Linky důvěry a bezpečí

6. 9. 2004 - PRAHA [Radio Praha]

Jsou chvíle, kdy si člověk neví rady, potřebuje poradit nebo pomoci. Stále více se lidí se obrací na některou z linek důvěry, kterých v Česku funguje kolem třicítky. O krizových linkách je i reportáž Jaromíra Marka a Zdeňky Kuchyňové, redaktorů Radia Praha.

"Jmenuju se Michal, je mi 14. Už týden mě kámoši přemlouvají, abych s nima vyzkoušel džojnta, že je to fakt senzační. Oni sami to už kouří aspoň dva měsíce a nic jim není. Tak by mě teda zajímalo, co je na tom tak strašnýho. Proč to všichni zakazujou? Mám to taky vyzkoušet, když na tom nic není?"

"Jmenuji se Zdena, je mi 30 let a mám sedmiletého syna Maxe. S manželem jsme 8 let a před měsícem mi oznámil, že se se mnou rozvede, protože čeká s jinou ženou dítě. Nechci doma dělat scény, nemůžu ho nutit, aby s námi zůstal, ale jde mi o Maxe. Hrozně se bojím jak to přijme. Tátu má moc rád. Mám mu to říci na rovinu nebo si raději vymyslet, že třeba manžel někam odjel? Poraďte mi, jak to s manželem vyřešit co nejvíc v klidu."

To jsou jen dva z mnoha nejrůznějších dotazů, se kterými se obrátili lidé na Modrou linku. Podobných pracovišť funguje v Česku asi třicet a dohromady provozují na 70 krizových telefonů. Nejčastěji se na ně obracejí lidé se vztahovými problémy. "Řeší se partnerské vztahy, první lásky, rozvody rodičů, ale vážná témata jako sebevraždy, sexuální zneužívání, znásilnění," říká Andrea Lásková z Modré linky.

Linky důvěry mají v naší tradici od roku 1964. V tomto roce byla založena první linka důvěry na psychiatrické klinice v Praze. Do revoluce v roce 1989 fungovalo v naší zemi jen několik pracovišť podobného typu. Zlom nastal v roce 1992, kdy začaly vznikat další linky důvěry, zejména v regionech. Jejich zřizovateli už nebyly výhradně zdravotnické subjekty, ale i církve, nadace, občanská sdružení.

Jednou z nejstarších pracovišť tohoto typu je Modrá linka, která slaví 10 výročí své existence. V čem se liší od ostatních krizových center? To je otázka pro předsedkyni správní rady Evu Horkou: "Jsme jiní v tom, že se převážně věnujeme dětem a mladým lidem, podobně zaměřených linek je v celém Česku jen asi 8-10. Samozřejmě, že dospělé neodmítáme, ale i oni se na nás především obracejí s dotazy, které se týkají dětí. Jsou to rodičovské problémy, problémy učitelů, kteří si nevědí rady. Zavolají však i lidé, kteří upozorní na to, že v jejich okolí je týrané dítě."

Liší se nějak vaše práce právě proto, že je zaměřena na děti? "Určitě, děti jsou jiní než dospělí. Na druhé straně i dětským klientům se nesnažíme dávat hotovou radu, ale hledáme společně cestu, jak krize řešit. Nedáváme žádné hotové recepty. Telefonát je první kontakt, snažíme se dítě uklidnit a potom s ním pracujeme dál. Máme např. vlastní psychologickou poradnu. Řekla bych, že až 70% hovorů dětí odkazujeme k řešení někam dál."

S postupem času se formy komunikace s klienty mění. Modrá linka byla první, která zavedla internetové poradenství. "Začali jsme o jiných formách komunikace přemýšlet, když začal klesat počet telefonátů na lince. Kolega přišel s nápadem, zda není důvodem to, že s příchodem internetu se komunikace změnila. Dnes mám za rok asi 870 dotazů a letos to bude asi ještě víc," říká Andrea Lásková.

Není tato internetová poradna, která je přece jen ještě anonymnější než telefon, více zneužívána? "To mohu posoudit jen ztěží, klienta nemám před sebou. S každým emailem pracujeme jako s reálným. I když by si to klient vymyslel, musím pracovat s tím, co mám před sebou."

Provoz linek je z menší části hrazen prostřednictvím grantů ministerstva práce a sociálních věcí. To však nepředstavuje ani zdaleka celý zdroj financí. "Granty nejsou samozřejmé a každé středisko žádá samo za sebe. Zkušenost je taková, že grant hradí 15-20%, hlavní část hradí sponzoři, obce, města nebo kraje. Rozhodující je i to, že se naše náklady snažíme maximálně minimalizovat. Práce na linkách důvěry bývá často více méně zdarma," uvedl předseda Asociace pracovníků linek důvěry Libor Michvocík.

Všichni pracovníci linek přitom musí dodržovat přísná pravidla, musí projít náročným vývěrem i výcvikem a etický kodex, je zavazuje ke kvalifikované pomoci, musí např. zachovávat naprostou mlčenlivost a respektovat anonymitu klienta a i zprávu pro orgány činné v trestním řízení a soudy mohou podávat pouze s jeho souhlasem. Naprosto nepřípustné je např. hovory na linkách nahrávat.

Linka bezpečí přijala za deset let šest milionů telefonátů

Na Lince bezpečí se mohou děti svěřovat se svými problémy už deset let. Za tu dobu přijali její pracovníci téměř šest milionů bezplatných telefonátů dětí z celé České republiky. Linka bezpečí se stala dobře známou a není výjimkou, když její číslo nadiktují učitelé dětem na začátku školního roku. Co se za uplynulých deset let podařilo a jaká je budoucnost linky, o tom už více Zdeňka Kuchyňová.

Linka bezpečí začala fungovat 1. září 1994 a její zakladatelé využili britského modelu, kdy dětem naslouchají školení laici. Jejich pomoc spočívá především ve schopnosti naslouchat a vcítit se do problémů. U zrodu Linky bezpečí stála Zuzana Baudyšová představitelka Nadace Naše dítě. Čekala před deseti lety, že projekt bude tak úspěšný?

"Nečekala. Já se přiznávám, že hned po tom zahájení jsem ani nevěděla, kolik telefonů denně budeme mít. Ale v předvečer zahájení už byl první telefonát chlapečka, který naléhavě potřeboval pomoc. Byl to kluk fyzicky týraný, který se svěřil s tím, že ho otec velmi krutě týrá. A do toho vpadl velmi rozběsněný otec. Křičel na něj: "Hajzle jeden, polož to sluchátko!" Vlastně jsem se dodnes nedozvěděla, jak celá situace v rodině dopadla, či nedopadla. Tehdy jsem si uvědomila, že situace nebude tak jednoduchá, ale že to určitě stojí za to, protože děti se samy neubrání, potřebují pomoc nas dospělých."

S problémem zneužívání či týrání se na Linku bezpečí obrací děti ve zhruba 200 až 250 případech ročně. Nejčastějšími problémy jsou však komplikace s láskou a partnerství, jak dodala představitelka Sdružení Linky bezpečí Kateřina Hellebrandová.

"To je zhruba ve 20 procentech tématických telefonátů a rovnocenné je ještě téma rodinných vztahů. Zde děti nejčastěji volají kvůli hádkám mezi rodiči, nepochopení ze strany rodičů, přehnané přísnosti, trápí je samozřejmě problematika rozvodů. Typickým klientem je dívka mezi 12 až 14 rokem, i když celkově se k nám dovolávají častěji chlapci, ale s konkrétním tématem spíš dívky, které jsou sdílnější a hledají pomoc."

Linka bezpečí, jejíž provoz zajišťuje kolem 115 pracovníků, má hlavního partnera v Nadaci Naše dítě, která financuje většinu jejích aktivit. Se vstupem do Evropské unie se však otevřelo poměrně široké pole pro získání různých grantů. Jak uvedl ředitel Sdružení Linka bezpečí Tomáš Květák, do budoucna chce sdružení podstatně rozšířit svoji činnost.

"Nadále bychom chtěli zřídit poradnu pro děti. Máme dojem, že ta telefonická krizová intervence je první záchytný bod, ale rádi bychom vybudovali nějaký následný systém. Druhý z cílů je udělat síť po celé republice a naším cílem je vytvořit na Lince bezpečí klinické pracoviště pro studenty i pedagogy."

Při bilancování desetileté činnosti poukázali pracovníci Linky bezpečí i na některé neúspěchy. Nepodařilo se například vytvořit metodické postupy v oblasti týraného či zneužívaného dítěte, nevznikly statistiky ani registry.

Jaromír Marek, Zdeňka Kuchyňová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: