Před ministerstvem postavili aktivisté uprchlický tábor

26. 1. 2004 - PRAHA [Econnect]

Stany, lihový vařič a bublající čaj, čečenská vlajka, transparenty, dlouhý pás petičních archů. Tak dnes od rána vypadá prostor před vchodem na ministerstvo vnitra, jindy – až na člena bezpečnostní služby – prázdný. "Právo na azyl – právo na život!" – "Nevracejte uprchlíky do války!" říkají hesla na transparentech podporujících skupinu šedesáti Čečenců, kterým český stát zastavil azylové řízení a hrozí jím vyhoštěním a deportací zpět do země zmítané válkou. Takovýto postup českých úřadů považují aktivisté nejen za nehumánní, ale také odporující mezinárodním úmluvám, které se Česká republika zavázala dodržovat.

Happening doprovázel předání petice "Bezpečí pro čečenské uprchlíky", iniciované Nezávislým sociálně ekologickým hnutím – Nesehnutím a Amnesty International, s 1 407 podpisy. Signatáři žádají obnovení azylového řízení čečenských uprchlíků, kteří na podzim loňského překročili v oblasti Českých Velenic hranici do Rakouska, kde stejně jako u nás požádali o azyl. Protože sám ministr vnitra Stanislav Gross nebyl k zastižení, požádali aktivisté o převzetí prvního náměstka ministra vnitra Miloslava Koudelného. "Ani po dvou hodinách našeho vyčkávání však náměstek, který slíbil do hodiny přijít, petice nepřevzal, proto jsme je předali vedoucímu kanceláře. Před ministerstvem bude náš uprchlický tábor až do konce pracovní doby, tedy do čtyř hodin," říká Milan Štefanec z Nesehnutí.

Symbolický stanový tábor nad schody k ministerstvu má připomínat bezprávné a bezvýchodné postavení uprchlíků jak v jejich vlasti, tak v naší zemi, do níž se uchýlili v naději, že zde naleznou bezpečné útočiště, vysvětlují aktivisté. „Mezi uprchlíky se nalézají rodiny s malými dětmi, staří a invalidní lidé i těhotné ženy. Všichni opustili území Ruska z důvodů etnického pronásledování a přetrvávajícího válečného stavu ve vlastní zemi. Mnozí z nich zakusili represe ze strany ruských ozbrojených složek přímo na sobě. To co jim nyní nabízí český stát, je návrat do těchto poměrů,“ komentuje situaci běženců Milan Štefanec. „Do Čečenska se ale vrátit nemohou. České úřady to vědí a mlčky vyčkávaj,í až Čečenci z naší republiky zmizí. Vhání je tak přímo do rukou různých převaděčských mafií,“ dodává aktivista.

Konflikt v Čečně si dosud vyžádal na 100 000 životů, 240 000 obyvatel Čečny zahnal do Ingušska a další desetitisíce dále na území Ruské federace i do zahraničí, upozorňují aktivisté, kteří se rozhodni dnešní den strávit v improvizovaném stanovém táboře. "Ke každodenní realitě tohoto konfliktu patří mizení osob, mimosoudní popravy, znásilňování a mučení. Obyvatelstvo Čečny je bezostyšně olupováno a vydíráno ruskými vojenskými jednotkami, poskytovaná humanitární péče je naprosto nedostačující. Šikanování ze strany státních orgánů a diskriminaci v přístupu k zaměstnání, lékařské péči a sociálním programům jsou vystaveni i Čečenci žijící mimo území Čečny na území Ruské federace," popisuje Lubor Kysučan, koordinátor Amnesty International ČR pro záležitosti uprchlíků. Toto plošné a systematické pronásledování na základě pouhé etnické příslušnosti by mělo podle něj být dostatečným důvodem k udělení azylu v kterékoliv demokratické zemi. „Vrácení čečenských uprchlíků do podmínek, které dnes v Čečensku či Rusku panují, by odporovalo jak všem principům humanity, tak i mezinárodním úmluvám, které se Česká republika zavázala dodržovat a které se takto stávají plnohodnotnou součástí našeho právního řádu,“ připomíná.

Iniciátoři petice "Bezpečí pro čečenské uprchlíky" také poukazují na to, že běžencům bylo azylové řízení zastaveno, aniž byla zkoumána oprávněnost jednotlivých žádostí. Důvodem, proč Ministerstvo vnitra ČR zastavilo skupině uprchlíků z Čečenska azylové řízení a cizinecká a pohraniční policie ČR uložila správní vyhoštění, má být skutečnost, že nedovoleně překročili státní hranici České republiky s cílem požádat o azyl v Rakousku. To, že pokus překročit hranici může být důvodem pro deportaci zpět do Ruska, uprchlíci ovšem podle vlastních slov nevěděli: policisté je směrem k rakouské hranici dokonce doprovodili. Důvodem, proč žadatelé o azyl tak často odcházejí z České republiky, je zdlouhavé azylové řízení a mizivá šance na získání azylu v ČR- ročně získává v ČR azyl pouze jedno až dvě procenta žadatelů. Kdyby azylová politika českého státu měla jasnou koncepci a lidský rozměr, podobné situace by se neopakovaly, jsou přesvědčeni aktivisté.

Jana Sobotková