ministerstvo zdravotnictví (!) tímto jasně ukazuje, na čí straně stojí. Novela chrání silničáře před “otravnými” občany a oslabuje ochranu lidského zdraví. Jsme v kontaktu se stovkami občanů obtěžovaných hlukem. Myslím, že si to nenechají líbit a budou se soudit. Podle mého názoru budou mít šanci uspět, protože novela jasně vybočuje z mandátu, který vládě dává zákon a koneckonců i ústava. Hlukové limity mají zdraví občanů chránit a ne ohrožovat.“
Poznámky:
[1] Nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Tento právní předpis je spolu s částí zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví základem právní úpravy, která zajišťuje ochranu obyvatelstva před hlukem. Stanoví hygienické limity hluku, jejichž překročení je sankcionováno ze strany Krajských hygienických stanic. Tyto limity se liší podle zdroje hluku (doprava, stavebnictví apod.) a podle prostoru, který je před hlukem chráněn (vnitřní prostor bytů, domů, škol, nemocnic, zahrady dvory apod.).
[2] Vlivy zvýšení limitů na zdraví
Především je nutné konstatovat, že ministerstvo ve své důvodové zprávě, kterou má EPS k dispozici, operuje s ischemisckou chorobou srdeční ale nezmiňuje se už o dalších dopadech hluku na zdraví člověka, které jsou v souvislosti s dopravním hlukem v Evropě zkoumány. Jde zejména o:
- vliv hluku na kvalitu spánku,
- vliv hluku na psychiku člověka (hluk jako stresový faktor),
- vliv hluku na zdraví dětí (zejm. schopnost soustředění při učení a další
psychické problémy).
I tato zdravotní rizika jsou předmětem řady výzkumů, ministerstvo je však ve svém odůvodnění zcela opomíjí. Dále je nutné konstatovat, že závěry obsažené v tomto dokumentu se poněkud rozcházejí s informacemi, které pocházejí Systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky ve vztahu k životnímu prostředí, který vede Státní zdravotní ústav (SZÚ). Ze souhrnné zprávy SZÚ za rok 2002 a 2003 vyplývají zejména následující relevantní závěry:
a) Sluchový analyzátor má funkci alarmujícího orgánu. Organismus nemá žádnou možnost fyziologicky vyřadit sluch z činnosti, i při spaní zpracovává centrální nervový systém všechny zvukové podněty. Alarmující hluk z denního režimu je i během spánku identifikován jako nebezpečný a podvědomě dochází k aktivaci stresové reakce. Ovlivnění zdravotního stavu vlivem nadměrného hluku se projeví kumulací mnoha negativních faktorů až za delší dobu, a to minimálně po 10–15leté expozici.
b) Hluk se uplatňuje jako tzv. chronický stresor, tj. spolupůsobí při patogenezi kardiovaskulárních a jiných civilizačních onemocnění, které mají prokázanou stresovou etiologii. Z epidemiologických studií vyplývá, že dlouhodobá noční expozice hluku ze silniční dopravy o průměrné hladině 55 a více dB(A) vede k signifikantnímu zvýšení plazmatické koncentrace tzv. stresových hormonů (kortizol, adrenalin, noradrenalin) s následnými negativními důsledky pro celý organizmus exponovaného člověka.
c) Působením nadměrného hluku na hormonální a imunitní systém dochází k ovlivnění centrálního nervového systému a kardiovaskulárního systému, což se může podílet spolu s ostatními rizikovými faktory na vzniku civilizačních onemocnění, psychických poruch apod. Již při hladině hluku 55 dB(A) je popisována tzv. primární vegetativní reakce na hluk (tj. reakce neovlivnitelná vůlí) se zvýšením aktivity sympatického nervového systému, což se projeví změnami v cévním systému. Dochází ke zvýšení srdeční frekvence, zvýšení krevního tlaku, sníženému prokrvení periferních orgánů aj.
d) Statistická významnost ve výskytu tzv. civilizačních nemocí se prokázala u hypertenzní choroby a častých katarů horních cest dýchacích. Na výskyt hypertenze hluk působí, existuje však řada dalších silných vlivů, pro které se teoreticky předpokládaný vliv hluku vždy neprokáže s potřebnou významností. Statistickým modelem použitým SZÚ bylo odhadnuto, že lidé dlouhodobě (minimálně 5 let) žijící v lokalitách s noční hlučností vyšší než LAeq 62 dB, mají i po zhodnocení výše uvedených tzv. matoucích faktorů 1,2x vyšší šanci onemocnět vysokým krevním tlakem (p < 0,01). Tyto závěry jsou shodné s výsledky publikovanými v zahraničních studiích. Výskyt onemocnění častými katary horních cest dýchacích stoupá se zvyšující se hlučností. Lidé dlouhodobě žijící v lokalitách s noční hlučností přesahující LAeq 62 dB mají až 1,4x vyšší riziko častého onemocnění, a to opět po vyloučení rizikových faktorů (věk, dosažené vzdělání, fyzická aktivita, BMI, kouření, pití černé kávy a alkoholu). Zvýšení výskytu katarů horních cest dýchacích je možné vysvětlovat sníženou odolností organizmu, vystaveného působení hluku. Závislost byla prokázána mezi celkovým výskytem vybraných civilizačních onemocnění a hlučností v lokalitách. Hlučností totiž není působena jedna nebo několik specifických nemocí, ale je zhoršován celkový zdravotní stav exponovaných a dochází k dřívějšímu propuknutí onemocnění, která by se pravděpodobně u exponovaných osob projevila později. Hlučností se také zhoršuje jejich průběh.
e) K dalším prokázaným negativním účinkům hluku patří změny v celkovém metabolismu – zvýšení hladiny glukózy, inzulínu, zvýšení krevní hladiny celkových lipidů a cholesterolu. Pod vlivem hluku dochází také ke zvýšenému vyplavování hořčíku z buněk. Obvyklý nedostatek tohoto prvku v naší stravě a současné působení hluku či jakéhokoliv chronického stresujícího faktoru tak vede k trvalému snížení hladiny buněčného hořčíku. Objektivně jsou při jeho nedostatku popisovány zhoršující se reakce na všechny (nejen hlukové) stresové podněty.
f) Škodlivým účinkem hluku je také negativní ovlivnění kvality spánku. Nadměrný hluk prodlužuje dobu usínání, vede ke změnám délky i kvality spánku s následnými reakcemi, jako je zvýšená unavitelnost a snížená výkonnost. Dlouhodobá spánková deprivace může přispět k oslabení imunitních schopností organismu a zvýšené náchylnosti k infekčním onemocněním.
Z těchto údajů vyplývá, že negativní zdravotní změny vyvolává dlouhodobá expozice hlukem již nad 55 dB.
[3] V Evropské unii probíhají diskuse o tom, jakým způsobem nejefektivněji snížit zátěž populace hlukem. Světová zdravotnická organizace vydala v nedávné době studii Night Noise Guidelines for Europe, zabývající se dopady hluku na rušení spánku v noční době. Její doporučení maximální noční hladiny hluku ve venkovním prostoru je 40 dB. Tedy o 15 dB resp. 20 dB pod navrhovaným maximálním českým limitem!
[4] Dle platné právní úpravy se k základním hygienickým limitům pro hluk z dopravy přičítá korekce +20 dB v případech, kdy byla daná komunikace zprovozněna před koncem roku 2001. Novela nařízení vlády má posunout naprosto nelogicky hranici pro uznání korekce pro starou hlukovou zátěž až na rok 2010. To znamená, že pro desítky kilometrů silnic postavených po roce 2000 budou najednou platit volnější limity hluku a to zcela neodůvodněně, neboť jejich stavitelé již měli povinnost základní hlukové limity zohlednit.
stará úprava navrhovaná úprava
den noc den noc
hluk z dopravy 55 45 hluk z dopravy 60 50
hluk z dopravy na hlavních komunikacích 60 50 hluk z dopravy na hlavních komunikacích 65 55
"stará hluková zátěž" (před rokem 2000) 70 60 "stará hluková zátěž" (před rokem 2010) 70 60