Projet Prahou při stále častějších dopravních zácpách? Jedině na kole!

26. 8. 2002 - PRAHA [Daniel Mourek]

Záplavy a X-setletá voda odhalily v plné nahotě problémy pražské dopravy. Dlouhodobá neochota pražských zastupitelů řešit problémy s automobilovou individuální dopravou (AID) a jejím omezováním alespoň v centrálních pražských obvodech, víra v neporušitelnost a samospasitelnost pražského metra konstruovaného podle sovětských vzorů a absolutní ignorování alternativních druhů bezmotorové dopravy se spolupodílely na katastrofální dopravní situaci posledních dnů, na kterou doplácejí všichni Pražané.

Ještě před několika týdny prohlašoval a přirovnával náměstek primátora Hejl, zodpovědný za oblast dopravu v Praze, propagaci cyklistické a jiných alternativních forem dopravy (např.na kolečkových bruslích či stále populárnějších in-linech) a omezování AID za „sociální inženýrství“, dnes už ale i konzervativní ministr dopravy mluví o tom, že takhle už to s automobilovou dopravou a chováním našich, především pražských řidičů, proslulých svým agresivním chováním a nebezpečím stylem jízdy na celém území ČR, prostě dál nejde.

Přesto, že dopravní situace v Praze se v dnešních dnech rovná chaosu, z úst nejvyšších představitelů města nepadlo ani slovo o podpoře či doporučení ke zvýšenému využívání cyklistické či jiných forem bezmotorové dopravy k cestám do práce, za zábavou či přepravě po městě. Mluvit před pražskými řidiči o rozumném užívání automobilů (jak město např. motivuje Pražany k max.využívání kapacity automobilů ve světě známým pod car-pooling, jak město nahrává M?HD zřizováním speciálních pruhů pro autobusy, jak omezuje pohyb automobilů po Praze formou poplatků za vjezd do centra či za parkování?) je jako mluvit se závislým člověkem o dobrovolné léčbě jeho závislosti, s tím rozdílem, že negativní dopady automobilismu na životní prostředí města jsou daleko více devastující než problémy jiných závislostí. To co představitelé města nebyli schopni pochopit (doufám, že na to voliči nezapomenou při nadcházejících komunálních volbách), pochopili Pražané okamžitě a začali houfně využívat kolo jako nejrychlejšího a k tolik zkoušenému životnímu prostředí nejohleduplnějšího (pokud pomineme chůzi jako základní formu mobility po městě) způsobu dopravy po městě. Nic nepomohly výzvy primátora i prostřednictvím soukromých mobilních operátorů k omezení cest po Praze automobily. Otrlý pražský řidič si své závislosti na svém miláčkovi dobrovolně nezřekne a už vůbec ne kvůli apelům představitelů města, podezřelých z různých forem korupce a osobního obohacování.

Přesto, že si magistrát nechal vypracovat strategii rozvoje dopravy již v roce 1996, život cyklistů a ostatních uživatelů pražských rádobycyklostezek se nezměnil. Ohrožováni nejen zplodinami produkovanými především automobily, agresivním chováním řidičů a ignorování městskými zastupiteli se jen hrstka skalních přívrženců ekologické dopravy každodenně vrhá do pražského dopravního mumraje. Naděje svitla až s uzavřením většiny nábřežních komunikací po povodních z minulého týdne. Najednou jsme svědky toho, co je zcela běžné v jiných evropských a severoamerických metropolích. Totiž, že stovky cyklistů a jiných uživatelů stezek se bezpečně mohou pohybovat uzavřených komunikacích s daleko větší efektivitou a rychlostí než MHD a především než IAD. Město opět zaspalo a tak se iniciativy chopila občanská sdružení jako např. Cyklistika a energie budoucnosti (www.cyklopraha.cz), jejíž dobrovolníci rozdávali po povodních informace o prospěšnosti cyklistiky a požadavku na její zrovnoprávnění s ostatními prvky dopravního systému. Budování cyklostezek, ať už za dojížďkou za prací a zábavou či jen za rekreací (jak ji úzce chápou pražští radní) není jen součástí dopravní infrastruktury města, ale jak dokazují příklady z USA (např. Zelené stezky v Ohiu) či západní Evropě (Vídeň), slouží tyto vhodně vybudované komunikace jak ke zmírňování následků záplav, tak i bezmotorové dopravě či migraci zvířat. Stezky vybudované na hrázích našich řek a potoků po vzoru většiny podunajských měst např. v Karlině, Holešovicích, Modřanech či Chuchli, tak mohou sloužit nejen jako prvotní zábrana proti velké vodě, ale i jako jednoduché a levné komunikace pro bezmotorovou dopravu. Získali bychom tak efektivní síť stezek, která by v kombinaci s lužními lesy, retenčními nádržemi, vhodně vysazenými kulturami lesů a porostů představovala i velice účinnou a levnou protipovodňovou ochranu. Rekonstrukce zaplavených stezek byť třeba postavených na dřevěných konstrukcích např. v záplavových oblastech je neporovnatelně méně nákladná než rekonstrukce silnic a dálnic. Stezky mohou být využity i k vedení podzemních kabelů pro telekomunikační účely, plynovody či parovody.

Představitelé našeho hlavního města, které svou dopravním infrastrukturou v mnohém připomíná západní metropole 70 či 80.let (s nedostatkem zklidňovacích prvků v dopravě, omezením IAD v městských obytných zónách a prakticky neexistující propojenou návaznou sítí stezek pro bezmotorovou dopravu) se ale marně brání trendům přicházejícím z obdobných měst západní Evropy. Vídeň si dala např.za cíl, aby v roce 2010 jezdilo 8% Vídeňanů za prací či jinými účely na kole oproti dnešním 4% a podřídila tomu maximum. Praha si stanovila za nejasný cíl zvýšit současné užívání kola z chabých 2% na dvojnásobek. Chybí ale konkrétní opatření k prosazení a rozpočet k dosažení i tak málo ambiciózních cílů (v Kodani či v Holandsku dojíždí ve městech až 35% populace na kole, v hornatém Bernu okolo 12%). Proto se Praha snaží lacinými triky zamaskovat bezkoncepčnost její dopravní politiky a poukázat na přibližování Evropě např. instalací drahých a málo funkčních stojanů na kola v nevyhovujících lokalitách. Kdo si chce např.zaparkovat svoje kolo před MK či Magistrátem, musí z nepochopitelných důvodů až na Staroměstské nám. (přitom taková investice se nemusela vůbec pořizovat z veřejných prostředků, ale jako je tomu např. ve Vídni, od sponzorů a za účasti veřejnosti, která spoluurčuje kam mají být stojany umístěny).

Na tom, že Praha potřebuje nového primátora s vizí Prahy jako moderní, evropské metropole se shodnou všichni. Ať už se ale primátorem stane kdokoliv, bez zohlednění a bez propagace bezmotorové dopravy a její integrace jako rovnoprávného druhu dopravy se bude dopravní situace v Praze jen dále zhoršovat. Jednou přijde doba, kdy obyvatelům Prahy přestane jít o pouhé zvyšování materiálního standardu života a kdy se začnou zajímat o kvalita svých životů a životů svých dětí. Snad nebude pozdě.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: