Ženy světa citlivým hledáčkem Ully Lemberg

6. 10. 2003 - PRAHA [Galerie Kritiků]

-foto-

Ulla Lemberg strávila deset let na cestách sbíráním materiálů k výstavě Ženy světa. Žena z uprchlického tábora v bývalé Jugoslávii, čínská žena pracující na poli, seschlá indická stařenka z Kalkaty, jejíž vrásky a vlasy splývají v jedno jako stříbrné nitě, podobně jako na intimním portrétu legendární spisovatelky Asdrid Lindgrenové. S pokojným výrazem potkávají oči těchto žen oko fotoaparátu a zároveň pohled Ully Lemberg, která nás jako pozorovatele zve dál. Je to intimní, známé, vzbuzuje to zároveň i neklid. Staré ženy mají skutečnou autoritu. “Každá z nich mě prokoukne přesně tak, jak to uměla babička. Co vidí? Co říká jejich pohled?”

Zviditelnit ženy považuje Ulla za svou povinnost. V průběhu let se její tvorba vypracovala a tak se dnes silně ohrazuje proti tendencím zobrazovat ženy jako oběti, místo toho vidí ženy s narovnanými zády. "V sedmdesátých letech byla žena problémem, bylo na ní nahlíženo jako na oběť. To se také odráželo v mých obrazech. Budeme-li nadále zobrazovat ženy stejným způsobem, nezmění se vůbec nic, lítost je jenom jedna z forem tlaku.” "Mnoho žen má o sobě špatnou anebo nejasnou představu, protože ženy, tak jak skutečně vypadají se v médiích neobjevují. Z toho pak jednoduše vyvozují závěr, že nejsou dost dobré, hezké nebo zajímavé. Posuzovat, co je ošklivé a co hezké, nás totiž naučily mužské oči. Používám fotoaparát jako nástroj, abych ukázala krásu žen světa a nespravedlnost, s kterou se potýkají." Identifikace se ženami, silnými a na okraji společnosti je v díle Ully Lemeberg stále přítomna.

Ulla se narodila v Malmö na jiho Švédska. Ve čtvrti, kde vyrůstala, stávaly za pultem mlékařství a řeznictví staré pohotové ženy, které malou Ullu fascinovaly. Byly samostatné a soběstačné. “Tyto ženy byly jádrem naší čtvrtě. Dívala jsem se na stařenky, když drhly podlahu, klepaly koberce a zalévaly muškáty. Díky jejich práci voněla celá chodba. Moje fotografování je z velké části hledáním těchto neznámých babiček z mého dětství. Nalézám je zřídkakdy. Ve Švédku už téměř vůbec, občas v cizích zemích. A jsem moc šťastná, když je najdu.”

Ulla Lemberg je feministka. "Feministkou jsem se nenarodila, život ji ze mě udělal." Už ve dvanácti letech se Ulla Lemberg rozhodla stát fotografkou. Když se na rodinných setkáních vytáhl fotoaparát nastala slavností atmosféra. Fotografování byla vážná věc. V patnácti začala Ulla pomáhat ve fotografickém studiu a v sedmnácti nastoupila na fotografickou školu. Byla přijata do Stockholmu k profesorovi Christeru Strömholmovi, který se stal vzorem mnoha mladých fotografů. “Tenkrát jsem ve fotografii neměla ženskou perspektivu, zajímalo mě všechno a nebyla sjem si vědoma skutečnosti, že fotografie je světem mužů.” Dlouhou dobu obhajovala svoje ženské obrazy tím, že fotografie potřebuje ženské vidění. Muži – fotografové dokumentující práci, tělo události z vlastní mužské perspektivy. Ženy z perpektivy ženské.

”Kdybych nefotila ženy já, kdo jiný by to dělal?", zní častá rétorická otázka Ully Lemberg. “Dnes už si ale nemyslím, že existuje specifické ženské vidění vyhrazené pouze ženám. Jsou mladí fotografové mužského pohlaví, kteří vidí skutečnsoti stejně jako já a jiné fotografky.“ Místo analýzy fotografie z ženského či mužského pohledu je dnes pro Ullu Lemberg důležitější osobní zodpovědnost každého fotografa.

Ulla Lemberg a její obrazy ukazují sílu žen, především stárnoucích žen. “Být ženou a ktomu být stará znamená být dvakrát neviditelná. Ve třetím světě je stará žena jen dalším hladovým krkem, který musí být nasycen. V zemích jako Rusko a Vietnam je kvůli válčení kromě toho i přebytek žen.V Indii jsem navštívila jednu ubytovnu pro staré ženy. Bylo tam místo pro třicet osob, každé ráno však ředitel ústavu přivedl další ženy, které tam odložili příbuzní. V Indii existuje jedno přísloví: Porodit dceru je jako zalévat sousedovo pole.“

Ženy jsou nejchudší vrstvou obyvatel světa, mnoho žen nemá střechu nad hlavou a jejich život za něco stojí, pouze ujmou-li se jich příbuzní, zdůrazňuje autorka. Ulla Lemberg je považovaná za sociálního reportéra, který používá fotoaparát místo tužky a papíru. Její síla spočívá v novinářské dovednosti, která se snoubí s výtvarným talentem. Nekompromisně, perfekcinistiky a s neobyčejným citem pro lidi na dně společnosti.. “Na světě neexistuje země, která by zacházela se ženami stejně spravedlivě jako s muži. Tyto ženy jsou matkami nás všech. A to je moje vyznání lásky.”

Ulla Lemberg - Ženy světa / Women of the World
Praha, Galerie kritiků ( 23. 9. - 19. 10. )
Výstavu připravilo Arbetets museum - Norrkoping, Sweden

Erika Bjerström (Ženy světa, 1995 zkráceno a upraveno)