Opat Anastáz Opasek

8.4.2003
Praha [Centrální katolická knihovna]
Autor: Jarmila Štogrová

Výstava k 90. výročí narození opata břevnovského kláštera a básníka Anastáze Opaska představí mnohé dosud nepublikované osobní fotografie a dokumenty z archivu kláštera, doprovází ji výběr z Opaskových básní. Věnuje se také historii břevnovského kláštera a laickému katolickému sdružení Opus bonum. Otřevřeno denně do 25. dubna.

Centrální katolická knihovna, budova Arcibiskup. semináře, Thákurova3, Praha 6

Jan Anastáz OPASEK se narodil se ve Vídni 20. 4. 1913. V r. 1919 se rodina přestěhovala do Kolína, kde r. 1932 maturoval na reálném gymnáziu. Ve stejném roce vstoupil do benediktinského řádu v Břevnově, přijal řeholní jména Anastáz. Velký duchovní vliv na něho měl emauzský benediktin Metoděj Klement a Josef Florian ze Staré Říše na Moravě. V l. 1933-1938 studoval teologii v Praze a na institutu sv. Anselma ve Vatikánu, kde dosáhl doktorátu teologie, r.1938 byl vysvěcen na kněze a o rok později jmenován konventuálním převorem břevnovského kláštera. Klášter se stal duchovním a kulturním centrem, během války pomáhala komunita pronásledovaným a jejich rodinám. V r. 1947 byl Opasek zvolen opatem kláštera; obdržel v tom roce Řád za zásluhy v boji proti nacismu.

1949 v září zatčen, v prosinci 1950 odsouzen na doživotí ve vykonstruovaném procesu s "agenty Vatikánu". Dostal nejvyšší trest, souzen byl spolu s opatem strahovským Jarolímkem, světícím biskupem Zelou ad. V r. 1960 byl na amnestii propuštěn a do 1967 pracoval jako stavební dělník a skladník, v letech 1967-1968 jako správce depozitáře grafických sbírek Národní galerie. Státní souhlas pro výkon kněžského povolání získal zpět v r. 1968. Záhy odešel do SRN; působil v benediktinském opatství Rohr v Bavorsku, kde sídlí komunita benediktinů vyhnaných z Broumova.

1972 založil s Vladimírem Neuwirthem laické, katolicky orientované sdružení Opus bonum, které kromě publikační činnosti (vydala na 30 titulů nejen náboženské literatury) připravovalo semináře a každoroční setkání exilových intelektuálů ve Frankenu. Usilovalo též o česko-německé smíření.

Do Čech se Anastáz Opasek vrátil v r. 1990 a byl jmenován opatem. Zasloužil se o navrácení břevnovského kláštera řádu a významně se podílel na obnově kláštera k jeho mileniu v roce 1993. V roce milenia povýšil papež Jan Pavel II. klášter na arciopatství a u příležitosti 80. Narozenin jmenoval A. Opaska arciopatem V 90. letech byl Anastáz Opasek také vyznamenán dvěma státními řády: v r. 1991 obdržel Řád T.G. Masaryka II. třídy a v r. 1994 Velké zlaté vyznamenání Za zásluhy o Rakouskou republiku. V duchu svých frankenských snah podepsal počátkem roku 1995 petici Smíření 95..

Opat Opasek byl nejen řeholník, kněz a teolog, ale také básník a literární historik. Od studentských publikoval recenze, studie a básně. V exilu spolupracoval s časopisem Nový život, vycházejícím v Římě. Přispíval do básnických sborníků. Je autorem několika samostatných sbírek (např. Obrazy, 1974; Život upřen do středu, 1978; Podvečerní hudba, 1979; Vypráhlá krajina, 1980; Dvakrát dvanáct básní, 1984; Slova a slovo, 1987; Z té dálky, 1990), vzpomínkové knihy Dvanáct zastavení (1992). Podílel se na vzniku knihy Moniky Elšíkové: Dobré dílo Anastáze Opaska, která vyšla až po jeho smrti v r. 1999.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: