Správa CHKO Pálava a Ústav sociální péče v Klentnici spolupracují při záchraně šalvěje etiopské

14.11.2002
[CHKO Pálava], tel: 603 529 253

Správa CHKO Pálava a Ústav sociální péče v Klentnici představili spolupráci na projektu záchrany a podpory výskytu šalvěje etiopské (Salvia aethiopis) v CHKO a BR Pálava. Projekt spočívá v kultivaci druhu v zahradě Ústavu sociální péče v Klentnici a výsevu získaných semen na lokalitách ve zvláště chráněných územích v CHKO Pálava. Jde o vhodné spojení ochrany přírody a pracovní terapie v regionální instituci.

Šalvěj habešská (Salvia aethiopis) je východomediteránní (jižní Evropa po Alpy, Panonská nížina a severní Afrika, Turecko, Sýrie, Írán až po Kavkaz) druh šalvěje, který na jižní Moravě dosahuje severozápadní areálové hranice. Jedinou lokalitu v České republice má na jižní hraně vrcholové plošiny Stolové hory u Klentnice v národní přírodní rezervaci Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen. Druh je poměrně citlivý na zarůstání půdního povrchu (sukcesi) a pro úspěšnou existenci populace je nutné pomístní narušování povrchu půdy. Po ukončení pastvy koncem padesátých nebo počátkem šedesátých let však byla tato podmínka výrazně omezena, populace podléhá početnímu kolísání a počátkem devadesátých let byla akutně ohrožena zánikem. Z té doby je zde dokladováno posledních šest rostlin.

Počátkem devadesátých let brněnské pracoviště tehdejšího Českého ústavu ochrany přírody a krajiny uskutečnilo záchrannou kultivaci šalvěje v Botanické zahradě Masarykovy univerzity v Brně. Populace na Stolové hoře byla opakovaně posílena výsadbou jednoletých rostlin a pokles počtu kvetoucích exemplářů se podařilo zastavit. Pracovníci Správy CHKO Pálava se později výsevem semen na Kočičí skále, Kočičím kameni a Turoldu pokusili založit populace náhradní, které s výjimkou prvně uvedené dosud existují. Jak se ukázalo, je pro dlouhodobé přežití druhu nutné vytvoření dostatečně velké semenné banky, neboť čerstvě vyklíčené rostliny jsou často ohroženy pozdně jarními a letními přísušky.

Genetická struktura populace nebude případnou náhradní kultivací nijak ohrožena, protože druh se s našimi domácími šalvějemi nekříží. Beztak jde o periferní populaci na okraji areálu, která může vykazovat jisté snížení genetické variability. V této souvislosti nelze vyloučit, že výskyt na Stolové hoře je synantropního původu. Na Stolové hoře byla šalvěj totiž pozorována poprvé až v roce 1922, zatímco již v květenách z 19. století existují informace o pěstování druhu v okrasných zahradách a o přechodném zplanění.

RNDr. Jiří Matuška (603 529 253)
vedoucí Správy CHKO Pálava

DISKUSE - KOMENTÁŘE: