Mládež v akci: nový český film z nezávislé produkce

9.2.2009
PRAHA, ÚSTÍ NAD LABEM [Gender Studies, o.p.s.]
Autor: Gender Studies, o.p.s.

Studenti a studentky z klubu RelaKs v Ústí n. Labem natočili vlastní film o diskriminaci – rasové i genderové. „Fakta nebo fikce? – film o nich a o nás“ vznikl během necelých tří týdnů ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Gender Studies v rámci projektu Mládež v akci a je možné ho shlédnout na www.youtube.com. FAKTA nebo FIKCE? film o nich a o nás Film vznikal po dobu tří týdnů v úzké spolupráci mezi experty/kami Gender Studies o.p.s a studujícími z ústeckého klubu RelaKs. Uskutečnily se tři konzultační schůzky, během nichž byla nalezena témata filmu a nastavena jeho základní struktura: film se měl skládat z pěti kratších částí, z nichž každá se měla zabývat jiným typem diskriminace. Studenti a studentky z klubu RelaKs připravili základní scénář a osnovu filmu, film samostatně natočili a sestříhali. Film slouží jako základ interaktivní přednášky-hry, kterou v současnosti Gender Studies nabízí především nízkoprahovým klubům v Plzeňském a Karlovarském kraji. Film, stejně jako interaktivní hra, která je nedílnou součástí přednášky, si klade za cíl rozproudit diskusi o kulturních a genderových stereotypech. Film je jednou z možných cest, jak si diskriminaci uvědomovat, v kterých situacích ji vidět, jak se s ní vyrovnávat a co proti ní dělat. Hrají: Silva Babická, Kateřina Danišová, Isabela Moralesová, Michaela Namyslovová, Václav Novák, Martin Seidl Trousil a Bohumil Rupec Námět a režie: RelaKs & Gender Studies Kamera a střih: Silva Babická, Michaela Namyslovová, Bohumil Rupec Vyrobily: Filmové ateliéry RELAKS Ústí n. Labem MMVIII Otázky, které si klademe: Co je to interkulturalita? A co genderová rovnost? Proč je tak zásadní systematicky narušovat kulturní a genderové stereotypy? A proč se těmito stereotypy vůbec zabývat? Otázky pro studenty a studentky z ústeckého klubu RelaKs ►Co pro vás znamenala práce na filmu? Nikdy nás nenapadlo, že média jsou tak silným motivačním prostředkem. Při práci na filmu hrálo velkou roli téma (námět) filmu, možnost tvořit film do jaké podoby chceme my sami, tedy být ve svém projevu svobodní a nechat proudit energii, nápady a myšlenky. A vše nakonec spojit v dílo poukazující na nerovnosti mezi lidmi. Byla to pro nás výzva (pro některé z nás dost velká a nepředstavitelná), ale zábavná. V průběhu filmu nám to připadalo snazší a snazší (s výjimkou sestříhávání videa). Nikdy před tím jsme film netočili, bylo to tedy pro nás něco úplně nového. Největším oříškem pro nás bylo sestříhání snímků, aby dávaly smysl a vůbec rozhodnout se pro určitá témata. Škála problémů, kterými jsme se chtěli zabývat, byla opravdu široká a my měli omezený prostor. ►Co bylo na té práci nejtěžší? Filmaři a filmařky, režisérky a režiséři, prostě my - skupina pracující na filmu měla úkol. Splnit a naplnit myšlenku a naše vlastní očekávání bylo to nejtěžší. Zklamání si nikdo nepřipouštěl. Jednoznačně nejtěžší pak bylo sestříhání natočeného materiálu. ►Po zkušenosti, kdy jste k problematice diskriminace byli nuceni přistoupit aktivně a kreativně, změnil se nějak váš pohled na skutečnost? Ve škole si začínáme dost ostře uvědomovat spoustu detailů - například proč je na maturitních skleničkách a stužkách nápis „maturant“, proč tam není i "maturantka"? Začínáme si mnohem více uvědomovat nerovnosti a neshody lidí v našem okolí, byť jen kvůli tomu, jak vypadají. ►Jaký byl váš cíl? Cílem, na kterém jsme všichni pracovali, bylo natočit film a předat tak myšlenku svým vrstevníkům. Mladým lidem v podobném věku, kteří rozumí jazyku mladých. Jsou otevřeni novým myšlenkovým proudům a dalším vrstvám stále se rozvíjející multikulturní generové společnosti. Otázky pro Michaelu Appeltovou a Kristýnu Ciprovou, koordinátorky projektu z Gender Studies ►Jaká byla spolupráce se studentským klubem RelaKs? Spolupráce s klubem RelaKs byla nad očekávání skvělá. Z jejich strany vycházela iniciativa, kreativita a samostatnost. Vyplatilo se, že Gender Studies oslovilo klub RelaKs, s nímž už dříve spolupracovalo. V minulosti zde totiž proběhlo několik genderových přednášek a diskuzí. ►Narazili jste při práci na filmu, při spolupráci se studentským klubem RelaKs na nějaké překážky? Hlavní nevýhodou projektu se ukázalo jeho časové nastavení. Limit, ve kterém bylo nutné film natočit – cca 14 dní od zadání do odevzdání sestříhané a ozvučené podoby filmu, neumožnil některé aspekty témat více a detailněji rozehrát, případně se k nim ještě vracet. Více času na diskusi by vyžadovala především romská tematika. Konkrétně se jednalo o situaci, kdy na základě svých zkušeností studující z RelaKsu odmítali natočit příběh, který zohledňoval diskriminaci Romů. Ačkoli našim cílem nebylo jejich zkušenosti zpochybnit, považovali jsme za nutné poukázat na skutečnost, že výzkumy potvrzují diskriminaci Romů/ek, a je tedy zapotřebí s tímto důležitým fenoménem pracovat. Konzultace výrazně napomohla k přehodnocení situace ze strany RelaKsu a příběh byl nakonec do filmu zakomponován. Přesto jsme pociťovali, že téma bylo natolik závažné, že jedna konzultace nebyla dostačující a neumožnila dostatečnou reflexi situace. ►Můžete přiblížit průběh vašich setkání s mladými lidmi? Formát přednášky – tedy interaktivní hra spojená s promítáním filmu a diskuzí – se ukázal při práci s mládeží velice funkční. Umožňuje mladé lidi aktivně zapojit, z jejich strany je cítit velký zájem o tematiku i schopnost reflexe. Tomu napomáhá uvolněná atmosféra, i diverzifikovaný tým přednášejících: žena – odbornice na genderovou a interkulturní problematiku za Gender Studies, o.p.s. a muž – vyučující, který vede interaktivní části. Zpětné vazby z klubů, kde přednášky již proběhly, toto potvrzují. Pozitivní je i navázání spolupráce s nízkoprahovými kluby, pro Gender Studies, o.p.s., zcela novou cílovou skupinou. Na druhou stranu tato cílová skupina klade větší nároky na průběh a vedení přednášky: skupiny jsou obvykle velmi diverzifikované – především věkově a etnicky. Je obtížnější udržet pozornost skupiny, ve které se věk pohybuje od 9 – 17 let. Zároveň jsme zjistili, že mluvit o rasových či etnických stereotypech ve skupinách, kde převažuje romské etnikum, je rozdílné od skupin, jež se skládají zejména nebo úplně z „bílých“.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: